Trénovali jsme již několik dekacyklů. Stále s Blastrayem, protože Stormia se ještě neprobrala. Stále v Aréně. A stále beze zbraní. Samozřejmě jsme už několikrát zdolávali překážkovou dráhu. Víc ale nic.
Zlepšili jsme se, avšak Mistr usoudil, že ještě zkrátka nemáme na to, cvičit se zbraněmi.
Občas jsme se byli projet na equobotech. Součástí tréninku se stala i meditace, což mě obojí bavilo.
S Undertakerem jsem od naší rozmluvy první tréninkový den pořádně nemluvila. Zato s Darkrose jsem se několikrát pohádala... Náš spor jsme stále nevyřešily.
Ovšem s ostatními jsem se spřátelila a stal se z nás celkem dobrý tým.
Pak přišel jeden zvláštní a nešťastný den. Přesněji řečeno den plný zvláštních a nešťastných událostí, i když to tak zpočátku nevypadalo...
*****
Kromě Blastraye jsme všichni jako obvykle stáli v řadě v pozoru uprostřed Arény.
"Milí rekruti," začal k nám promlouvat Undertaker, jenž měl viditelně dobrou náladu. "Dnes nebudeme trénovat..."
"Wow, sláva!" vykřikl nadšeně Jetstorm.
Mistr na něj výstražně pohlédl.
"Pardon," zamumlal modrý mech omluvu a dál už mlčel.
"Nebudeme trénovat, protože přišel čas, kdy si vyberete zbraně." Mistr byl opět přerušen hlasitým jásotem. Všechny nás toto oznámení nadhclo. Když jsme se zklidnili, Undertaker pokračoval. "Pokud budete chtít, můžeme se potom projet na equobotech a ..." Do Arény vpadl drobný azurově zelený mech.
"Pane, máte se okamžitě dostavit za Sparksaverem," vyklopil ze sebe, načež proběhl bránou zpět ven a zmizel.
"Co se děje?" zeptala se překvapená Darkrose.
"Počkejte tu!" přikázal nám Undertaker a odešel.
"On mě normálně ignoroval," řekla nakvašeně Rose.
"Nevšimla sis? To dělá pořád," usadil ji Hot Rod.
"Všimla, ovšem přes svoji aroganci má pocit, že to Mistr dělá jen jí," prohlásila jsem ledově. Její chování mi vážně hodně vadilo.
"Tak to..." chtěla protestovat.
"Co to?!" přerušila jsem ji. "Ona to snad není pravda?! Stačí, že jsi namyšlená a protivná. Nedělej ze sebe ještě blbou a nepopírej naprosto zjevnou věc."
Darkrose chvíli mlčela. Opět vypadala, že exploduje.
"Co máš za problém?!" vyštěkla potom vztekle.
"Já mám problém? Ty si neustále na něco stěžuješ a já - mám - problém?!!" Zuřila jsem, ale němělo to cenu. Otočila jsem se na podpatku a vydala se k východu. "Odcházím. Nestojíš mi za to."
Ještě jsem slyšela, jak se Rose začala dohadovat s Hot Rodem a dvojčaty.
Došla jsem až k úpatí věže Laboratoře. Opřela jsem se o kovovou stěnu, založila si serva na hrdních plátech a s naštvaným výrazem jsem pozorovala okolí.
Vzpomínala jsem, co mi druhý den tady řekl Undertaker... Snad to časem přijme, nebo se změní, když bude muset zvládnout nějakou obtížnou situaci...
No, že by se nějak pozvolně měnila, se mi nezdálo, možná to bylo ještě horší. Obtížná situace sice byla, leč ve špatném slova smyslu.
Trochu jsem se uklidnila a prohlížela si světlem zalitou krajinu. Oblíbila jsem si to tu. I přes tu příšernou Darkrose. Byl tu, na rozdíl od rušných měst, klid a ticho.
Zavřela jsem optiky a chvíli meditovala.
*****
"Gadget," ozval se vedle mě Mistrův hlas.
