ELF UNI

Corvo escam Reginae

Letní Sen

Anelys - počátek

Tajemství minulosti

Atlantis

Summer town

Tf: Svět zkázy - Kapitola 4.

Velké kapky v řetězcích vody tvořících téměř neprůhlednou clonu vytrvale bičovaly do tlustých skel pokojů v buduvách základny a proudy vody stékaly po stěnách jako rozvodněná řeka.

Tairessa seděla v jednom z pokojů, který si vybrala jako nejméně poničený a nejméně neútulný, zírala z okna na řádění živlů venku a přemítala o svých dalších krocích.

Usoudila, že by měla vyhledat spojence, který by jí při záchranných akcích kryl záda, pomáhal s potřebnými věcmi a v neposlední řadě dělal společnost, jíž Tairessa rozhodně postrádala.

 

Jednoho mecha, který byl ochoten a vlastně i šťasten, že jí může pomáhat, už našla. Rawtearse. Při své první výpravě na Pohřebiště se s ním doslova srazila v jedné z uliček mezi nekonečnými hromadami rezivějícího šrotu a mrtvých protoforem. Byla mu vděčná, za jeho pomoc. Dozvěděla se od něj, sic strašné, detaily o tom, jak to na Cybertronu chodí, které v ní zasely ještě větší nenávist vůči vládnoucímu systému a ještě větší odhodlání s tím něco udělat.

Rawtears se jí jednou snažil vysvětlit hierarchii gangů, které jsou, nebo aspoň byly v době, kdy ještě nebyl odsouzen k životu na Pohřebišti, mezi nejmocnějšími, ovládajícími největší území a nejbohatšími.

Také jí jako zkušený zbrojíř pomohl vybrat pro ni nejvhodnější zbraně a další chytré pomůcky. "Za svých mladých let jsem rád vynalýzal různý věcičky," prohlásil mech a hodil Tairesse jeden ze svých nových výtvorů. To se stalo, když Tairessa navštívila pohřebiště potřetí.

"Co je to?" zeptala se se zájmem femme a zvědavě si přístroj prohlížela. Vypadal jako detektor, ona ovšem netušila, čeho.

"To je, děvče, detektor výbušnin. Napadlo mě, že by se ti mohl hodit, když se neustále pohybuješ v místech, kde to bouchá.

Má tak jemný senzory, že určí polohu bomby na duntek přesně," Rawtears vycenil denty v hrdém úsměvu a očekával Tairessinu pochvalu.

"No, jen aby," zamumlala femme skepticky. "Ale díky, to se jistě bude hodit."

****

Příležitost k tomu, aby Tairessa zjistila, zda je detektor skutečně tak přesný, na sebe nenechala dlouho čekat.

O několik orbitálních cyklů později se totiž náhodou připletla do minové pasti, když stopovala skupinu členů nepřátelského, leč značně slabšího gangu v New Nuon City.

Skupina chtěla vykrást jeden sklad zbraní patřících Nuon Dragons. Ti na to naneštěstí pro druhýgang 

přišli a na skupinu nalíčili past.

Tairessa doufala, že by z tohoto vloupání mohla vzejít nějaká kořist i pro ni. Bylo jí jedno, že v tu chvíli nebyla o nic lepší než oba gangy. Usoudila, že bez morálních obětí se její odpor asi neobejde.

Jakmile se skupina i s Tairessou za jejich pedály dostala do skladiště, všechny čekalo nemilé překvapení. Brána se za nimi se skřípotem zabouchla a Tairessa se tak tak stačila ukrýt za jedním podpůrným sloupem, aby unikla pohledům členů skupiny, kteří se šokovaně rozhlíželi kolem.

Skrčná mezi sloupem a protější stěnou se femme zoufale snažila přijít na to, co si má teď počít. Jak pochopila z naštvaného pokřikování několika členů, v tomto skladišti se už dlouho žádné zbraně nenacházely. Vpadli Nuon Dragons přímo do jejich pasti a Tairessa s nimi.

V duchu si nadávala za to, že se předtím soustředila především, aby si jí žádný ze členů skupiny nevšiml, a na nic dalšího příliš nedbala.

Ve tmě kdesi nad nimi to náhle zachrastilo, a pak se ozval pobavený mechský hlas.

"Vítejte na konci svých životů," zachechtal se mech drsně.

"S nezměrnou radostí vám musím oznámit, že vaše mise na vyloupení zbrojnice je v troskách.
 

V nichž mimochodem za chvíli budete i vy.

Po celém tomto skladu jsou rozmístěny nášlapné miny. Stačí jediný chybný krok a je s vámi amen.

Ještě upozorňuji, dveře, kterými jste vstoupili jsou z neprůstřelné slitiny.

Tak co, troufnete si najít cestu mezi minami k druhému východu?" V reproduktoru to opět zachrastilo, a poté bylo ticho. Zlověstné a naplněné strachem.

"Co budem dělat?" zazněla šeptem vyděšená otázka jednoho ze členů, která v neprostupné temnotě a předchozím tichu byla téměř hmatatelná.

"Netuším," odpověděl někdo další zoufale. "Ale poněvadž umřeme tak jako tak, asi bych to zkusil proběhnout," mech pokrčil neurčitě rameny, přestože to v té tmě nemohl nikdo vidět.

No bezva, pomyslela si ironicky Tairessa. Kvůli tady tomu tu zemřeme všichni. Já ale mám ten detektor od Rawtearse. Kdyby se mi jen kolem nich podařilo nějak nepozorovaně dostat...

Nemohu je tu ale přeci nechat, i když jsou příslušiníky gangu.

"Cože?! Nezbláznil ses náhodou?!" utrhl se na předchozího mluvčího další. "Zkusit to proběhnout je jasná sebevražda, takže to ani náhodou." Neurvale do mecha navrhujícího beznadějný útěk strčil.

"Hej! Co děláš?!" zavrčel ten a praštil druhého pěstí. Ostatní se vrhli do vřavy a pokoušeli se dva rozhádané mechy uklidnit.

Ovšem za chvíli se dohadovali snad úplně všichni.

To by mohla být má šance k útěku. Tairessa se pousmála. Přeci jen jí malý plamínek naděje stále plápolal. Zapnula Rawtearsův detektor a doufala, že ho mech vyrobil co nejtišší. K její úlevě se neozvalo žádné zapípání ani nic podobného, co by upozornilo na její přítomnost. Rozsvítila se obrazovka, na níž jako rudé blikající tečky byla označená místa s minami a zelená tečka byla pozice detektoru.

Tairessa vylezla z úkrytu. Bleskově a zároveň s co nejmenším hlukem se protáhla kolem dohadující se a postrkující se skupiny rozčilených mechů. Začala obratně kličkovat mezi nastraženými minami, optikami střídavě skenovala obrazovku detektoru a prostor před ní, aby se náhodou nenatočila špatným směrem.

Když byla už téměř v půlce, jeden z mechů si Tairessy k její smůle všiml.

"Hele! Tamhle někdo je!" vykřikl a digitem ukazoval na černou postavu. téměř splývající s okolní temnotou, vzdálenou zhruba pětadvacet arnů.

Tairessa okamžitě stanula na místě, ale bylo už pozdě. Všimli si jí i ostatní.

"Kdo je tam?!" vykřikl další mech. Ten, jenž předtím navrhoval beznadějný pokus o proběhnutí minovým polem.

Tairessa se pomalu otočila, detektor držíc za zády, a zpod přivřených optik propalovala mechy naštvaným pohledem. Říkala si, že dnešek už může být horší jedině tehdy, pokud nějaký z těch tupců šlápne na některou z min. Nebo ona sama, pomyslela si ještě hořce. To už ji ale do reality vrátila další mechova otázka.

"Jak ses sem dostal, nebo dostala?" Tairessa mlčela. Svoji odpověď pečlivě zvažovala. Než ovšem stačila cokoli říci, mech ji téměř doslova přikoval svojí další otázkou.

"Nejsi ty vlastně náhodou ten tajemný hrdina, který zachraňuje nevinné?"

"Jsem," připustila femme, dostala totiž nápad. Jen si potřebovala získat jejich důvěru.

Skladištěm se ozvalo šokované zalapání po dechu. "A co.. co tu děláš?" vykoktal někdo další se znatelným strachem v hlase.

"Snažím se váš dostat z této pasti," prohlásila Tairessa. Nemusela se obávat, že by ji někdo poznal po hlase, neboť měla od Rawtearse přístroj, díky němuž zněla úplně jinak. Ovšem musela pečlivě volit slova, aby nebylo, alespoň zpočátku, jasné zda je mech či femme.

"Opravdu? A jak to chceš dokázat?"

Tairessa chvíli váhala. Už předtím přemýšlela, zda je tu nechat, nebo se je odsud pokusit dostat, což by bylo jejímu svědomí milejší.

