Svět zkázy - kapitola 2.

"Ne!" vykřikl mladý mech a zoufale se snažil zachytit serva své malé sestry odnášené pryč jedním ze členů Nuon Dragons - gagnu vládnoucímu největší části New Nuon City.

Jiný člen mecha však popadl kolem pasu a vší silou s ním mrštil proti zdi malého neútulného bytu, v němž se svou sestrou žil. Rodiče už dávno neměli a on se snažil ze všech sil sebe i ji uživit.

"Ale ano," zavrčel vůdce skupiny. "Neplatíš nájem, my si jen bereme vhodnou kompenzaci. To je byznys, hochu. Tvá sestra navíc vypadá velice schopně - jistě z ní bude skvělá bojovnice," na tváři se mu objevil podlý úsměv.

"Lemi, pomoc! Pomoz mi!" vykřikla jeho sestra, marně se snažíc vysvobodit ze sevření svého věznitele.

Lemiron se pokusil postavit, leč vůdce skupiny byl rychlejší. Přikročil k němu a uštědřil mu několik kopanců do celé protoformy. Mladému mechovi se zatmělo před optikami. Poslední, co slyšel, byly zoufalé výkřiky jeho sestry. Poté ho pohltila temnota bezvědomí.

*****

Probral se v temné uličce v kdysi zastavěné oblasti zvané Pohřebiště. Brnění mu hyzdilo mnoho škrábanců a promáčklin a neskutečně ho bolela hlava. Pomalu otevřel optiky, nadzvednul se na loketních šroubech a rozhlédl se kolem sebe.

V přítmí uličky spatřil rozházené rezivějící náhradní díly, nefukční zbraně, rozbité počítače a dál ještě něco, co nedokázal rozeznat.

Pokusil se postavit, leč nohy ho zradily a on opět skončil na tvrdé kovové zemi. Po čtyřech se tedy došoural blíže k místu, kde ledabyle ležel onen neurčitelný předmět.

Ovšem čím byl blíže, tím větší se ho zmocňovala hrůza. Nyní v domnělém předmětu dokázal rozeznat nehybnou protoformu mrtvého Transformera. O kus dál uviděl další, femme s roztříštěnými hrudními pláty.

Musel odvrátit pohled, jinak by snad na místě vyzvrátil to málo energonu, co v sobě měl. Posadil se a zády se otočil k mrtvým. Pokoušel se vybavit, co se mu vlastně stalo.

Pak mu to došlo. Unesli jeho sestru a jeho, snad v domnění, že již nežije, doslova vyhodili na toto otřesné místo. Znova se ho jímala závrať. Pevně zavřel optiky a jen s vypětím všech sil se přinutil zase neomdlít.

Snažil se vymyslet, co má dělat, avšak nenapadalo ho jediné možné řešení, jak se z tohoto pekla dostat. Neznal to tu, popravdě ani nevěděl, že takové místo na Cybertronu vůbec existuje. Nebyl si jistý, zda je stále v New Nuon City či na opačném konci planety.

Zmocňovalo se ho zoufalství. Nevěděl, jak dlouho byl mimo, kolik energonu mu ještě zbývá ani zda je jeho sestra v pořádku. Nevěděl vůbec nic!

...

"Hej, ty!" uslyšel nad sebou hrubý nakřáplý hlas.

Opatrně zvedl hlavu. Nejdříve se rozhlédl kolem, v uličce, v níž se předtím probral, bylo nyní mnohem více světla. Bylo poledne. Usoudil, že nejspíš nevědomě přepnul do úsporného režimu, ovšem netušil na jak dlouho. Rozhodl se tím teď nezabývat. Zadíval se robustního mecha s odřeným a na některých místech rezivějícím lakem. Mech si ho se servy založenými na hrudních plátech podezřívavě prohlížel.

"Jak se menuješ?" zeptal se s jedním obočím nadzvednutým.

"Le .. Lemiron," vykoktal a vyděšeně na mecha třeštil optiky. Nebyl si jistý, co od něj může čekat.

"Nech mě hádat. Další, kterýho si spletli s mrtvolou?"