Otevřela jsem optiky a podívala se na Undertakera.
"Neříkal jsem snad, že máte počkat v Aréně?"
"Říkal... Omlouvám se. Já ... zase jsem se pohádala s Darkrose."
"Pokračuj," přikázal mi ledově.
Vylíčila jsem Mistrovi celou naši hádku. "...Když jsem odcházela, začala se hádat s ostatními," skončila jsem.
"Když jsem říkal vyřešit, myslel jsem nějak diplomatičtěji."
"Já vím. Mně ale neskutečně vadí ty její neustálé zbytečné stížnosti," povzdechla jsem si.
"Pomohu vám to vyřešit. Vypadá to, že samy to nezvládnete. A mě už to přestává bavit," prohlásil rozhodně s ledovým výrazem.
"Já se omlouvám..." provinile jsem sklopila hlavu.
"Má milá, ty se nemáš zač omlouvat," pozvedl mi digity bradu. "Je to problém Darkrose. A převážně na tobě si ho jen vybíjí. Oceňuji, žes to aspoň zkusila, ikdyž ne příliš šťastným způsobem," usmál se.
Úsměv jsem mu oplatila.
"Teď pojď. Někoho bych ti rád představil."
Vydali jsme se k Aréně. Asi v půli cesty na nás čekali Sparksaver a ... Stormia.
"Stormie, představuji ti Gadget, jednu z ostatních rekrutů."
"Těší mě, Gadget," natáhla ke mě s úsměvem servo.
Přijala jsem ho se slovy: "Mě též. Jsem ráda, že už jsi v pořádku."
"Děkuji, to já také."
Pokračovali jsme v cestě.
Jakmile jsme vstoupili do Arény, všechny optiky přejely mě, Undertakera, Sparksavera a nakonec se zastavily na bílé femme.
"Rekruti," promluvil Mistr, "představuji vám Stormii. ... Stormie, to je Hot Rod, dvojčata - Jetfire a Jetstorm - a Darkrose."
Darkrosin výraz byl ještě nepříčetnější než kdykoli předtím. Teď budeme mít peklo já i Stormy. Vážně doufám, že to s Mistrovou pomocí vyřešíme.
"Fajn, že ses probrala," usmál se Ohnivák.
"Platí ten výběr zbraní?" zeptal se Jetfire Mistra.
"Ano, platí. Stormia bude nějaký čas trénovat individuálně, poté se k vám připojí."
"Není to trochu komplikované. Vždyť stejně začne se zbraněmi později. Takhle bude pozadu neustále," řekla jsem.
"To máš pravdu, Ged," souhlasil Hot Rod.
"Tak, co kdybychom se zbraněmi ještě počkali a trénovali společně se Stormy?"
"Souhlas," usmála jsem se.
"My taky souhlasíme," vyhrkla nadšeně dvojčata.
Všichni jsme se s očekávání otočili na Darkrose.
"Když jinak nedáte," zamumlala nevrle. "Taky souhlasím."
Undertakera toto naše gesto zjevně potěšilo. "Jak si přejete." Bylo mi jasné, že to udělal schválně, aby si otestoval naši reakci.
"To nemusíte dělat," snažila se o protest Stormia. "Nechci vás zdržovat."
"Víc bys nás zdržovala, kdybys byla pozadu i někdy potom," prohlásil Jetstorm a máchl servem do vzduchu. "Takhle ti můžeme pomoct, a pak budeme pokračovat na stejné úrovni."
"A teď konec kecání. Jde se na zbraně," rozhodl Ohnivák.
"Ještě ne, Hot Rode," zarazil ho Mistr. "Teď jste mě potěšili, ovšem je tu ještě jeden problém... Darkrose?"
"Ano, Mistře?"
"Večer si promluvíme."
Přikývla.
"...A zítra to dořešíme se všemi.
Teď se jde na zbraně."