"Otevřu vám přední bránu," odtušila nakonec, když si vybavila, že vedle brány zahlédla, při vstupu sem, zámek na přístupový kód.

 "Hmm.. Jak ses sem vůbec dostal?" zeptal se pochybovačně.

"Tou bránou, stejně jako vy."

"A proč jsi sem vůbec lezl?" Tairessa se ušklíbla nad jeho domýšlivostí. Má-li si hrát na mecha-hrdinu, budiž, stejně by nyní musela při odpovídání zvolit některý z rodů.

"Zjistil jsem, že na vás Nuon Dragons chystají léčku," zalhala Tairesa přesvědčivě. "A rozhodl jsem se vám pomoct.."

"Tím, že se tu necháš zavřít s náma?" v té otázce stále zaznívala značná nedůvěra.

"Já se odsud mohu dostat a mohu vám otevřít dveře.
Nic lepšího mě nenapadlo. Pochybuju, že byste poslouchali, kdybych se vás snažil varovat předem. A přemoci ty, kteří tuto past nastražili, bych sám také nezvládl," odpověděla Tairessa a snažila se znít co nejklidněji, i když jí jejich zdržování znervózňovalo.

"A fakt ti můžem věřit?"

"Nic jiného nám asi nezbývá," tentokrát Tairessu s odpovědí předběhl jiný člen skupiny.

"No dobrá," povzdechl si rezignovaně onen neodbytný mech, "asi máš pravdu."

Tairessa už na nic nečekala, otočila se a znova se pustila do kličkování mezi minami. Na zádech cítila upřené pohledy všech mechů.

Za pár kliků se ocitla u dveří, jež jí poskytovaly cestu ven. Natáhla servo ke klice a k jejímu údivu zjistila, že se lehce, téměř nepostřehnutelně, třese. Rychle vzala za kliku. Dveře se se zaskřípěním pootevřely. Tairessa se úzkou škvírou protáhla ven. Zavřela za sebou, načež se o ně zády opřela.

Úlevou vydechla, s jistým sebezapřením si musela přiznat, že tentokrát měla vážně strach.

Překvapilo ji, že Nuon Dragons tuto hru hráli férově. Čekala, že dveře budou zamčené, stejně jako ty přední, a šance na útěk tak opět klesnou k bodu mrazu.

Zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala a rozhlédla se. Nacházela se na nějakém dvoře obehnaném dalšími skladišti, která se v okloní tmě jevila jen jako neurčité černé silutey.

Uvažovala, jak se odsud dostat. Mohla se jednoduše transformovat do svého jet-módu a odletět. Avšak nechtěla, aby zvuk turbín přitahoval něčí pozornost. Takže se rozhodla najít odsud východ.

Kdesi v zadní části dvora se jí zdálo, že zahlédla nějaký záblesk světla v mezeře mezi budovami. Vydala se tedy tím směrem.

Sotva ušla pár kroků, v dáli zahřměl hrom a oblohu proťal blesk.
Zvedla hlavu a zadívala se na temné nebe kompletně zakryté dešťovými mraky. Měla přijít silná bouře, sužující oblast kolem New Nuon City po nadcházejících několik dekacyklů.

Musela si pospíšit, být venku za bouřky bývalo nebezpečné. Navíc podle předpovědí to měla být jedna obzvláště silná. Tairessa se proto rozeběhla k domnělému východu.

Jakmile se dostala do ústí průchodu, sptřila před sebou matný obraz vysoké stěny. To jí ale příliš nevadilo. Pořád lepší přelézat zeď, než celou budovu, pomyslela si. Znova se zahřmělo a velké kapky za hlasitého klapání začaly smáčet stěny budov a vše ostatní, co nebylo někde ukryto.

Tairessa vysunula svůj vizor, aby před deštěm chránila optiky. Došla těsně ke stěně, z pravého předloktí vystřelila provaz zakončený hákem, jež se zaseknul o horní hranu zdi, a jala se šplhat nahoru.

Když se dostala na horní okraj, usoudila, že zeď je příliš vysoká na to, aby z ní skočila. Přehákovala lano na druhou stranu, jednu po druhé přes okraj přehodila nohy a šplhala zase dolů.

Teď jí čekala záchrana skupiny cizího gangu ze smrtící pasti. Rozhlédla se, zda ji někdo nesleduje, ale nic neviděla. Naštěstí teď už ani nic moc vidět nepotřebovala. Věděla, jak toto místo vypadá. Skladovací budovy byly postaveny do několika čtverců, s dvory uvnitř. Mezi těmito jednotlivými uskupeními se nacházely úzké uličky jako spojnice obou velkých ulic s hlavními vchody do skladů.

Stačilo jen najít jednu uličku, projít ní a vyhledat správný sklad, kde byla skupina uvězněna.

Tairessa se vydala do prava. Servo přiložené ke stěně, aby náhodou v husté tmě a dešti neminula svůj cíl. Po pár desítkách arnů stěna vedle jejího serva zmizela. Femme zahnula do malé uličky.

Jakmile jí prošla, stála kousek od dveří, které měla odemknout. Déšť se stupňoval a Tairessa teď sotva viděla na ovládací panel se zámkem na kód.

Trvalo jí déle než obvykle než se jí konečně podařilo dveře otevřít. Mezitím se ve skladu mechové netrpělivě dohadovali, jestli je náhodou jejich údajný zachránce nezradil.

Hlas z reproduktoru se ozval ještě jednou a vybízel je, ať zkusí své štěstí při kličkovnáí minovým polem. Velitel skupiny ale všechny zklidnil natolik, aby se nikdo z nich do té šílenosti nepouštěl.

Dveře se po zadání správného kódu mírně vysunuly dopředu a s tichým skřípáním vyjely nahoru.

"Pojďte! Rychle!" křikla Tairessa na mechy. Ti se postupně všichni vymotali ven ze skladiště, někteří trochu zmatení.

Velitel se obrátil k jejich zachránci, stále stojícímu u ovládacího panelu.

"Děkujeme," pronesl nahlas, aby ho bylo přes dunění bouře slyšet. Potom rozdal nějaké pokyny skupině a ta se ukamžitě dala na útěk pryč od tohoto místa hrůzy, jež je málem stálo životy.

Tairessa nyní přemýšlela, co s prázdým skladištěm dělat. Mohla ho jednoduše znova zavřít. Někdo z Nuon Dragons by se nakonec přišel podívat na zajatce, načež by s překvapením zjistil, že past je prázdná. Nebo by mohla nechat miny vybuchnout. To se jí ovšem příliš nechtělo. Musela by se včas dostat do úkrytu a přidělávala by si tím zbytečnou práci navíc.

Opět tedy dveře zavřela a zakódovala a zmizela v okolní temnotě.

Netušila, že ji od jejího přelézání zdi sleduje pár cizích optik.

"Pane, dokončila misi a zmizela. Jako obvykle," promluvil hlas patřící neznámé femme do komunikátoru.

"Dobře. Vrať se na základnu. Domluvíme se na našem dalším postupu," ozvalo se nazpět.

"Rozkaz, pane!"

Svět zkázy - Kapitola 3.

Mladá femme tiše otevřela zadní vchod sídla jejího otce. Ano, tak to vnímala, nic tu nebylo její, vše patřilo otci, dokonce i ona sama si čas od času přišla jako jen další část z jeho ohromného majetku. Právě v takových situacích utíkala. A právě taková situace nyní opět nastala.

Svůj zrak upřela do úzké škvíry mezi pootevřenými posuvnými křídly dveří a pátravě se rozhlédla po potemnělé postranní uličce. Nikde nikoho neviděla, rychle se tedy protáhla deřmi ven a co nejtišeji za sebou opět zavřela.

Vydala se dál temnou uličkou cestou, kterou již dobře znala. Na cestu jí svítily pouze dva měsíce a daleké hvězdy, jež se sem tam začínaly objevovat na večerním nebi.

Hlavou jí vířily desítky myšlenek. Převážně se o slovo hlásila otázka, proč ji její otec nemůže brát vážně. Neustále ji jen srovnává s její matkou. Dávno mrtvou, což byla také jeho vina. Ostatně jako veškeré další špatné věci v jejím životě.

Nechá snad zemřít i ji? Tuto myšlenku femme rychle zaplašila. Nenáviděla otce za to, co dělá, leč nevěřila, že by někomu dovolil jí ublížit. On sám jí ubližoval dost, ovšem nevědomě. Vědomě by to snad nedopustil.

Femme náhle do něčeho vrazila. Ozval se zvuk něčeho těžkého narážejícího do kovové země, následováno zachrastěním nějakých předmětů. Zatřásla hlavou, aby se vzpamatovala, a pohlédla na věc, jež se jí připletla do cesty.