Lemiron přikývl. Mech k němu natáhl servo.

"Těší mě, Lemirone. Já jsem Rawtears." Lemi servo chytil a mech mu pomohl na nohy.

"Předpokládám, že budeš chtít ňáký energon, co?" usoudil se smíchem Rawtears a přátelsky ho poplácal po zádech.

"Ano," vydechl Lemiron naprosto konsternovaný mechovým zjevem.

"Co na mě tak zíráš? Copak vypadám jak scraplet, kterej tě chce sežrat do posledního šroubku?!" obořil se na něj Rawtears.

"N..ne, pane," vykoktal rozpačitě Lemiron, "omlouvám se."

"U všech Primů," zaburácel Rawtears a serva rozmáchl k nebi. "On se mi omlouvá a ještě mi říká pane. Jako bych snad byl šéf některýho z těch gangů.

Tak hele, hochu, to, že na mě nemáš zírat, jak na scrapleta byla legrace. Legrace, rozumíš?" zopakoval mech hlasitěji, snad aby to Lemi správně pochopil. "A abychom si to ujasnili," pokračoval potom, "skončil jsem tady na Pohřebišti ze stejného důvodu, jako ty. Shanixy žádný, zadluženej až po receptory. Tak mě zmlátili, a pak, asi v domnění, že už jsem jeden s Prajiskrou, vyhodili sem, jako kus starýho železa.

Nejsem žádnej pán, nemám nic, až na tohle místo, který se už před mnoha vorny stalo mým útočištěm. Nikdo, teda téměř nikdo o mně neví, nikdo mně neotravuje.. Jsem tady celkem spokojenej." Lemiron na mecha nevěřícně zíral. Nechápal, jak může někdo být spokojený na místě jako je toto.

"Vážně netuším, jak můžete být mezi všemi těmi mrtvými protoformami celkem spokojený," utrousil.

"Věř mi, má to tu jisté výhody. A možná to tu začalo mít i smysl..." Rawtears se zamyslel. "No nic. Jestli chceš, provedu tě tady. Vzhledem k tomu, že už pro tebe jiný místo na tomto světě není, tak tě tu vítám, pokud to jde, a zvu tě do své chatrče."

Lemiron chtěl něco namítnou, ale než vůbec stačil otevřít ústa, Rawtears byl už několik arnů napřed a rychlým krokem se ubíral dál. Lemi ho tedy dohnal, ovšem kráčeli mlčky.

Když bylo po cestě něco zajímavého, Rawtears na to Lemirona upozornil. Nacházely se tu mnohé staré bojové stroje z dob Velké války. Pomalu se rozpadající a podléhající neúprosnému času. Přesto zde stále byla šance, že některé z nich jsou ještě funkční.

Lemimu se ovšem všechna ta místa na Pohřebišti zdála stejná, nebo jen s minimálními rozdíly. Pochyboval, že by se tu snad někdy dokázal pohybovat, aniž by po cestě neztratil.

"Teď dávej pozor, hochu," oslovil Lemiho Rawtears, když se blížili ke zdánlivému konci jedné z ulic, vedoucích mezi ruinami starých domů. "Protože uvidíš něco, co se svým odchodem vzalo i většinu naděje na život v míru."

Rawtears odsunul kus plechu, který sloužil místo dveří u jedné z budov a vešel dovnitř. Lemiron ho následoval. Když udělal první krok do vnitřku budovy, zdálo se mu, že za sebou něco zaslechl. 

Rychle se otočil, avšak nespatřil nic, čemu by se dal přisuzovat původ onoho zvuku. Usoudil, že se mu to jen zdálo, a pokračoval za Rawtearsem.

Prošli temným přízemím až na opačný konec budovy, kde se už nacházely skutečné dveře. Rawtears obě jejich křídla začal odsouvat od sebe. Dveře při tom neskutečně vrzaly, až měl Lemi pocit, že by ten zvuk mohl v jinak tichém prostředí probudit všechny mrtvé poblíž.

