Tf: Svět zkázy - Kapitola 4.

Velké kapky v řetězcích vody tvořících téměř neprůhlednou clonu vytrvale bičovaly do tlustých skel pokojů v buduvách základny a proudy vody stékaly po stěnách jako rozvodněná řeka.

Tairessa seděla v jednom z pokojů, který si vybrala jako nejméně poničený a nejméně neútulný, zírala z okna na řádění živlů venku a přemítala o svých dalších krocích.

Usoudila, že by měla vyhledat spojence, který by jí při záchranných akcích kryl záda, pomáhal s potřebnými věcmi a v neposlední řadě dělal společnost, jíž Tairessa rozhodně postrádala.

 

Jednoho mecha, který byl ochoten a vlastně i šťasten, že jí může pomáhat, už našla. Rawtearse. Při své první výpravě na Pohřebiště se s ním doslova srazila v jedné z uliček mezi nekonečnými hromadami rezivějícího šrotu a mrtvých protoforem. Byla mu vděčná, za jeho pomoc. Dozvěděla se od něj, sic strašné, detaily o tom, jak to na Cybertronu chodí, které v ní zasely ještě větší nenávist vůči vládnoucímu systému a ještě větší odhodlání s tím něco udělat.

Rawtears se jí jednou snažil vysvětlit hierarchii gangů, které jsou, nebo aspoň byly v době, kdy ještě nebyl odsouzen k životu na Pohřebišti, mezi nejmocnějšími, ovládajícími největší území a nejbohatšími.

Také jí jako zkušený zbrojíř pomohl vybrat pro ni nejvhodnější zbraně a další chytré pomůcky. "Za svých mladých let jsem rád vynalýzal různý věcičky," prohlásil mech a hodil Tairesse jeden ze svých nových výtvorů. To se stalo, když Tairessa navštívila pohřebiště potřetí.

"Co je to?" zeptala se se zájmem femme a zvědavě si přístroj prohlížela. Vypadal jako detektor, ona ovšem netušila, čeho.

"To je, děvče, detektor výbušnin. Napadlo mě, že by se ti mohl hodit, když se neustále pohybuješ v místech, kde to bouchá.

Má tak jemný senzory, že určí polohu bomby na duntek přesně," Rawtears vycenil denty v hrdém úsměvu a očekával Tairessinu pochvalu.

"No, jen aby," zamumlala femme skepticky. "Ale díky, to se jistě bude hodit."

****

Příležitost k tomu, aby Tairessa zjistila, zda je detektor skutečně tak přesný, na sebe nenechala dlouho čekat.

O několik orbitálních cyklů později se totiž náhodou připletla do minové pasti, když stopovala skupinu členů nepřátelského, leč značně slabšího gangu v New Nuon City.

Skupina chtěla vykrást jeden sklad zbraní patřících Nuon Dragons. Ti na to naneštěstí pro druhýgang 

přišli a na skupinu nalíčili past.

Tairessa doufala, že by z tohoto vloupání mohla vzejít nějaká kořist i pro ni. Bylo jí jedno, že v tu chvíli nebyla o nic lepší než oba gangy. Usoudila, že bez morálních obětí se její odpor asi neobejde.

Jakmile se skupina i s Tairessou za jejich pedály dostala do skladiště, všechny čekalo nemilé překvapení. Brána se za nimi se skřípotem zabouchla a Tairessa se tak tak stačila ukrýt za jedním podpůrným sloupem, aby unikla pohledům členů skupiny, kteří se šokovaně rozhlíželi kolem.

Skrčná mezi sloupem a protější stěnou se femme zoufale snažila přijít na to, co si má teď počít. Jak pochopila z naštvaného pokřikování několika členů, v tomto skladišti se už dlouho žádné zbraně nenacházely. Vpadli Nuon Dragons přímo do jejich pasti a Tairessa s nimi.

V duchu si nadávala za to, že se předtím soustředila především, aby si jí žádný ze členů skupiny nevšiml, a na nic dalšího příliš nedbala.