Před ní se tyčila pyramida navršená z mnoha krychlových krabic. Jedna z nich nyní ležela zpola vysypaná na zemi a kolem ní se válely nějaké podlouhlé úzké předměty. Když si je femme pozorněji prohlédla, s úlekem zjistila, že se jedná o desítky pistolí stejného typu.

Vystrašeně se rozhlédla kolem. Ulici, v níž se právě nacházela, nepoznávala. Já hlupák, kdybych se tak neděsila svých pošetilých představ, neztratila bych se. ..Musela jsem někde špatně odbočit. Napadlo ji, ale to už se z otevřených vrat vedle krabicové pyramidy vyhrnulo několik převážně mladých mechů. Okamžitě si všimla znaků na jejich ramenou. Členové gangu.

"Hej, ty! Co tady vyvádíš?! Vidíš, cos způsobila?!" rozkřičel se na ni jeden, pravděpodobně vůdce skupiny.

"Já..já se omlouvám," vykoktala femme vyděšeně, "posbírám to."

"Cože?! No to teda ne! Ty už se toho ani nedotkneš. Je to důležitá zásilka a já nenechám nějakou mizernou femme nám ničit věci. Víš ty vůbec, jak jsou ty zbraně cenné?"

Femme mlčela a zírala do země. Neodvažovala se vůdci pohlédnout do optik.

"Ha! To jsem si mohl myslet. Nevíš," ušklíbl se. "Longsoule! Hardbite! Posbírejte to!" přikázal dvěma členům skupiny.

Oba oslovení mechové se bez zbytečných řečí jali provést rozkaz a během chvilky byla krabice s úhledně srovnenými pistolemi opět na svém místě v pyramidě.

"Tak. A teď, co s tebou?" vůdce se zahleděl na drobnou femme stojící před ním." Netvař se tak vyděšeně! Ubírá ti to na půvabu," zachechtal se. "O nějaké nadmíře inteligence se tu asi mluvit nedá, vzhledem k tomu, žes shodila krabice postavené u zdi. Asi se ráda procházíš ve svém vlastním světě a na realitu zapomínáš, že? Každopádně teď jsi tvrdě narazila. A nemluvím jen o té bedně.

Ale.. jsi vlastně docela hezká. Třeba by z tebe byla zábavná hračka," mech se při vyslovení poslední věty děsivě pousmál. Femme se vyděsila ještě víc. V duchu si nadávala za to, že aspoň nedávala pozor na cestu, když už zase utekla.

Mohla tomu mechovi říct, že je dcerou jejich nejvyššího šéfa - Deathstorma, ovšem pochybovala, že by jí uvěřil. O této skutečnosti vědělo jen několik Deathstormových nejvěrnějších velitelů, kterými většinou byli, podobně jako její otec, vysloužilí vojáci. Mech v čele této skupiny rozhodně nevěděl nic o onom tajemství.

"Hoši, vezmeme ji s sebou do skrýše. Spoutejte ji a dejte jí nějakou pásku přes optiky!" přikázal vůdce svým kumpánům. Ti tak ihned učinili.

Dva z nich přinesli z budovy ocelový provaz a začali jím femme spoutávat serva. Uvnitř ní se vzedmula vlna vzteku a vyděšený výraz vystřídala zlost.

"Máš strach, že by snad ta mizerná a nepříliš inteligentní femme dokázala uprchnou, a dokonce ještě nějakému strážci zákona nahlasit polohu vaší skrýše?!" zeptala se pronikavým hlasem a zpříma pohlédla vůdci do optik. Všichni mechové na nanoklik strnuli překvapením. První se vzpamatoval vůdce.

"Ale, ale. Takže holubička není tak hloupá, jak se zprvu zdálo. Umí i překvapit. O to je to lepší.

Smím se tě tedy zeptat na jméno, když už tě nemusím považovat za něco podřadnějšího, než jsem já?" Femme měla v tomu chvíli sto chutí mu jednu, nebo rovnou několik vrazit.

"Thesea," odpověděla okamžitě, bez váhání.

Vůdce se usmál. "Těší mě, Theseo. Já jsem Blackrider.

Řekněme, že máš pravdu. Ikdybys utekla, kolem je spousta dalších skupin, které by tě jistě dostaly. A strážce zákona nemáme. Takže, ano, nebudu paranoidní a budu věřit tvému zdravému rozumu. Pokud se byť jen náznakem pokusíš o útěk, je to tvůj konec."

Thesea nyní s ledovým klidem čelila Blackriderovu výhružnému pohledu. Nakonec to byl on, kdo uhnul optikami první.

"Longsoul a Hardbite tu zůstanou. Vy ostatní, utvořte kolem ní kruh, ať ji pokud možno nikdo nevidí! Nerad bych o svoji novou kořist přisel." Thesee se z něj a jeho chování dělalo zle, ale aspoň to vypadalo, že jí nehrozí zmlácení. Plány k útěku se raději ani nesnažila vymýšlet, moc dobře věděla, že Blackrider má pravdu.

"Pojďme!" Rozešli se temnou ulicí do rušnějších částí města. Thesea uvězněná mezi vysokými mechy mohla leda tak zírat na večerní nebe a proti němu se rýsující osvětlené vrcholky různých budov. Když to ovšem zkusila, nevědomky zrychlila a párkrát narazila do mecha před sebou. Ten na ní zavrčel pár nevybíravých nadávek, se slovy, jestli by nemohla dávat pozor, kam šlape.

Thesea se tedy chvíli dívala pod nohy, avšak poté znova upřela svou pozornost na temné nebe, které ji toho večera až příliš vábilo. Tentokrát šla pomaleji. Po pár klicích se jí dostalo neurvalého postrčení dopředu od mecha za ní s další várkou nevybíravých slov. Přinutila tedy své procesory, aby se soustředily na cestu před ní a zbytečně nedráždily už tak nevrlé mechy.

****

"Zase jsme na hlídce zkejsli my, zatímco ostatní si budou hezky užívat v doupěti. Šéfik navíc ještě s tou svojí krasotinkou," prohlásil naštvaně Hardbite a nakopl úlomek kovové rudy válející se na zemi.

"No jo, máš pravdu. I k té fembotce se nakonec choval líp, než se kdy choval k nám," utrousil dotčeně Longsoul a zklamaně se zahleděl na nebe.

Longsoul a Hardbite byli nejstarší z Blackriderova týmu. Poznali se ještě za Války, kdy proti sobě stanuli na bitevním poli. Ovšem snad díky náhodě se z nich stali spojenci a nakonec i dobří přátelé.

Ani jednomu to nemyslelo zrovna rychle, ovšem byli věrní své věci. Pod vedení Blackridera se dostali díky svým předešlým bojovým zkušenostem a také díky tomu, že ostatním velitelům týmů už občas lezli na procesory.

Mladý ambiciózní mech s nimi naložil po svém. Udělal si z nich své sluhy, ne-li pomalu otroky, a tak je i odměňoval.

Ovšem oni byli na podobné zacházení již zvyklí. Navzájem si řekli, jak je to všechno štve, ale před veliteli by si v životě nic nedovolili. Stejně to nemělo cenu.

****

Blackrider se ostražitě rozhlédl po postranní uličce, u jejího ústí se pohledem na okamžik zdržel, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje, poté vvyťukal přístupový kód na zámku dveří jejich skrýše. Ty se s tichým zasupěním otevřely.

Skupinka mechů postupně vstoupila do úzké chodby. Vůdce šel jako poslední a neopomněl za sebou dveře opět pečlivě uzamknout.

Mechové prošli chodbou a vstoupili do centrální místnosti jejich skrýše. Předposlední člen skupiny zaváhal.

"Pokračuj!" zavrčel tiše Blackrider. "Nikdo kromě nás tu není, pokud ti jde o to."

Femme neochotně opět vykročila vpřed. Jeden ze členů zmáčkl vypínač a místnost se ponořila do mdlého bílého světla. Thesea se rozhlédla. Kromě velkého stolu uprostřed místnosti a několika beden sloužících jako židle, zde žádný další nábytek nebyl.

Na stole se nacházel radiový přijímač a nějaké další vybavení. Na levé straně bylo vyrovnáno asi deset kovových pohárů a pod stolem bylo několik barelů engexu. Další člen vzal jeden barel a do šesti pohárů nalil. Potom se otočil na Blackridera.

"Šéfe, dá si vaše nová hračka taky?" zeptal se.

Thesea rozhdoně zavrtěla hlavou v odmítavém gestu.

Vůdce jen pokrčil rameny. "Zřejmě ne."

"Fajn," ušklíbl se mech, "aspoň zbyde víc pro nás." Barel zase uklidil pod stůl a ztěžka se posadil na jednu z beden.