"Někde jsem zapomněl ovladač," prohlásil mech, načež se mu dveře podařilo otevřít natolik, že se tam oba byli schopni protáhnout. Lemiron jen něco nesrozumitelně zabručel. Poté oba vstoupili na prostorné nádvoří vzniklé na prostranství mezi desítkami budov vystavěných do obdélníka a namačkaných těsně vedle sebe.

Lemi se rozhlédl kolem a dál už nebyl schopen pohybu. Šokovaně zíral na nejméně šestnáct obrovských kovových soch přesahujících výšku mnoha zdejších staveb. Tyto sochy vyobrazovaly původních třináct Primů i jejich nástupce a byly tu i další tváře, jež Lemi nepoznával. Sochy se v záplvě světla oslnivě leskly a třpytily. Celý tento výjev byl vskutku úchvatný. Byly bez jediného škrábance, takže na místě jako bylo Pohřebiště působily možná trochu nepatřičně, ale kde jinde než zde by měly být. Nikde jinde pro ně nebylo místo. Bylo až k podivu, že skončily zde a ne přetavené do nějakých zbraní či vystavené jako trofeje v sídle některého z vůdců gangů.

"Tos nečekal, co?" zeptal se Rawtears a s pobavením Lemiho ohromení sledoval.

"Ne, to jsem opravdu nečekal. Je to neuvěřitelné. Podoby bývalých vůdců Cybertronu jsem viděl jen jednou, když jsem byl hodně malý. Krátce na to byla veškerá jejich vyobrazení zakázána a i pouhá zmínka o nich se od té doby přísně trestá."

"To víš.. Žádnýmu z gangů by se nehodilo, kdyby se tu z nenadání nějaký Prime objevil. To by byl veškeré té jejich zvrácené činnosti brzo konec." Lemiron přikývl. Identita Primů začala být opředena mnoha tajemstvími a z nich se stávaly až mýtické bytosti s nepředstavitelnou mocí. Mocí, jež by použita proti nepříteli měla tragické následky. A toho se všechny gangy bály.

Lemiron sochy ještě několik kliků ohromeně pozoroval. "Budeš tu stát a zírat ještě dlouho? Nebo půjdeš se mnou a doplníme nádrže? Sem se můžeš vrátit potom, oni ti nikam neutečou," řekl Rawtears s odrazem pobavení v hlase.

"No jo," Lemi od soch s přemáháním odtrhl optiky. "Půjdu s Vámi." Následoval Rawtearse do jednoho rohu nádvoří, kde se nacházel další průchod. Jakmile jím prošli, ocitli se na dalším menším nádvoří. Na něm stál jednoduchý příbytek, postavený z několika kusů kovových plátů svařených k sobě.

"Tak tady žiju," řekl Rawtears a odsunul nepřipevněný plát, který sloužil jako dveře, a vstoupil. Lemi byl hned za ním.

Mladý mech pohledem přelétl vnitřek primitivního příbytku. Byl rozdělen na dvě místnosti. V té, v níž stáli, byla ve středu pohovka, u zadní stěny palanda, dál židle, stůl a na něm nějaké staré, rezavé součástky a nářadí. Ve druhé místnosti se nacházelo několik velkých obrazovek napojených na nejmodernější počítač, který zde působil jako pěst na otiku. Naproti byly další židle a stůl s různými plány.

"Vítej ve svém novém dmově," usmál se Rawtears a přátelsky poplácal Lemiho po rameni.

Lemiron se na druhého mecha prudce otočil. Najednou mu došlo, že na něco zapomněl. "Já tu ale nemohu zůstat!" vyhrkl. "Oni.. oni dostali moji sestru! Musím jí pomoct. Nemůžu jim ji nechat, aby si ji vycvičili jako dalšího svého člena. Musím..."

"Heleď se, hochu," přerušil ho Ratears mírným tónem. "Naprosto chápu, že jí chceš pomoct. Ale pokud je to tak, jak říkáš, sám nic nezmůžeš. Nemůžeš stát sám proti celému gangu."

"Ale..." snažil se Lemiron protestovat.

Rawtears ho odmítavým pohybem serva umlčel. "Možná bych věděl o někom, kdo by ti dokázal pomoci. Představím vás, až zase přijde."