Rozešli jsme se ven z Arény. Doktor nás před Laboratoří opustil, protože usoudil, že Stormia je v dobrém stavu a nehrozí, že by se měla zhroutit.
"Gadget?" přistoupila ke mně bílá femme.
"Ano?"
"Co je s Darkrose?"
"Je protivná a arogantní a drzá," odpověděla jsem Stormii. "Několikrát jsme se pohádaly." Věděla jsem, že nás zmiňovaná femme musela slyšet, ovšem nestarala jsem se o to, a ani Rose nijak nereagovala.
Došli jsme do zbrojnice. Prosklenou střechou dovnitř proudil dostatek světla, abychom vše jasně viděli.
Mistr, stejně jako první den při prohlídce, luskl digity a všechny skříně, až na tu zvláštně zdobenou, se otevřely. Přistoupil ke dvěma z nich, kde byly zbraně na blízko, přesněji různé druhy čepelí.
"Zatím si můžete vybrat z těchto," řekl Undertaker a kousek od skříní poodešel.
Všichni jsme se ke zbráním vrhli, jako scrapleti na svoji kořist, plní nedočkavosti. Popadla jsem dvě katany a rychle se z té tlačenice vymotala. Ostatní se tam ani moc nepomlátili a za chvilku už všichni drželi nějakou zbraň.
Hot Rod až posvátně a s jiskřícími optikami hleděl na široký obouruční meč. Jetstorm a Jetfire si vybrali dvoučepelové meče s jílci uprostřed. Stormia menší úzký meč a dlouhou dýku a Darkrose velkou zahnutou šavli.
Undertaker nás přejel pohledem, který se zastavil na zelené femme.
"Darkrose, jsi si jistá, že pro tebe ta šavle není příliš velká?"
"Naprosto, Mistře."
"Nuže dobrá. Pokud jste se svým výběrem sokojeni, tak se vrátíme do Arény." Undertaker vzal jednu z beden, které stály v dolních částech skříní. Cosi v ní zachrastilo.
"Nemyslete si, že hned budete trénovat s těmito zbraněmi. Nejdříve začneme s obyčejnými železnými tyčemi." Naše výrazy po tomto oznámení poněkud povadly.
"A nemůžeme si aspoň jen tak zašermovat?" zeptal se Hot Rod.
"Ne! Zbraně pouze uložíte do zbrojnice v Aréně, kde na vás počkají, dokoud nebudete připraveni."
"Jistě, Mistře," zamumlal Ohnivák.
No jasně, když Mistr řelk, že si půjdeme vybrat zbraně, myslel tím opravdu pouze vybrat.
Vrátili jsme se do Arény, zbraně uložili do tamější zbrojnice a šermovali jen s těmi tyčemi, což nakonec nebylo tak strašné. Tedy až na to, že mě Darkrose "omylem" přetáhla po zádech, když šermovala s Jetstormem. Vůbec nebylo podezřelé, že předtím byli na opačném konci tréninkového prostoru.
Stormia šermovala jen chvilku, jelikož byla ještě trochu zesláblá. Sparksaver ale prohlásil že už je v pořádku, jen se zatím nemá příliš namáhat.
Po šermu jsme se vydali do stájí. Equoboti i vlkoboti nás přivítali spokojenými pohledy a někdy i tichým zamručením. I Stormy se jim celkem zalíbila a neplašili se.
Eqoubotům jsme nasadili výstroj, uzdečky spletené z tenkých drátků a sedla vykovaná z pozinkovaných železných plátů, a vyvedli jsme je ze stájí. Undertaker Stormii vysvětlil, co jsou zač. Femme si je nadšeně prohlížela.
Před Pevností jsme na equoboty nasedli.
"Kam pojedeme, Mistře?" zeptala jsem se. Undertaker jezdil vždy s námi, poněvadž byl jediný, kdo se ve zdejších nebezpečných skalách, v nichž nám hrozilo zřícení či ztracení, vyznal. A vždy s sebou bral svůj meč. Prý pro případ nouze, ovšem nic určitějšího nám nikdy neřekl.