Ostatní následovali jeho příkaldu. Jen femme zůstala nerozhodně stát a zpod přivřených víček pozorovala vůdce.

"Na co čekáš," pronesl k ní Blackrider, "sedni si!"

Thesea se posadila na volnou bednu vedle něj. Po chvíli se v místnosti rozpoutal uvolněný hlasitý hovor. Členové Blackriderova týmu se otevřeně bavili o všemožných problémech v rámci gangu i mimo něj a se smíchem vzpomínali na dávné příhody. Drobné femme si vůbec nevšímali, což docela uvítala.

"..co ty, Theseo? Jaký byl tvůj život?" Blackrider na ni tajemně hleděl. Jako by se jí snažil dostat až na samé dno její jiskry.

Femme téměř nepostřehnutelně zavrtěla hlavou, aby se probrala. "Nic moc," odpověděla upřímně.

"Opravdu?"

Pomalu přikývla. "O matku jsem přišla ještě jako sparkling. A můj otec je většinu času nesnesitelný. Jen zahleděný sám do sebe a pocity ostatních ho absolutně nezajímají. Je těžké s ním vydržet."

"Proto ses dnes potulovala sama pozdě večer v nebezpečných temných uličkách.. Utíkala jsi před otcem.." neznělo to jako otázka, spíš jako jasná dedukce.

Thesea opět přikývla.

Blackrider se zahleděl někam do neurčita. "Svého otce jsem také neměl rád. Byl to hlupák a zbabělec.

Naštěstí už je jedním s Prajiskrou a nekecá mi do mého života."

Femme na něj zaraženě pohlédla. Pravda, často na svého otce zuřila vzteky a nesnášela ho za to, co dělal. Ale nikdy by ji ani nenapadlo přemýšlet o otcově smrti, natož z ní mít radost.

Atmosféra v místnosti začínala houstnout. Mechové už v sobě měli několikátý pohár engexu, což se na jejich chování začínalo projevovat. Řev se stupňoval, docházelo k ostré výměně názorů, a dokonce si někteří svoji pravdu hájili i pěstmi.

Jediný Blackrider se spokojil s jediným pohárem, a když bylo třeba, své podřízené v jejich plamenných projevech umírňoval.

****

Postava nehybně stojící ve dveřích se po několika klicích konečně pohnula. Starší mech přistoupil rovnou k jejich vůdci nevšímaje si nepatřičného pokřikování ostatních.

"Vidím, že už se výborně bavíte, na rozdíl od ostatních týmů, které stále běhají po městě a hledají svou kořist, jako bandy insecticonů," pronesl k Blackriderovi.

"To víš, Grossi, my už naši kořist totiž chytili. 

A žádný strach, zásilku hlídá Longsoul s Hardbitem," odpověděl vůdce přátelsky příchozímu mechovi.

Gross se nyní zadíval na mladou femme sedící vlevo od něj. Femme ho pozorovala od chvíle, kdy přistoupil k Blackriderovi, a pozorně poslouchala každé jejich slovo. Grossův výraz se na nanoklik změnil z ledového klidu do naprostého šoku.

"Říkala, že se jmenuje Thesea," oznamoval vůdce týmu, Grossovi. Ovšem ten ho vnímal jen částečně. Opět nasadil ledovou masku lhostejnosti, leč hlavou mu vířilo mnoho myšlenek. ...Často utíká z domu... ...Dnes zase utekla. Neví, co ji venku čeká. Musíme ji najít, pánové, dřív než ji najde někdo jiný a něco se jí stane... V hlavě Grossovi rezonoval Deathstormův hlas.

A on ji našel.

Přemýšlel, jak Theseu dostat z Blackriderových spárů. Pravda, vždy ráno po nočních lovech se kořisti jednotlivých týmů představovaly nejvyšším důstojníkům, kterým Gross byl. Ovšem ráno bylo už pozdě. Kořisti bývaly často tak zubožené, že nakonec většina skončila na Pohřebišti. Potřeboval něco udělat hned.

Věděl, že si Blackrider libuje spíš v psychickém týrání, po fyzické stránce tedy mohla Thesea vyváznout bez újmy. Ovšem nebylo nemožné, že by si nakonec sama nějakou způsobila.

Prozradit vůdci, kdo ve skutečnosti Thesea je, také nemohl. Složil přísahu, že tuto skutečnost bude strážit jako optiku v hlavě a dotyčnou i svým životem.

"Hej, Grossi! Posloucháš mě vůbec?!" zeptal se rozčileně Blackrider.

"Promiň, zamyslel jsem se. Co jsi říkal?" Gross svůj pohled stočil k mladému mechovi. Thesea ocenila, že přesunul svůj pohled jinam, cítila se pod ním totiž dost nepatřičně.

"Říkal jsem, že se ti má kořist očividně líbí, když tu na ni zíráš dobrých pár kliků."

"Ach ano," přikývl. "Můžu se zeptat, co s ní hodláš dělat?" Femme, která stále vše poslouchala, při této otázce ještě víc zpozorněla.

"Nevím," odvětil vůdce prostě. "Byla by škoda jí jakkoli ublížit..."

"Také si myslím," přikývl důstojník.

"...Asi bych tě požádal, aby ses za mě přimluvil. 

Chtěl bych si ji nechat. Třeba jako osobní služku."

Gross si oddechl. Přeci jen se našla příležitost na Theseinu záchranu. "Blackridere, víš, že to nemůžeš. Kdo kdy viděl, aby měl vůdce týmu sluhy. Navíc máš Hardbita a Longsoula. 

Až se dočkáš povýšení, tak snad. Ale teď to opravdu nejde."

"No jo," zamumlal mladý mech zklamaně.

"Ale, měl bych pro tebe návrh." Blackrider zpozorněl. "Zatím si ji nechám jako služku já. A až dosáhneš postavení, což se ti jistě podaří, na toto privilegium, dám ti ji. Jako poctu k úspěchu, řekněme."

"Skutečně, i to bys pro mě udělal," vydechl Blackrider. "Jsi mnohem lepší otec, než ten můj kdy byl.

Tak fajn, přijímám," usmál se na Grosse a postavil se. Nabídl mu své servo na stvrzení jejich dohody.

Gross ho trochu rozpačitě přijal. Svému slibu nebude moci dostát, to moc dobře věděl. A ze všech ostatních musí zrazovat zrovna mecha, kterého po smrti jeho otce přijal za svého syna.

"Mohl bych ji odvést už teď? Vše pečlivě zapíši a potvrdím, že jste se dnešní noci neflákali.

Já jen, aby nepřišla ještě nějaké úhoně, jak tak pozoruji tu tvoji divoukou bandu."

"Jistě," přikývl Blackrider.

Gross napřáhl servo směrem k femme. "Tak pojď, Theseo."

Femme se pomalu zvedla, chytila důstojníkovo servo a vykročila za ním

"Budu se těšit na naše další setkání.. Theseo," pronesl Blackrider, když procházela kolem něj. Pak se otočil ke svému týmu a okamžitě se zapojil do jejich konverzace.

****

"Neboj se, vím kdo jsi. Odvedu tě domů," řekl jí Gross, jakmile se ocitli venku, před dveřmi do skrýše. Snažil se vyznít co nejvíc mile a přátelsky. Moc dobře věděl, proč utíká z domu. Věděl, co její otec dělá, však i on sám toho byl součástí. Ovšem on to, na rozdíl od Deathstorma, nepovažoval za dobrou věc. Nedělal to pro své dobro, jak jejich šéf s oblibou odůvodňoval své zločiny, ale pro své přežití.

Vlastně mu bylo té mladé femme líto, žila jako ve zlaté kleci, opuštěná, sama a nepochopená. Přál by si jí pomoct, ovšem svého šéfa, svoji alfu, přes všechno choval ve velké úctě, také za to, co dokázal vybudovat, především mu ale vděčil svým životem. Přísaha svému pánovi byla silnější.

Femme se náhle pokusila vytrhniu z Grossova sevření.

"Co to vyvadíš?!" křikla na ni mech tlumeně.

"Raděj bych dělala služku tamtomu Blackriderovi, než se vracet k té zrůdě, která je Primusžel mým otcem!" vyštěkla rozčileně trochu moc nahlas. Několik Cybertronianů procházejících kolem se za nimi zvědavě otočilo.

"Klidně bych se nechala zajmout znova," pokračovala Thesea tišeji. "I někým horším, než je Blackrider. Klidně bych se nechala zabít. Jen abych se tam nemusela vracet.

Tam.. tam není můj domov."

Gross ji soucitně pozoroval. "Já tě chápu. Věř, že mi tě je líto. Ale ty zase pochop, že já mám své povinnosti, mezi něž spadá tvá ochrana.

Kdybych před tvého otce přišel s tím, že našli tvoji mrtvou protoformu, moc bych si na tomto světě už taky neužil."

