Gadget: 2021

Sféra Caelle - hlavní město

Solaris pomalu mizela za obzorem. Svět se ukládal ke spánku. Byl to dokonalý obraz časů míru. Až příliš dokonalý.

S přicházející nocí na scénu vstupoval dosud nepoznaný predátor. Jeho úmysly byly nejasné. Ovšem cíl jediný. Hlavní město sféry Caelle, kde sídlili tamější vůdcové.

Noc byla zatažená a temná, foukal silný vítr a zdálo se, že každou chvíli přijde uragán. Jako by se živel samotný snažil zabránit plánované tragédii. Ovšem Predátor, za své schopnosti si vysloužil toto přízvisko, měl jasný cíl a nervy z ocele. Jen stěží ho něco mohlo rozhodit.

S ledovou přesností pokračoval dál. Nepoznán, nezaregistrován. Běsnící element ho sice měl zastavit, avšak efekt byl přesně opačný. Obyvatelé města se museli zabezpečit před možnou bouří a cizinci tak nikdo nevěnoval sebemenší pozornost. Ani hlídky neměly proti Predátorovým schopnostem moc šancí.

Přes město se dostal rychle, ovšem dál už musel být opatrnější. Byl zkušeným lovcem, a proto věděl, že obezřetnost je nejpodstatnějším faktorem úspěchu. Do kamerového systému podél hradeb a na nádvoří se naboural a přeprogramoval ho už dříve.

Predátor se těsně u hradební zdi zastavil a kontroloval souřadnice. Měl jasný plán, který nedovoloval chyby. Nyní dospěl k jeho nejjednodušší části - infiltrace sídla. Nasadil si rukavice s elektrickými přísavkami a začal šplhat po strmé kovové stěně. Vítr foukající každou chvíli z jiné strany měl jasné tendence nezvaného vetřelce shodit. Predátor si jen pomyslel něco o ubohé snaze a ještě ubožejším obranném systému a pokračoval dál.

Byl na vrcholku hradeb. I přes svištění větru k němu doléhly hlasy.

"Je to tu jak boží dopuštění! Vážně nechápu, proč i teď musíme držet hlídky," stěžoval si jeden.

Odpovědí mu bylo souhlasné zabručení, které v mžiku uťal někdo třetí. "Hlupáci!" rozkřikl se na ně. "Každé malé dítě ví, že v takovýchto chvílích je hlídkování nejdůležitější. Ten vichr je jasná výstraha."

Predátor zašklebil. S radostí, která překvapila jeho samého, shledával, že ve společnosti se stále najde někdo, koho neopustil zdravý rozum. Neměl však čas dál se tím zaobírat. Hlasy strážných k němu přivanul severovýchodní vítr, vydal se tedy po hradbách směrem na západ, dokud nenarazil na úzký poklop vedoucí do vnitřku hradebních zdí. Co nejtišeji ho otevřel a vklouzl dovnitř.

Chodby byly osvětleny mdlým světlem z podlouhlých trubicových zářivek připevněných těsně u nízkého stropu. Být o kousek vyšší, musel by se Predátor sklánět. Jeho drobnější šlachovité tělo mu už tolikrát v podobných situacích poskytlo obrovskou výhodu. A oni se mu dříve smáli... Zatřepáním hlavy vypudil vtíravé myšlenky pryč. Musel se soustředit, i když mu toto místo tolik připomínalo, co se stalo v den začátku jeho nového života jako lovce. Právě z toho důvodu nesměl selhat. Zloba a odhodlání změnit svět jakýmikoli možnými prostředky byly tím, co ho celé ty roky hnalo dál.

Za dalším zákrutem chodby byly dveře. Přesně podle plánku, který sehnal u nějaké pochybné existence na černém trhu. Zprvu jí moc nevěřil, ale doposud použité údaje byly pravdivé. Za dveřmi se nacházelo skladiště na rozdíl od chodeb ponořené do naprosté tmy. Predátor si zapnul infračervené vidění a pokračoval v cestě.

Ze skladiště vedly tajné tunely, o kterých vědělo mimo královskou rodinu jen pár jedinců. Sloužily jako bezpečná cesta pryč nebo skrýš v případech nouze. Nyní se ale staly nepřítelovou výhodou. Tunely vedly rovnou do obytných prostor královského sídla. A nebyla v nich jediná kamera či poplašné zařízení.

Hlupáci, pomyslel si Predátor, myslí si, jak jsou v bezpečí. Neví vůbec nic. A zaplatí za to. Nejde to jinak.

Několikrát zkontroloval mapu, zda jde správným směrem. Scházelo mu už jen pár zatáček a byl v cíli. Predátor stanul před hladkou kamennou stěnou. Zdála se být z leštěného mramoru. Prsty přejížděl po dokonale rovném chkadivém povrchu a hledal jakoukoli nerovnost, která by značila tlačítko na spuštění otevíracího mechanismu.

Přece se to musí dát otevřít i odsud, tak kde to je?! Běželo Predátorovi netrpělivě hlavou. Když na mramorové stěně buc nenašel, zkusil okolní kovové zdi. Rovněž bezúspěšně.