"Na sever," odvětil opět s tím svým záhadným úsměvem, na který jsem si už zvykla a pochopila, že je zbytečné se dál vyptávat... stejně bych se nic nedozvěděla.
Projeli jsme kolem Arény a jeli dál průsmykem na sever. Skály kolem vytvořily tak akorát širokou cestu, aby tam každý z nás mohl projet. Skalní stěny sahaly vysoko a zakrývaly výhled na Hadean. Průsmyk byl dlouhý necelých dvě stě arnů. Na jeho konci se před námi rozprostřela náhorní plošina. Z dálky bylo slyšet zurčení energonového potoku a klapání kopyt equobotů se v ozvěně odráželo od okolních skal.
"Kam přesně jedeme, Mistře?" zeptal se zvědavě Jetfire.
"Uvidíte," zazněla jen prostá odpoveď.
Za několik kliků jsme dojeli k potoku, jež jsme předtím pouze slyšeli. Undertaker nás vedl proti proudu vysoko do skal, stále dál a dál od Pevnosti. Tak daleko jsme zatím nikdy nebyli.
Potok byl překvapivě dlouhý. Někdy si razil cestu korytem vyhloubeným v nějaké proláklině, od které se zvedal příliš prudký svah na to, abychom tam mohli projet. V takových chvílích jsme museli jet jinudy, a poté se k němu zase vrátit. Naštěstí znal Mistr všechny bezpečné cesty.
Po zdolání několika pochybných mostů přes propasti jsme dospěli k prameni. Nad ním byla vystavěna prosklená kopule, jíž podpíralo pět zvláštně zdobených sloupů. Symboly na nich mi byly povědomé. Později mi došlo, že stejné byly i na zavřené skříni ve zbrojnici.
Okolo pramene se blýskaly, odrážejíc hvězdné paprsky, ze skály vyčnívající energonové krystaly. Celý tento výjev zastírala podivná třpytící se mlha, která včemu dávala až magické vzezření. Nikdo z nás se neodvažoval promluvit.
Mistr sesednul ze svého equobota a popošel blíž k prameni. Poklekl na jeden kolenní kloub, ponořil do tekoucího energonu servo a tiše něco pronesl. Potom servo vytáhl. V dlani mu zářila jakási energetická koule.
"To není energon..." odtušila jsem. Seskočila jsem z equobota a přistoupila k Undertakerovi. "Co je to?"
Mistr se zvednul a otočil čelem ke mně. "To, má milá Gadget, je čistá energie..."
Ostatní také sesedli a se zaujetím zářící kouli pozorovali.
"...univerzální element, jež jsem získal z energonu. Dá se získat teoreticky ze všeho, ovšem z energeticky bohatých látek je to jednodušší."
"A tohle nás taky naučíte?" zeptala se dychtivě Rose.
"Přinejmenším se o to pokusím."
Nechápavě se na Mistra zadívala.
"Nemysli si, že je to tak jednoduché, aby to zvládnul každý. Je třeba mít jisté vlohy, a potom neustálý, usilovný trénink, a teprve poté se to možná někomu podaří."
"Tady to je nějaká svatyně elementů?" zeptal se Hot Rod.
"Ano. Toto místo posiluje schopnosti držitelů elementů."
"Což je...?"
"Já, vy..."
Náhle se odněkud ozvaly zvláštní zvuky připomínající skřípění. Zvuky byly čím dál zřetelnější, až se dalo rozpoznat, že přicházejí z východu, kde byla skalní stěna nejstrmější.
"Co to je?" zeptal se Jetstorm.
Ozval se mocný řev, načež cosi vyskočilo z okraje skály a přistálo přímo před námi.
"Nestvůra!" vykřikla vyděšeně Stormia.
"Ale tahle je ... jiná," prohlásil Ohnivák. "Neříkejkte, že máte dvě," pohlédl naštvaně na Undertakera.
"Nemáme." Tato odpověď nás snad vyděsila ještě víc.