Thesea si povzdechla. Nechtěla svými sebevražednými náladami ohrožovat životy ostatních. I když byl Gross členem gangu a příslušníkem Deathstormových nejvyšších důstojníků, byl jí vlastně docela sympatický.

"Sice jsem neznala Blackriderova otce, ale naprosto chápu to, co řekl. Věřím, že i mě byste byl lepším otcem, než ten můj kdy byl." Chabě se na Grosse usmála, ovšem myslela to naprosto upřímně.

Mech jí úsměv opětoval. Theseina slova ho zahrála u jiskry.

Rozhodl se. Pokud této mladé femme bude schpen jakkoli pomoct, udělá to.

****

"Sarien!" celým přízemím Deathstormova sídla se nesl rozzlobený výkřik.

Gross a Sarien se před chvílí vrátili. Nyní oba čelili rozzuřenému otci a vděčnému šéfovi.

"Grossi, moc ti děkuji, žes ji našel a přivedl zpátky," Deathstorm se na svého důstojníka pokusil mile usmát. Vyšel z toho spíš děsivý úsměšek.

"Pane," Gross se mírně poklonil.

"Mohu vědět, kde byla?"

"Našel ji Blackrider se svým týmem. Šel jsem si pro pár věcí do jedné skrýše a tam na ně narazil."

"Ach, žehnejme Primusovi, že zrovna Blackrider. Je to mladý a nadějný vůdce se slušnými morálními zásadami. Za což vděčí převážně tobě, nemýlím-li se?"

"Ne. Máte pravdu, pane," přikývl důstojník.

"Přesto by mě zajímalo, jak se ti povedlo moji dceru odtamtud dostat."

"Blackrider si ji chtěl nechat jako služebnou. Slíbil jsem mu, že by zatím sloužila mě, a jakmile by můj adoptivní syn dosáhl příslušného postu, přidělil bych mu ji, jako dárek," vysvětlil Gross po pravdě.

"Hm. Měl bych ti být ještě vděčnější. Lhal jsi, navíc svému synovi. A já vím, jak ty lži nesnášíš.

Ještě jednou ti velice děkuji. Věř, že budeš patřičně odměněn a Blackrider po pár drobných zásluhách též."

"Děkuji, pane," usmál se důstojník a znovu se uklonil.

"A teď, co s tebou, má dcero?" Deathstorm se z pod přivřených optik zadíval na Sarien. Chvíli přemýšlel. Sarien zírala do země. S obavami očekávala otcovo rozhodnutí.

"Tvé neustálé protesty a útěky mě začínají unavovat. Navíc tu pro tebe není bezpečno a já bych nerad, aby se nějaký incident, podobný dnešnímu, opakoval, či dokonce skončil hůř.

Pro obě strany bude nejlepší, když odsud odjedeš. 

...
Železné skály. Ano, jediné relativně bezpečné místo. Věří se, že je stráží jeden z nejmocnějších Transformerů, jací kdy žili. Nikdo se neodváží zdejší vsi napadnou a podmanit si je. Je to jediné svobodné území na planetě.

To oceníš asi víc, než být neustále zavřená zde, viď?"

Sarien neváhala. "Ano, otče," prohlásila rozhodně.

"Výborně. Konečně jsme se domluvili."

Adellie

Winter is coming

Svět zkázy - kapitola 2.

"Ne!" vykřikl mladý mech a zoufale se snažil zachytit serva své malé sestry odnášené pryč jedním ze členů Nuon Dragons - gagnu vládnoucímu největší části New Nuon City.

Jiný člen mecha však popadl kolem pasu a vší silou s ním mrštil proti zdi malého neútulného bytu, v němž se svou sestrou žil. Rodiče už dávno neměli a on se snažil ze všech sil sebe i ji uživit.

"Ale ano," zavrčel vůdce skupiny. "Neplatíš nájem, my si jen bereme vhodnou kompenzaci. To je byznys, hochu. Tvá sestra navíc vypadá velice schopně - jistě z ní bude skvělá bojovnice," na tváři se mu objevil podlý úsměv.

"Lemi, pomoc! Pomoz mi!" vykřikla jeho sestra, marně se snažíc vysvobodit ze sevření svého věznitele.

Lemiron se pokusil postavit, leč vůdce skupiny byl rychlejší. Přikročil k němu a uštědřil mu několik kopanců do celé protoformy. Mladému mechovi se zatmělo před optikami. Poslední, co slyšel, byly zoufalé výkřiky jeho sestry. Poté ho pohltila temnota bezvědomí.

*****

Probral se v temné uličce v kdysi zastavěné oblasti zvané Pohřebiště. Brnění mu hyzdilo mnoho škrábanců a promáčklin a neskutečně ho bolela hlava. Pomalu otevřel optiky, nadzvednul se na loketních šroubech a rozhlédl se kolem sebe.

V přítmí uličky spatřil rozházené rezivějící náhradní díly, nefukční zbraně, rozbité počítače a dál ještě něco, co nedokázal rozeznat.

Pokusil se postavit, leč nohy ho zradily a on opět skončil na tvrdé kovové zemi. Po čtyřech se tedy došoural blíže k místu, kde ledabyle ležel onen neurčitelný předmět.

Ovšem čím byl blíže, tím větší se ho zmocňovala hrůza. Nyní v domnělém předmětu dokázal rozeznat nehybnou protoformu mrtvého Transformera. O kus dál uviděl další, femme s roztříštěnými hrudními pláty.

Musel odvrátit pohled, jinak by snad na místě vyzvrátil to málo energonu, co v sobě měl. Posadil se a zády se otočil k mrtvým. Pokoušel se vybavit, co se mu vlastně stalo.

Pak mu to došlo. Unesli jeho sestru a jeho, snad v domnění, že již nežije, doslova vyhodili na toto otřesné místo. Znova se ho jímala závrať. Pevně zavřel optiky a jen s vypětím všech sil se přinutil zase neomdlít.

Snažil se vymyslet, co má dělat, avšak nenapadalo ho jediné možné řešení, jak se z tohoto pekla dostat. Neznal to tu, popravdě ani nevěděl, že takové místo na Cybertronu vůbec existuje. Nebyl si jistý, zda je stále v New Nuon City či na opačném konci planety.

Zmocňovalo se ho zoufalství. Nevěděl, jak dlouho byl mimo, kolik energonu mu ještě zbývá ani zda je jeho sestra v pořádku. Nevěděl vůbec nic!

...

"Hej, ty!" uslyšel nad sebou hrubý nakřáplý hlas.

Opatrně zvedl hlavu. Nejdříve se rozhlédl kolem, v uličce, v níž se předtím probral, bylo nyní mnohem více světla. Bylo poledne. Usoudil, že nejspíš nevědomě přepnul do úsporného režimu, ovšem netušil na jak dlouho. Rozhodl se tím teď nezabývat. Zadíval se robustního mecha s odřeným a na některých místech rezivějícím lakem. Mech si ho se servy založenými na hrudních plátech podezřívavě prohlížel.

"Jak se menuješ?" zeptal se s jedním obočím nadzvednutým.

"Le .. Lemiron," vykoktal a vyděšeně na mecha třeštil optiky. Nebyl si jistý, co od něj může čekat.

"Nech mě hádat. Další, kterýho si spletli s mrtvolou?"

Lemiron přikývl. Mech k němu natáhl servo.

"Těší mě, Lemirone. Já jsem Rawtears." Lemi servo chytil a mech mu pomohl na nohy.

"Předpokládám, že budeš chtít ňáký energon, co?" usoudil se smíchem Rawtears a přátelsky ho poplácal po zádech.

"Ano," vydechl Lemiron naprosto konsternovaný mechovým zjevem.

"Co na mě tak zíráš? Copak vypadám jak scraplet, kterej tě chce sežrat do posledního šroubku?!" obořil se na něj Rawtears.

"N..ne, pane," vykoktal rozpačitě Lemiron, "omlouvám se."

"U všech Primů," zaburácel Rawtears a serva rozmáchl k nebi. "On se mi omlouvá a ještě mi říká pane. Jako bych snad byl šéf některýho z těch gangů.

Tak hele, hochu, to, že na mě nemáš zírat, jak na scrapleta byla legrace. Legrace, rozumíš?" zopakoval mech hlasitěji, snad aby to Lemi správně pochopil. "A abychom si to ujasnili," pokračoval potom, "skončil jsem tady na Pohřebišti ze stejného důvodu, jako ty. Shanixy žádný, zadluženej až po receptory. Tak mě zmlátili, a pak, asi v domnění, že už jsem jeden s Prajiskrou, vyhodili sem, jako kus starýho železa.