Ve tmě kdesi nad nimi to náhle zachrastilo, a pak se ozval pobavený mechský hlas.

"Vítejte na konci svých životů," zachechtal se mech drsně.

"S nezměrnou radostí vám musím oznámit, že vaše mise na vyloupení zbrojnice je v troskách.
 

V nichž mimochodem za chvíli budete i vy.

Po celém tomto skladu jsou rozmístěny nášlapné miny. Stačí jediný chybný krok a je s vámi amen.

Ještě upozorňuji, dveře, kterými jste vstoupili jsou z neprůstřelné slitiny.

Tak co, troufnete si najít cestu mezi minami k druhému východu?" V reproduktoru to opět zachrastilo, a poté bylo ticho. Zlověstné a naplněné strachem.

"Co budem dělat?" zazněla šeptem vyděšená otázka jednoho ze členů, která v neprostupné temnotě a předchozím tichu byla téměř hmatatelná.

"Netuším," odpověděl někdo další zoufale. "Ale poněvadž umřeme tak jako tak, asi bych to zkusil proběhnout," mech pokrčil neurčitě rameny, přestože to v té tmě nemohl nikdo vidět.

No bezva, pomyslela si ironicky Tairessa. Kvůli tady tomu tu zemřeme všichni. Já ale mám ten detektor od Rawtearse. Kdyby se mi jen kolem nich podařilo nějak nepozorovaně dostat...

Nemohu je tu ale přeci nechat, i když jsou příslušiníky gangu.

"Cože?! Nezbláznil ses náhodou?!" utrhl se na předchozího mluvčího další. "Zkusit to proběhnout je jasná sebevražda, takže to ani náhodou." Neurvale do mecha navrhujícího beznadějný útěk strčil.

"Hej! Co děláš?!" zavrčel ten a praštil druhého pěstí. Ostatní se vrhli do vřavy a pokoušeli se dva rozhádané mechy uklidnit.

Ovšem za chvíli se dohadovali snad úplně všichni.

To by mohla být má šance k útěku. Tairessa se pousmála. Přeci jen jí malý plamínek naděje stále plápolal. Zapnula Rawtearsův detektor a doufala, že ho mech vyrobil co nejtišší. K její úlevě se neozvalo žádné zapípání ani nic podobného, co by upozornilo na její přítomnost. Rozsvítila se obrazovka, na níž jako rudé blikající tečky byla označená místa s minami a zelená tečka byla pozice detektoru.

Tairessa vylezla z úkrytu. Bleskově a zároveň s co nejmenším hlukem se protáhla kolem dohadující se a postrkující se skupiny rozčilených mechů. Začala obratně kličkovat mezi nastraženými minami, optikami střídavě skenovala obrazovku detektoru a prostor před ní, aby se náhodou nenatočila špatným směrem.

Když byla už téměř v půlce, jeden z mechů si Tairessy k její smůle všiml.

"Hele! Tamhle někdo je!" vykřikl a digitem ukazoval na černou postavu. téměř splývající s okolní temnotou, vzdálenou zhruba pětadvacet arnů.

Tairessa okamžitě stanula na místě, ale bylo už pozdě. Všimli si jí i ostatní.

"Kdo je tam?!" vykřikl další mech. Ten, jenž předtím navrhoval beznadějný pokus o proběhnutí minovým polem.

Tairessa se pomalu otočila, detektor držíc za zády, a zpod přivřených optik propalovala mechy naštvaným pohledem. Říkala si, že dnešek už může být horší jedině tehdy, pokud nějaký z těch tupců šlápne na některou z min. Nebo ona sama, pomyslela si ještě hořce. To už ji ale do reality vrátila další mechova otázka.

"Jak ses sem dostal, nebo dostala?" Tairessa mlčela. Svoji odpověď pečlivě zvažovala. Než ovšem stačila cokoli říci, mech ji téměř doslova přikoval svojí další otázkou.

"Nejsi ty vlastně náhodou ten tajemný hrdina, který zachraňuje nevinné?"