Mistr si zapnul komunikátor. "Blastray,"
"Děje se něco, pane?" ozvalo se z komunikátoru.
Nestvůra zavrčela...
"Ta druhá nás našla. Jsme u pramene. Pokusím se ji zenškodnit. Přijeď!"
"Rozkaz!"
...a vyrazila.
Mocným máchnutím ocasu nás, kromě Undertakera, který stihnul včas uskočit, srazilka k zemi.
Mistr vytasil meč - velký, od záštity do dvou třetin rozeklaný, pak opět spojený do pozvolna zužující se špičky. V piruetě po nestvůře sekl, ovšem minul. Nestvůra byla příliš rychlá a včas uhnula. Potom ho chtěla smést ocasem, Undertaker její úder ale vykryl.
Mistr zvolil taktiku rychlých, nepříliš silných úderů následujících těsně za sebou, což mu, přestože měl tak velký meč, nečinilo problémy. Ozývalo se nestvůřino vrčení a nárazy kovu na kov, jak meč zasahoval její brnění a opět se od něho pouze odrážel.
Undertakerovi se ji podařilo několika silnějšími údery srazit k zemi, avšak nestvůra zase rychle vsatala a sekla po něm dlouhými drápy ostrými jako břitva. Mistr tiše zasténal. Ze zranění na hrudních plátech mu začal pomalu vytékat energon.
Undertaker si zranění dál nevšímal a na oplátku nestvůře ťal po krčních kabelech. Ozval se bolestný řev. Potom po něm nestvůra skočila a popadla ho do mocných čelistí. Chvíli s ním zmítala ve vzduchu, a nato s ním mrštila o zem. Meč Mistrovi vyklouzl ze serva, proletěl vzduchem a zůstal ležet několi arnů daleko.
Undertaker nehybně ležel. Nestvůra se pomalu otočila na nás. A my stáli v šoku jako přikovaní, neschopni jediného pohybu. Pomalým krokem se k nám blížila ... a zrychlovala.
Když najednou se Mistr zvedl a vyskočil nestvůře na hřbet. S hněvem planoucími optikami jí zaťal digity - transformované do ostrých břitev - do krčních kabelů těsně u hlavy. Přestože nic neříkal, slyšela jsem v hlavě jeho hlas ... Mých žáků se už nedotkneš... Nestvůra ze sebe vydrala chrčivé zavrčení a padla k zemi. Z ran na krku se jí začal řinout energon podivné zelenožluté barvy.
Mistr z ní pomalu slezl. Vratkým krokem přešel k nám. Hot Rod a Jetfire ho museli podepřít, jinak by se každou chvíli zhroutil. Pomohli mu posadit se na nejbližší větší kámen.
"Co máme dělat?" zeptala se Stormy.
"Blastray je na cestě sem. Počkáme na něj, potom se vrátíme," zachraptěl Undertaker.
"Ne. Potřebujete ošetřit. A to hned. Čekání a zpáteční cesta by Vám jen víc ublížily. Zavoláme Sparksaverovi, aby přijel taky," prohlásila jsem.
"Ten..." Undertaker vykašlal trochu energonu. "Ten teď nemůže."
Nevěřícně a se strachem jsem se na něj zahleděla. Co mám dělat...?
Pak mě něco napadlo. "Neumíte nějak vstřebat energii z toho potoku?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Nikdy jsem to nedělal," zašeptal Mistr. "Ale mohu to zkusit."
Hot Rod a Jetfire mu pomohli k prameni. Já jsem došla pro jeho meč a připoutala ho ke svému equobotovi.
"Ta nestvůra vás neporanila tolik," začala Darkrose. "Neměl byste být v tak špatném stavu."
Undertaker na ni smutně pohlédl. "Má je-jedové žlázy..."
Nejen Rose vypadala ještě vyděšeněji než předtím.