Nejsem žádnej pán, nemám nic, až na tohle místo, který se už před mnoha vorny stalo mým útočištěm. Nikdo, teda téměř nikdo o mně neví, nikdo mně neotravuje.. Jsem tady celkem spokojenej." Lemiron na mecha nevěřícně zíral. Nechápal, jak může někdo být spokojený na místě jako je toto.

"Vážně netuším, jak můžete být mezi všemi těmi mrtvými protoformami celkem spokojený," utrousil.

"Věř mi, má to tu jisté výhody. A možná to tu začalo mít i smysl..." Rawtears se zamyslel. "No nic. Jestli chceš, provedu tě tady. Vzhledem k tomu, že už pro tebe jiný místo na tomto světě není, tak tě tu vítám, pokud to jde, a zvu tě do své chatrče."

Lemiron chtěl něco namítnou, ale než vůbec stačil otevřít ústa, Rawtears byl už několik arnů napřed a rychlým krokem se ubíral dál. Lemi ho tedy dohnal, ovšem kráčeli mlčky.

Když bylo po cestě něco zajímavého, Rawtears na to Lemirona upozornil. Nacházely se tu mnohé staré bojové stroje z dob Velké války. Pomalu se rozpadající a podléhající neúprosnému času. Přesto zde stále byla šance, že některé z nich jsou ještě funkční.

Lemimu se ovšem všechna ta místa na Pohřebišti zdála stejná, nebo jen s minimálními rozdíly. Pochyboval, že by se tu snad někdy dokázal pohybovat, aniž by po cestě neztratil.

"Teď dávej pozor, hochu," oslovil Lemiho Rawtears, když se blížili ke zdánlivému konci jedné z ulic, vedoucích mezi ruinami starých domů. "Protože uvidíš něco, co se svým odchodem vzalo i většinu naděje na život v míru."

Rawtears odsunul kus plechu, který sloužil místo dveří u jedné z budov a vešel dovnitř. Lemiron ho následoval. Když udělal první krok do vnitřku budovy, zdálo se mu, že za sebou něco zaslechl. 

Rychle se otočil, avšak nespatřil nic, čemu by se dal přisuzovat původ onoho zvuku. Usoudil, že se mu to jen zdálo, a pokračoval za Rawtearsem.

Prošli temným přízemím až na opačný konec budovy, kde se už nacházely skutečné dveře. Rawtears obě jejich křídla začal odsouvat od sebe. Dveře při tom neskutečně vrzaly, až měl Lemi pocit, že by ten zvuk mohl v jinak tichém prostředí probudit všechny mrtvé poblíž.

"Někde jsem zapomněl ovladač," prohlásil mech, načež se mu dveře podařilo otevřít natolik, že se tam oba byli schopni protáhnout. Lemiron jen něco nesrozumitelně zabručel. Poté oba vstoupili na prostorné nádvoří vzniklé na prostranství mezi desítkami budov vystavěných do obdélníka a namačkaných těsně vedle sebe.

Lemi se rozhlédl kolem a dál už nebyl schopen pohybu. Šokovaně zíral na nejméně šestnáct obrovských kovových soch přesahujících výšku mnoha zdejších staveb. Tyto sochy vyobrazovaly původních třináct Primů i jejich nástupce a byly tu i další tváře, jež Lemi nepoznával. Sochy se v záplvě světla oslnivě leskly a třpytily. Celý tento výjev byl vskutku úchvatný. Byly bez jediného škrábance, takže na místě jako bylo Pohřebiště působily možná trochu nepatřičně, ale kde jinde než zde by měly být. Nikde jinde pro ně nebylo místo. Bylo až k podivu, že skončily zde a ne přetavené do nějakých zbraní či vystavené jako trofeje v sídle některého z vůdců gangů.

"Tos nečekal, co?" zeptal se Rawtears a s pobavením Lemiho ohromení sledoval.

"Ne, to jsem opravdu nečekal. Je to neuvěřitelné. Podoby bývalých vůdců Cybertronu jsem viděl jen jednou, když jsem byl hodně malý. Krátce na to byla veškerá jejich vyobrazení zakázána a i pouhá zmínka o nich se od té doby přísně trestá."

"To víš.. Žádnýmu z gangů by se nehodilo, kdyby se tu z nenadání nějaký Prime objevil. To by byl veškeré té jejich zvrácené činnosti brzo konec." Lemiron přikývl. Identita Primů začala být opředena mnoha tajemstvími a z nich se stávaly až mýtické bytosti s nepředstavitelnou mocí. Mocí, jež by použita proti nepříteli měla tragické následky. A toho se všechny gangy bály.

Lemiron sochy ještě několik kliků ohromeně pozoroval. "Budeš tu stát a zírat ještě dlouho? Nebo půjdeš se mnou a doplníme nádrže? Sem se můžeš vrátit potom, oni ti nikam neutečou," řekl Rawtears s odrazem pobavení v hlase.

"No jo," Lemi od soch s přemáháním odtrhl optiky. "Půjdu s Vámi." Následoval Rawtearse do jednoho rohu nádvoří, kde se nacházel další průchod. Jakmile jím prošli, ocitli se na dalším menším nádvoří. Na něm stál jednoduchý příbytek, postavený z několika kusů kovových plátů svařených k sobě.

"Tak tady žiju," řekl Rawtears a odsunul nepřipevněný plát, který sloužil jako dveře, a vstoupil. Lemi byl hned za ním.

Mladý mech pohledem přelétl vnitřek primitivního příbytku. Byl rozdělen na dvě místnosti. V té, v níž stáli, byla ve středu pohovka, u zadní stěny palanda, dál židle, stůl a na něm nějaké staré, rezavé součástky a nářadí. Ve druhé místnosti se nacházelo několik velkých obrazovek napojených na nejmodernější počítač, který zde působil jako pěst na otiku. Naproti byly další židle a stůl s různými plány.

"Vítej ve svém novém dmově," usmál se Rawtears a přátelsky poplácal Lemiho po rameni.

Lemiron se na druhého mecha prudce otočil. Najednou mu došlo, že na něco zapomněl. "Já tu ale nemohu zůstat!" vyhrkl. "Oni.. oni dostali moji sestru! Musím jí pomoct. Nemůžu jim ji nechat, aby si ji vycvičili jako dalšího svého člena. Musím..."

"Heleď se, hochu," přerušil ho Ratears mírným tónem. "Naprosto chápu, že jí chceš pomoct. Ale pokud je to tak, jak říkáš, sám nic nezmůžeš. Nemůžeš stát sám proti celému gangu."

"Ale..." snažil se Lemiron protestovat.

Rawtears ho odmítavým pohybem serva umlčel. "Možná bych věděl o někom, kdo by ti dokázal pomoci. Představím vás, až zase přijde."

Guardians of Heaven

Turqoise sparks

Spark of the Hope...

Gaster Blaster

Spring is coming

Tf: Svět zkázy - Kapitola 1.

Vesmírná loď, rozrážejíc prach a drobné meteority, se nadsvětelnou rychlostí blížila k Cybertronu. Femme sedící uvnitř pevně svírala kormidlo a soustředěně studovala digimapu po své pravici.

Měla za sebou dlouhou cestu vesmírem, kterým už od dob Velké války stíhala svého zapřísáhlého nepřítele. Před několika stovkami vornů ho ale ztratila a od té doby až do teď jen bezcílně bloudila galaxiemi, zklamaná a naštvaná svou vlastní neschopností. Nyní, když tyto pocity částečně vystřídala lhostejnost a smutek, se vracela domů.

Věděla, že Cybertron se od Války změnil. Už nebyli Autoboti a Decepticoni. Nyní byl každý sám za sebe ve světě zmítajícím se v chaosu. Přesto však se tam chtěla vrátit.

K dosažení její domovské planety jí už zbývalo jen několik set světelných let bez význačnějších překážek. Tairessa tedy loď nastavila na autopilota a po dlouhé době si dovolila přepnout do úsporného režimu.

****

Tairessa přistála během noci u opušrěné autobotí základny a kasáren, kde doufala, že si jejího návratu nikdo nevšimne.

Svoji loď zaparkovala do jednoho z prázdných hangárů, rozsvítila reflektory zabudované v optikách a vydala se na průzkum základny, nejdříve tam, kde tušila, že bude hlavní velitelství.

V prostorném komplexu nebylo pro nezasvěcené jedince a navíc za tmy těžké se ztratit, přesto Tairessa našla cestu k velitelství poměrně rychle. Po motání se úzkými uličkami mezi jednotlivými budovami, konečně dospěla ke svému cíli. Potichu přešla k hlavní bráně budovy a chvilku zápasila se zámkem na přístupový kód. Naštěstí pro ni během Války bývala autobotím špionem a dostávat se přes různé kódy a šifry pro ni tedy nebyl problém.