"Jsem," připustila femme, dostala totiž nápad. Jen si potřebovala získat jejich důvěru.

Skladištěm se ozvalo šokované zalapání po dechu. "A co.. co tu děláš?" vykoktal někdo další se znatelným strachem v hlase.

"Snažím se váš dostat z této pasti," prohlásila Tairessa. Nemusela se obávat, že by ji někdo poznal po hlase, neboť měla od Rawtearse přístroj, díky němuž zněla úplně jinak. Ovšem musela pečlivě volit slova, aby nebylo, alespoň zpočátku, jasné zda je mech či femme.

"Opravdu? A jak to chceš dokázat?"

Tairessa chvíli váhala. Už předtím přemýšlela, zda je tu nechat, nebo se je odsud pokusit dostat, což by bylo jejímu svědomí milejší.

"Otevřu vám přední bránu," odtušila nakonec, když si vybavila, že vedle brány zahlédla, při vstupu sem, zámek na přístupový kód.

 "Hmm.. Jak ses sem vůbec dostal?" zeptal se pochybovačně.

"Tou bránou, stejně jako vy."

"A proč jsi sem vůbec lezl?" Tairessa se ušklíbla nad jeho domýšlivostí. Má-li si hrát na mecha-hrdinu, budiž, stejně by nyní musela při odpovídání zvolit některý z rodů.

"Zjistil jsem, že na vás Nuon Dragons chystají léčku," zalhala Tairesa přesvědčivě. "A rozhodl jsem se vám pomoct.."

"Tím, že se tu necháš zavřít s náma?" v té otázce stále zaznívala značná nedůvěra.

"Já se odsud mohu dostat a mohu vám otevřít dveře.
Nic lepšího mě nenapadlo. Pochybuju, že byste poslouchali, kdybych se vás snažil varovat předem. A přemoci ty, kteří tuto past nastražili, bych sám také nezvládl," odpověděla Tairessa a snažila se znít co nejklidněji, i když jí jejich zdržování znervózňovalo.

"A fakt ti můžem věřit?"

"Nic jiného nám asi nezbývá," tentokrát Tairessu s odpovědí předběhl jiný člen skupiny.

"No dobrá," povzdechl si rezignovaně onen neodbytný mech, "asi máš pravdu."

Tairessa už na nic nečekala, otočila se a znova se pustila do kličkování mezi minami. Na zádech cítila upřené pohledy všech mechů.

Za pár kliků se ocitla u dveří, jež jí poskytovaly cestu ven. Natáhla servo ke klice a k jejímu údivu zjistila, že se lehce, téměř nepostřehnutelně, třese. Rychle vzala za kliku. Dveře se se zaskřípěním pootevřely. Tairessa se úzkou škvírou protáhla ven. Zavřela za sebou, načež se o ně zády opřela.

Úlevou vydechla, s jistým sebezapřením si musela přiznat, že tentokrát měla vážně strach.

Překvapilo ji, že Nuon Dragons tuto hru hráli férově. Čekala, že dveře budou zamčené, stejně jako ty přední, a šance na útěk tak opět klesnou k bodu mrazu.

Zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala a rozhlédla se. Nacházela se na nějakém dvoře obehnaném dalšími skladišti, která se v okloní tmě jevila jen jako neurčité černé silutey.

Uvažovala, jak se odsud dostat. Mohla se jednoduše transformovat do svého jet-módu a odletět. Avšak nechtěla, aby zvuk turbín přitahoval něčí pozornost. Takže se rozhodla najít odsud východ.

Kdesi v zadní části dvora se jí zdálo, že zahlédla nějaký záblesk světla v mezeře mezi budovami. Vydala se tedy tím směrem.

Sotva ušla pár kroků, v dáli zahřměl hrom a oblohu proťal blesk.
Zvedla hlavu a zadívala se na temné nebe kompletně zakryté dešťovými mraky. Měla přijít silná bouře, sužující oblast kolem New Nuon City po nadcházejících několik dekacyklů.