Mistr se sklonil k prameni a ponořil do něj servo. S vypětím všech sil přetvořil kapalný energon na čistou energii, jíž si následně nechal pomalu proudit do celé protoformy. Začal lehce zářit, jak mu univerzální element proudil každým koutem protofomy i brnění.
"Funguje to?" zeptala jsem se šeptem po několika klicích.
"Trochu ano," odpověděl mi Mistr.
Po dalších asi patnácti klicích vstal od pramene. Vypadal lépe, sice pořád hrozně, ale aspoň už ne tak, že se každým okamžikem zhroutí. Ovšem trápilo mě, na jak dlouho to vydrží.
"Měl byste se co nejrychleji vrátit do Pevnosti," řekla jsem rozhodně. "Já a Hot Rod pojedeme s Vámi, ostatní tu počkají na Blastraye."
Undertaker proti mému rozhodnutí kupodivu nic nenamítal. S námahou a s naší pomocí nasedl ne svého equobota. Já a Ohnivák jsme učinili stejně. Vydali jsme se na zpáteční cestu.
Jeli jsme v tichosti. Já vpředu, Mistr uprostřed a Hot Rod na konci.
Asi v půli cesty jsem se už prostě musela zeptat: "Odkud je ta nestvůra? A jak ji Blastray dostane do Pevnosti?"
Dostalo se mi odpovědi jen na druhou otázku. "Upřímě... nemám tušení. Nejspíš ji s pomocí některých dalších technoorganiků odtáhne," odvětil Undertaker chraptivým hlasem. Jeho stav se opět až příliš rychle zhoršoval a my před sebou měli ještě dlouhý kus cesty.
"Měl byste sehnat nákladní lodě," zamumlal Hot Rod s povzdechem, avšak Mistr byl myšlenkami jinde.
Chvílemi to vypadalo, že se ani neudrží v sedle. Hot Rod si nakonec přisedl na jeho equobota a podpíral ho.
*****
Po dalších dvou cyklech jsme před sebou konečně spatřili část Pevnosti. Vraceli jsme se stejnou cestou, po níž jsme jeli předtím, tedy tou nejbezpečnější, leč také nejdelší.
Bylo už pozdní odpoledne, šero a na krajinu kolem se snášela mlha. Všichni tři jsme byli neskutečně unavení a nešťastní, což momentálnímu počasí skvěle odpovídalo.
Dojeli jsme do přízemní haly obytné části. Já jsem rychle běžela sehnat Sparksavera, zatímco Ohnivák čekal s Undertakerem.
Jako uragán jsem prosvištěla Chodbou a na jejím konci jsem se snažila najít spravený vchod do nemocniční části. Kdyby mě Mistr předtím neváčel tou příšernou Laboratoří, teď bych se nemusela zdržovat hledáním toho vchodu. ...To má za to.
Nakonec jsem našla dveře vedoucí na jakýsi ochoz kolem věže. Vstoupila jsem na něj. Po několika desítkách schodů se objevily další dveře. A za nimi se nacházela nemocniční část. Tak, teď ještě najít Sparksavera.
To naštěstí nebylo tak těžké. Uviděla jsem ho, jak z druhého konce chodby jde mým směrem. Vyšla jsem mu vstříc.
Když si mě všimnul, zarazil se a podezřívavě si mě prohlížel. Já mu ale nedala příležitost se na cokoli zeptat.
"Nutně potřebuji Vaši pomoc," vyhrkla jsem. "Tedy ne já, ale Mistr... Prostě pojďte rychle za mnou!"
"Co se stalo?" zeptal se medik.
"Napadla nás nestvůra a Undertaker s ní bojoval a ona ho sekla jedovatými drápy, ale nakonec ji porazil. Chtěli jsme Vám zavolat, abyste přijel, ale prý jste nemohl. Tak jsme se já a Hot Rod vrátili s Mistrem zpět. Ostatní čekají s nestvůrou na Blastraye," vychrlila jsem na něj.
"Cože?! Musí okamžitě na transfuzi energonu. Jak dlouho už má jed v sobě?"