Když rozklíčovala první kód a v přízemí hlavní budovy odřízla od přístupu energie bezpečnostní systém celé budovy, který se jinak dal vypnout pouze z kontrolní místnosti, kam se nyní chtěla dostat, čekalo na ni nemilé překvapení. Autoboti při svém útěku z této základny rozmístili po všech podlažích nášlapné miny schopné po spuštění usmažit Cybertroniana elektrickým proudem.

Tairessa ovšem byla schopna svými speciálně uzpůsobenými senzory miny aspoň přibližně zaměřit. Pomalým krokem se plížila dlouhou chodbou ke schodišti a přemýšlela, jak se jich zbavit. Napadlo ji, že by snad šly zneškodnit nějakou určitou frekvencí.

Po čase, který jí připadal jako věčnost, se Tairessa konečně dostala do kontrolní místnosti. Zapnula počítač a asi deset kliků přepínala mezi jednotlivými frekvencemi, než se jí podařilo najít tu správnou, jež veškeré miny deaktivovala. Potom vyhledala mapu celého komplexu, kterou si stáhla na svůj paměťový disk, a mohla ji tak optikami promítat. Na mapě Tairessu zaujalo místo pod budovou hlavního velitelství označené jako přísně tajné. Uvažovala, co by tam tak mohlo být, a rozhodnuta to zjistit se vydala zpět do přízemí, odkud se tam pravděpodobně vcházelo.

Kontrolní místnost se nacházela až v úplně nejvyšším pátém patře, femme se tedy vydala po temném schodišti zpět dolů. Nechtěla riskovat jízdu výthem, i když zneškodnila bezpečnostní systém a miny, Autoboti, jenž odtud uprchli, tam mohli zanechat ještě další nástrahy.

V přízemí chvíli optikami zářícími jako dvě baterky skenovala celý prostor, až si všimla většího poklopu v podlaze, téměř dokonale s ní splývajícího. Nad poklopem se na zdi nacházel ovládací panel, jak jinak než opět zamčený, napájený z náhradního zdroje. Tairessa k němu přistoupila a připojila svůj počítač, aby zámek rozkódoval. Dvířka panelu se během nanokliku otevřela. Femme chvíli dumala nad ovládacími tlačítky, pak jedno z nich stiskla. 

Poklop se s hlasitým vrzáním pomalu otevíral. Tairessa úlekem nadskočila a zůstala stát na místě jako přikovaná.

Pár kliků, které vyděšený femme přišly jako věčnost, se snažila uklidnit, že tu jistě nikdo není, a tudíž ji ani nikdo nemohl slyšet. Po dlouhém pobytu v tichém vesmíru si už připadala paranoidní. Jakmile znovu nabrala ztracené jistoty, se s ostražitostí přiblížila k otevřenému poklopu a nahlédla dolů.

Pod ní se nacházela prázdná místnost. Vedl do ní rezavý žebřík a naproti němu byly pouze další dveře. Jakmile Tairessa vstoupila na první příčku žebříku, celá konstrukce se za žalostného vrzání trochu nachýlila ke straně. Femme postoupila o několik dalších příček, načež raději seskočila, aby pod ní žebřík neupadl úplně.

Přistála na poškrábané podlaze pokryté železnými hoblinami, které nebyly zeshora vidět. Opatrně mezi nimi našlapovala k protějším dveřím, jejichž zámek byl taktéž napájen odděleně.

Tairessa si se zámkem počínala stejně, jako s tím u ovládacího panelu. Dveře se s tichým cvaknutím otevřely, a femme se tak naskytl pohled na několik polic obtěžkaných na každém patře mnoha krabicemi.

Femme do jedné z krabic posvítila. Spatřila spoustu střelných zbraní stejného typu. V další krabici byl uskladněn pro změnu jiný typ a ve třetí byly vrhací dýky.

Femme zmáčkla vypínač umístěný vedle dveří, aby si tuto skrýš zbraní lépe prohlédla. Celou místnost zahalila namodralá tlumená záře energonových žárovek. Tairessa si pozorně prohlédla všechny krabice. V téměř každé z nich se nacházely obyčejné zbraně za Války hojně využívané. Ovšem byly tu i účinnější a neobvyklejší kousky - například dva fůzní kanóny - uložené ve speciálních těžko zničitelných truhlách. 

Tairessa na všechny ty zbraně hleděla s ohromením. Také proto, že jí přišlo zvláštní, že tuto základnu ještě nikdo nevyraboval. Ale neměla čas se tím teď zabývat. Musela vymyslet, co bude dělat dál.

Rozhodla se si zde udělat své útočiště v tomto pro ni neznámém a nebezpečném světě.

Během noci Tairessa prozkoumala všechny budovy kasáren a skladišť. Leč neobjevila už nic moc zajímavého, jen několik desítek energonových kostek. Ve středu kasáren také našla cvičiště s reznoucím tréninkovým vybavením, které se ledabyle válelo na zemi, pravděpodobně tak zanechané ve velkém spěchu.

Když byla s prohlídkou u konce, vrátila se zpět do budovy hlavního velitelství. Tam se pokusila naladit starý přijímač na nějakou zpravodajskou frekvenci, ve snaze dozvědět se o tomto novém Cybertronu co nejvíc.

Po několika klicích se z reproduktoru ozval mechský hlas.

"...Přinášíme vám nejnovější zprávy z New Nuon City.

V několika předešlých stelárních cyklech rapidně stoupla kriminální činnost zdejších gangů.
Bylo vyrabováno mnoho obchodů.
Nevinní občané jsou bezdůvodně napadáni na ulicích dokonce i za bílého dne.
Ti, kteří někomu z gangů něco dluží jsou přepadáni ve svých domovech a okrádáni o cennosti.
Máme zprávy, že došlo i k několika únosům a záhadným zmizením nejčastěji sparklings a ještě malých younglings.

Ve městě vládne chaos. Nikdo si už není ničím jistý a všichni žijí ve strachu z toho, co bude dál."

Tairessa vypnula rádio a zlostně svraštila obočí. Situace tu byla ještě horší, než čekala.

Přemýšlela, co má podniknout dál. Pronásledování svého zapřísáhlého rivala už vzdala a chtěla se někde usadit. Leč Cybertron teď nebyl nejlepším místem k poklidnému životu v míru. Mohla se vrátit zpět do vesmíru a odletět třeba na Zemi, kde bylo několik autobotích měst postavených ještě za války, která nyní fungovala v souladu s pozemskými pravidly, a Transformeři tam žijící se měli rozhodně lépe, než ti tady na Cybertronu.

Ale Tairessa nechtěla Cybertron opustit, stále ho považovala za svůj domov. Rozhodla se tedy se zdejší situací něco dělat, byť je pomáhat potřebným. Bývala autobotí voják a smysl pro čest, spravedlnost a mír jí stále koloval v žilách.

Vyzbrojila se několika vrhacími dýkami a granátem, které připevnila ke svému opasku. Obě serva mohla transformovat do účinných blasterů a levé navíc do ostré čepele, takže vybavená byla dobře. A ve svém jet-módu stíhačky se vydala obhlédnout nejbližší město - New Nuon City.

****

Ozval se ohlušující výbuch a temnotou noci pronikla modrá záře hořících a vybuchujících energonových kostek. Několik mechů vyběhlo z bortícího se skladiště, leč dva tam zůstali uvěznění pod zříceným podpůrným trámem. 

"Jsou všichni v bezpečí?" zeptal se vedoucí skupinky, když stanuli v bezpečné vzdálenosti od skladiště, a rozhlédl se po svých pracovnících.

"Ne, pane. Skydrift a Drillrace tam zůstali," odpověděl téměř zoufale jeden z pracovníků.

"Co budeme dělat?" vyjekl další.

"Jdu pro ně," prohlásil rozhodně třetí mech a vykročil zpět ke skladišti.

"Ne!" zarazil ho vedoucí a jeho servo rychle vystřelilo proti mechovým hrudním platům. "Neblázni. Umřete tam všichni tři. Nemůžeme pro ně nic udělat..."

Skryta ve stínech, neznámá postava vyslechla jejich rozhovor. Neváhla ani nanoklik a tryskem se vydala do hořící budovy na pomoc dvěma uvězněným mechům.

Ladným skokem překonala tavicí se zbytky brány. Její tmavé brnění se v záři plamenů modře zalesklo. A dopad ukončila kotoulem.

Rozhlédla se po sutinách a snažila se mezi nimi najít Skydrifta a Drillrace. Spatřila je v zadní části budovy uvězněné pod velkým kovovým trámem. Cestu k nim jí zatarasovaly rozlehlé plameny, stravující stále další a další energon, kterého zde bylo ještě mnoho.

Ozvala se další rána. Postava sebou polekaně trhla. Další trám ležel na zemi a střecha na začátku budovy se začínala pomalu hroutit.