Musela si pospíšit, být venku za bouřky bývalo nebezpečné. Navíc podle předpovědí to měla být jedna obzvláště silná. Tairessa se proto rozeběhla k domnělému východu.

Jakmile se dostala do ústí průchodu, sptřila před sebou matný obraz vysoké stěny. To jí ale příliš nevadilo. Pořád lepší přelézat zeď, než celou budovu, pomyslela si. Znova se zahřmělo a velké kapky za hlasitého klapání začaly smáčet stěny budov a vše ostatní, co nebylo někde ukryto.

Tairessa vysunula svůj vizor, aby před deštěm chránila optiky. Došla těsně ke stěně, z pravého předloktí vystřelila provaz zakončený hákem, jež se zaseknul o horní hranu zdi, a jala se šplhat nahoru.

Když se dostala na horní okraj, usoudila, že zeď je příliš vysoká na to, aby z ní skočila. Přehákovala lano na druhou stranu, jednu po druhé přes okraj přehodila nohy a šplhala zase dolů.

Teď jí čekala záchrana skupiny cizího gangu ze smrtící pasti. Rozhlédla se, zda ji někdo nesleduje, ale nic neviděla. Naštěstí teď už ani nic moc vidět nepotřebovala. Věděla, jak toto místo vypadá. Skladovací budovy byly postaveny do několika čtverců, s dvory uvnitř. Mezi těmito jednotlivými uskupeními se nacházely úzké uličky jako spojnice obou velkých ulic s hlavními vchody do skladů.

Stačilo jen najít jednu uličku, projít ní a vyhledat správný sklad, kde byla skupina uvězněna.

Tairessa se vydala do prava. Servo přiložené ke stěně, aby náhodou v husté tmě a dešti neminula svůj cíl. Po pár desítkách arnů stěna vedle jejího serva zmizela. Femme zahnula do malé uličky.

Jakmile jí prošla, stála kousek od dveří, které měla odemknout. Déšť se stupňoval a Tairessa teď sotva viděla na ovládací panel se zámkem na kód.

Trvalo jí déle než obvykle než se jí konečně podařilo dveře otevřít. Mezitím se ve skladu mechové netrpělivě dohadovali, jestli je náhodou jejich údajný zachránce nezradil.

Hlas z reproduktoru se ozval ještě jednou a vybízel je, ať zkusí své štěstí při kličkovnáí minovým polem. Velitel skupiny ale všechny zklidnil natolik, aby se nikdo z nich do té šílenosti nepouštěl.

Dveře se po zadání správného kódu mírně vysunuly dopředu a s tichým skřípáním vyjely nahoru.

"Pojďte! Rychle!" křikla Tairessa na mechy. Ti se postupně všichni vymotali ven ze skladiště, někteří trochu zmatení.

Velitel se obrátil k jejich zachránci, stále stojícímu u ovládacího panelu.

"Děkujeme," pronesl nahlas, aby ho bylo přes dunění bouře slyšet. Potom rozdal nějaké pokyny skupině a ta se ukamžitě dala na útěk pryč od tohoto místa hrůzy, jež je málem stálo životy.

Tairessa nyní přemýšlela, co s prázdým skladištěm dělat. Mohla ho jednoduše znova zavřít. Někdo z Nuon Dragons by se nakonec přišel podívat na zajatce, načež by s překvapením zjistil, že past je prázdná. Nebo by mohla nechat miny vybuchnout. To se jí ovšem příliš nechtělo. Musela by se včas dostat do úkrytu a přidělávala by si tím zbytečnou práci navíc.

Opět tedy dveře zavřela a zakódovala a zmizela v okolní temnotě.

Netušila, že ji od jejího přelézání zdi sleduje pár cizích optik.

"Pane, dokončila misi a zmizela. Jako obvykle," promluvil hlas patřící neznámé femme do komunikátoru.

"Dobře. Vrať se na základnu. Domluvíme se na našem dalším postupu," ozvalo se nazpět.

"Rozkaz, pane!"