Tak dost. Takhle by to nešlo. Možná tu žijí hlupáci, ale toto sídlo rozhodně postavil génius. A géniové z principu věci vždy směřujík nebesům. Predátor zdvednul oči je stropu. Ty hned potkaly to, co už dobrých patnáct minut hledal. Strop v tunelech rovněž nebyl příliš vysoký, a Predátor tak neměl problém dotknout se drobného čidla.

Mramorová stěna se v tu chvíli dala do pohybu a během pár vteřin se mezi tunelem a obytnou částí sídla vytvořila škvíra dostatečně velka na průchod. Predátor se ocitl v malém salonku. Dál následoval ohromný obývací pokoj a hala, ze které se rozbíhaly čtyři paprsky chodeb.

Princeznin pokoj ležel na konci chodby úpně napravo. Predátor zkontroloval datektory na svém minipočítači. V hale byli dvě stráže. Další formy života poblikávaly na obrazovce téměř vevšech pokojích, všechny v klidovém režimu. Pousmál se. Ty dva zvládne snadno.

Vyplížil se ze salonku, přes obývací pokoj do haly. Jeden ze strážných držel v ruce svítilnu, druhá ležela vypnuta na stolku poblíž. Predátor si vzal z pouzder na předloktích prstýnky - dvě řady pěti kroužků spojených dohromady. Padly dokonale na Predátorovu zaťatou pěst. Na vnější úderné straně měly širší plošky vytvořené z jedné z nejtvrdších známých slitin. Zbytek byl z izolaćniho polymeru. Do plošek se tak dal pustit elektrický proud, to kdyby rána do hlavy nebyla dostatečně omračující.

Predátor chvíli vyčkával ve stínu a vyhodnocoval situaci. Nejdříve sejme toho strážníka, jenž byl blíže. Snad nebude dělat přehnaný rámus. Začal se plížit vpřed. Strážník k němu byl otočený zády a než vůbec stačil zaregistrovat přítomnost vetřelce, ležel v bezvědomí na huňatém koberci.

Druhý strážník se tak snadno nedal. Omračujicí rána na něj překvapivě nezabírala. Predátor v duchu zaklel. To poslední, co potřeboval, byl přímy boj. Navíc ho poněkud vyvedli z míry, že jeho úder se strážníkem ani nehnul.

Strážník o mnoho vyšší a silnější jedinec se na Predátora pomalu otočil. Jeho výraz neznal většího údivu. "Já vím, kdo jsi," zašeptal co nejtiššeji.

"Opravdu?" opáčil se vetřelec pochybovačně a připravoval se k dalšímu úderu.

Strážník kývl. V mdlém světle svítilny obě jejich postavy vypadal takřka přízračně. "Predátor. Mistr svého oboru. Mnoho jsem o tobě slyšel."

Predátorovi v tu chvíli div nespadla čelist. Jak je možné, že to ten muž zná? Je snad poskokem nějakého z šéfů, vládnoucím místnímu podsvětí. Ne. Když se ho teď prohlédl pozorněji, jasné viděl, že tento muž je buďto sám takovým šéfem, nebo někým úplně novým. Každopádně byl nebezpečný, vyzařovala z něj podivná silná aura, ktera jasně říkala, že není radno si s ním zahrávat. Jak je možné, že si toho Predátor předtím nevšiml?

"Myslím, že vím, proč tu jsi," pokračoval muž. "Tvůj cíl je někdo z královské rodiny, že.. Co s ním chceš? Zabít? To nejspíš ne. Tamtoho jsi jen omráčil. Tak unést?"

Predárorův výraz hráče pokru byl už nenávratně tentam. Jeho překvapení bylo neskonalé. Jak to ten strážník mohl, pro všechno na světě, vědět?!

"Kdo jsi?" Predátor získal zpět ztracenou rovnováhu a zvažoval svoji situaci.

"Někdo, kdo ti nebude ve splnění tvého úkolu bránit. Prosím, můžeš pokračovat. Jen pamatuj, skutečnost se různí. Nic nemusí být takové, jaké to je." S těmi slovy strážník odkráčel k druhému, popadl ho jako pytel brambor a odkráčel s ním někam pryč.

Predátor se chvíli nezmohl vůbec na nic. V hlavě mu stále zněla slova neznámého. Něco mu však říkalo, že mu může věřit. Aspoň prozatím.

Před dveřmibprinceznina okoje chvíli váhal. ..nic nemusí být takové, jaké to je. Co to má znamenat? Nakonec ty otázky zahnal. Bude mít dost času o nich přemýšlet cestu zpátky.

A tak naproso zautomatizivanými činnostmi vtrhl do princeznina pokoje. Omráčil ji speciálním jedem, který sice blokoval vědomí, ale tělo plně fungovalo a odpovídalo na příkazy zvenčí. A se zmanipulivanou princeznou po boku se vydal pryč.

Nepociťoval obvyklou radost z úspěšnèho splnění mise. Cíl byl sice dosažen, ale celé to Predátorovi přišo nějaké příliš snadné a podezřelé. Nová hra měla brzy začít.