Musela jednat. Po jednom stále ještě stojícím sloupu vyšplhala na vodorovné trámy, aby byla co nejdál od hučících plamenů a výbuchů. Po trámech přelezla až nad dva mechy. Seskočila k nim dolů zrovna v okamžiku, kdy se zřítily další trámy z míst, kde ještě přek několika nanokliky lezla.

Trámy přistály s hlasitým zaduněním na zemi rovnou do největší koncentrace hpřících energonových kostek. Do vzduchu vyletěly desítky jisker a mířily přímo na Tairessu.

Femme se jim tak tak vyhnula. Podívala se na mechy. Jeden z nich byl v bezvědomí, zatímco druhý se zoufale snažil nadzvednout těžký trám alespoň o malý kousek, aby tak nedrtil jeho hrudní pláty.

Tairessa přistoupila k trámu a pokusila se ho u jednoho konce nadzvednout. Šlo to ztěžka, ale nakonec se jí podařilo trám zvednout dostatečně vysoko, aby se z pod něj mechové mohli vysoukat.

"Rychle! Pryč!" křikla Tairessa na mecha, jenž nebyl v bezvědomí. "A vezmi i toho druhého."

Mech jen přikývl a pomalu se vysoukával ze svého vězení. Pak se s nemalou námahou pokusil odtáhnout i toho druhého. Trvalo mu to déle, než by Tairessa uvítala a pomalu jí začaly docházet síly. Trám začal klesat zpět k zemi a mech v bezvědomí nebyl ještě z daleka venku.

S posledním vypětí všech sil femme trám znova o malý kus nadzvedla. Oba mechové byli konečně volní.

Tairessa doběhla k mechovi v bezvědomí, z jedné strany ho podepřela a namáhavě se s ním postavila. Druhý mech ho podepřel také a společně se vydali dál do budovy, kde se nacházely postranní dveře a nebylo tam tolik ohně.

Šli či se spíš vlekli mezi zbytky energonu velmi pomalu. Tairessa začínala být nervózní. Ze předu se ozývalo čím dál tím víc ran a výbuchů a střecha tam vypadala, že se každou chvíli zhroutí k zemi. 

Další rána se ozvala až nebezpečně blízko nich. Femme se ohlédla. Zřítil se další podpůrný sloup a vodorovné trámy už nemělo co držet. Jeden po druhém se začaly sypat dolů a budova se začala hroutit do sebe.

"Rychle!" vykřikla Tairessa. Vlekouce bezvědomého se oba rozeběhli k východu.

Zbývalo jim už jen pár arnů, když v tom těsně vedle nich bouchl další energon a přímo zasáhl Tairessino brnění. 

Femme vykřikla bolestí, pustila bezvědomého a klesla k zemi. Druhý mech se po ní ohlédl.

"Bež!" přikázala mu a pokusila se postavit.

Poslechl. Vyběhl ze skladiště zrovna ve chvíli, kdy se stěny i střecha zřítily.

Mech v bezvědomí se probral. 

"Co.. co se stalo?" zamumlal zmateně.

"Spadl na nás trám. Nějaká femme nám pomohla se odtamtud dostat," vysvětloval mu jeho společník, když se belhali co nejdál od budovy ke skupině ostatních zaměstnanců. "Ale obavám se že ona to nepřežila."

Jako potvrzení jeho slov se ozval další mohutný výbuch, který ozářil okolí jasným světlem. Skladiště bylo kompletně zničeno.

Celý tento výjev pozoroval, skryt ve stínech dalších budov, člen jednoho z nuonských gangů.

Na rozdíl od těch dvou pracovníků, jemu neunikla postava, která se těsně před výbuchem dostala z budovy a nyní spěchala pryč.

"Pane," promluvil do komunikátoru. "Zdá se, že máme problém."

****

Byly tomu již dva dekacykly co se Tairessa vrátila na Cybertron. Za tu dobu zachránila několik nevinných obětí ze spárů příslušníků městských gangů bez toho, aby na sebe přitahovala nechtěnou pozornost. Operovala jen v noci a se změněnou barvou laku. Přes den se tedy mohla klidně procházet ulicemi města, aniž by si jí někdo příliš všímal.

Ovšem zprávy o tajemném zachránci se šířily městem, dokonce i mimo něj, jako nkažlivá choroba. A Tairessa se tak stala předmětem mnoha hovorů.

"Kdo je tento tajemný hrdina a čemu vděčí právě naše město za jeho, respektive její přízeň, o tom jsou pouze dohady a spekulace. Víme jen, že je to femme. Bližší informace jako kde přebývá, zda je to někdo známý či neznámý, nebo třeba jen nahrávku hlasu či rozmazanou fotografii nemáme," obeznamoval reportér posluchače s nejnovějším vývojem událostí. "Je to, jako by se po naší hrdince na sklonku každé noci slehla zem.

Ale náš tým usilovně pátrá a snad se nám na tuto situaci brzy povede vrhnout trochu světla.

Každopádně rodiny zachráněných obětí jí jsou velice vděčné. Naše hrdinka je považována za zázrak a spásu města. A někteří dokonce věří, že je vyslankyní samotného Primuse, aby na Cybertronu znovu nastolila mír a pořádek..."

Tairessa zachmuřeně vypnula rádio. Nebyla nadšená z toho, jaká celebrita se z ní stávala ani jak ji reportér neustále nazýval jako 'naši hrdinku'. Stačilo jí, jaké nebezpečí představovali členové gangů a situace, do nichž se dostávala. Nepotřebovala ještě davy fanoušků pronásledujících ji na každém kroku. 

Zatím o ní nic nevěděli, ale tušila, že to se může hodně rychle změnit.

TF: Svět zkázy - Prolog

Přízemím velkého sídla připomínajícího mimozemský palác se rozléhal naštvaný hlas. Po širokém schodišti v jeho středu, přesně naproti vchodové bráně, sbíhala dolů mladá, drobná femme bílé a levandulové barvy se zlatými detaily.

"Slíbils, že už to nikdy neuděláš!" křičela femme na černo zlatého mecha, který právě stanul u horního okraje schodiště.

"Sarien, pochop," oslovil ji s naléhavostí v hlase, naprosto přesvědčený o své vlastní pravdě. "Bylo to nezbytné, pro naše vlastní dobro."

"Jistě," odsekla femme, zastavila na jednom schodu a prudce se otočila. "To říkáš stále, vše je pro naše vlastní dobro. Ale je to pravda? Ne! Myslíš jen na sebe.
Mnohokrát jsem tě prosila, ať toho konečně necháš, a tys ten slib pokaždé porušil.

Napadlo tě někdy, jak se musejí cítit přátelé a rodiny tvých obětí, když jim vezmeš někoho, koho milovali?!

Napadlo tě někdy, jak se pak cítím já, když ty se domů vrátíš s další zmařenou jiskrou na už tak dost dlouhém seznamu tvých obětí, a jen mi zopakuješ naučenou frázi, že to bylo nezbytné a pro naše dobro.

Ne! Vše děláš jen pro sebe. Víš totiž, co cítím já?
Vinu, křivdu, zlost, lítost a soucit za všechny, kteří jsou tvým přičiněním mrtví a za všechny jejich blízké, kteří s tím nyní musejí žít dál.

Jsi jen arogantní, sobecký, nečestný, sebestředný hlupák, jenž akorát touží po moci.
Od smrti tvé sparkamate ti už ani na mě, na tvé vlastní dceři, nezáleží.

Tak abys věděl, já toho mám dost! Odcházím!"

Sarien přeskočila několik zbývajících schodů, s tichou ránou dopadla na podlahu a se zlostným výrazem vyběhla z domu.

Její otec za ní jen konsternovaně hleděl, neschopen jediného pohybu. Velmi rychle se však vzpamatoval, leč místo, aby šel za ní, otočil se na pedálu a vracel se do své pracovny.

"Jako její matka," zamumlal si pro sebe, aniž by v něm Sarienina slova vzbudila alespoň špetku empatie či pochopení, "neustále jí něco vadí a jen si stěžuje. Vůbec si neuvědomuje, co vše pro ni dělám."

Transformers: Svět zkázy

Mnoho vornů pátrala po vrahovi své rodiny, který jí ovšem stále unikal, nyní se Tairessa vrací na Cybertron - svoji domovskou planetu, kdysi zničenou Válkou, teď znovuvystavěnou. Již pomalu ztrácí víru, že vraha, jemuž přísahala pomstu, vůbec někdy najde.

Na Cybertronu v té době vládne několik nejmocnějších gangů. Situace je to snad ještě horší než před Velkou válkou, rozbroje a bitky jsou na denním pořádku. ...Už to nejsou jen dvě strany, jen dva názory... A spuštěčem bouře může být cokoli.

Huore tirna Ilu

Královna pouště

Květiny