"Tak pět cyklů."
"U všech Primů... A to stále žije?"
"Ehm... Více méně."
"Rychle, pomoz mi s lůžkem!" přikázal mi medik a vběhl do nejbližší místnosti.
Vešla jsem za ním a pomohla mu zprovoznit nemocniční lůžko. Vyjeli jsme s ním na chodbu a co nejrychleji směřovali k východu.
"Jak se s tím dostaneme přes schody?" zeptala jsem se.
"Vedle nich je výtah," zabručel medik v odpověď.
Prošli jsme ven a skutečně ...vedle schodů byl široký otevřený výtah, kterého jsem si předtím ve spěchu nevšimla.
Najeli jsme s lůžkem na plošinu a Sparksaver stiskl ovládací tlačítko. Výtah se rozjel dolů a během půl kliku opět zastavil.
Projeli jsme Chodbou. Na konci jsme málem nabourali do vstupu do obytné části, poněvadž lůžko bylo těžké a setrvačností se řítilo vpřed. Naštěstí ho medik včas zabrzdil.
V přízemí obytné části nás už zoufale vyhlížel Hot Rod. Mistrův stav se za těch ani ne deset kliků zase o něco zhoršil. Bezmocně ležel opřený o stěnu a už vůbec nevnímal okolí.
"Pomozte mi ho naložit!" přikázal nám medik a snažil se Undertakera podebrat pod ramenními klouby. Hot Rod ho vzal za nohy a s nemalou námahou ho vytáhli na lůžko.
*****
Mezitím co mechové převáželi Undertakera na oparační sál, volala mi Stormia.
"Gadget," ozval se z mého komunikátoru fembotčin hlas. "Blastray už dorazil. Připravujeme nestvůru na transport. Naštěstí je stále omráčená v bezvědomí.
Jak jste na tom vy?"
"Medik Mistra připravuje na výměnu energonu, potom se uvidí. Je zázrak, že ještě žije, ale je na tom hodně špatně."
"Snad bude v pořádku," vzdychla smutně Stromy. "Ou, už musím. Potřebují s něčím pomoct. Tak zatím," zavěsila.
Rozeběhla jsem se do operačního sálu.
...
"Zapni to," poručil medik Hot Rodovi a začal připojovat k Mistrově protoformě různé hadičky.
Najednou sebou Undertaker začal škubat a házet, tak prudce, že málem spadl z operačního stolu.
"Křeče. Jed mu začíná paralyzovat hydrauliku (pozn. autora - svalstvo).
Gadget, Hot Shote, držte ho!"
Gadget, Hot Shote, držte ho!"
Ze všech sil jsme se snažili Mistra udržet, ovšem moc nám to nešlo. Medik mezitím dál zprovozňoval přístroje.
"Fajn, můžete toho nechat. Zapínám stázi."
Vydechli jsme úlevou a pozorovali medikovo počínání. Dokončil vše potřebné a zahájil energonovou transfuzi.
"Kdo to volal?" zabrblal otázku cílenou mně.
"Stormia. Blastray už dorazil."
"Hm... Jedna se uzdraví a další pomalu umírá."
"Ale přežije, že?"
"Zatím nemohu posoudit. Jed z energonu sice dokážu odfiltrovat, ale z mechanismů, do kterých se stačil dostat, ne." Vyděšeně jsme se po sobě s Ohnivákem podívali.
"Ovšem Undertaker je silný - nejsilnější Cybertronian jakého znám, a to už jsem pár bojovníků, strážců zákona a dalších takových poznal." To mi dalo truchu naděje.
Když už jsme tam stáli příliš dlouho, Sparksaver otráveně prohlásil: "Můžete jít."
My se ovšem ani nehnuli. Medik si povzdechl. "Kdyby se jeho stav nějak změnil, dám vám vědět."
"Tak jo, tak my teda půjdem," zamumlal Ohnivák.
Otočili jsme se ke dveřím a odešli.
Žádné komentáře:
Okomentovat