Heroes of the War - Kapitiola 6.

 

Kapitola 6.

 

↑ Tak, aspoň takto vám zatím představuji Gadget, je to hrůza, já vím (PS: to na hlavě jsou prosím "vlasy", tenká optická vlákna), později se dočkáte i celého těla. Dále mám v plánu Undertakera a možná nějakou upravenou verzi Hot Roda, to si ještě promyslím :D.

.......................

Po celé obytné části se rozezněl budík, který mě okamžitě probudil z úsporného režimu.

Když ten otravný zvuk ustal, z komunikátoru se ozval mně neznámý, otravný hlas. "Dobré ráno, rekruti. Váš první den tréninku právě začíná.
Nechť se všichni dostaví do Arény. Máte na to deset kliků.
Mistr už tam na vás čeká."

Ten hlas mi byl neskutečně protivný, jako kdyby oznamoval nějakou světobornou novinku a ne rozkazy, o to to bylo horší.

Naštěstí jsem ale neměla mnoho času o tom přemýšlet. Vyskočila jsem z lůžka a rozhlédla se po pokoji. Na stolku byla nádobka s čerstvým energonem, jíž sem někdo musel dát během noci.

Doplnila jsem nádrž a vyšla na chodbu. Teď si jen vzpomenout, kudy se do Arény jde.

Vybavila jsem si na trasu, kterou jsem absolvovala včera během prohlídky. Můj pokoj se nacházel ve třetím patře obytné části. Nad ním bylo ještě jedno patro. Já se potřebovala vzdušnou šachtou dostat do přízemí. Odtamtud přes Chodbu ven, překonat několik skalních výčnělků a byla jsem v Aréně. A měla jsem na to... sedm kliků.

Rozeběhla jsem se chodbou k šachtě, rychle dolů. V alt-módu jsem projela kolem překážkové dráhy a v rekordní čase jsem překonala skalní pustinu okolo Arény.

Brána vedoucí dovnitř se otevřela a já spatřila Mistra, neznámou femme a dva neznámé mechy, kteří vypadali jako dvojčata. Hot Rod tu nebyl. Všichni tři stáli v řadě s pohledy momentálně upřenými na mě.

Undertaker mi pokynul servem, ať se také zařadím. Učinila jsem tak.

"Ještě nám chybí jeden rekrut," odtušil Mistr. "Počkáme na něj, poté začneme."

Za dva kliky se brána otevřela a z ní do prostor Arény vpadl Ohnivák.

"Zase pozdě, Hot Rode."

"Ten bude chodit pozdě neustále," řekla pohrdavě neznámá femme. Já i Hot Rod jsme jí věnovali nevraživý pohled.

"Omlouvám se, Mistře. Už se to nestane," zamumlal Ohnivák a postavil se vedle mě do řady.

"Tos říkal i minule," vyštěkla na něj femme. "Mistře, opravdu si myslíte, že taková nicka je hodna býti Vaším žákem?"
Přemýšlela jsem, zda se mám Hot Roda zastat, ale nechtěla jsem se hned první den s druhou rekrutkou hádat. Mlčela jsem.

"Uklidni se, Darkrose. Já jsem Hot Roda vybral, stejně tak vás ostatní.
Pokud tvrdíš, že Hot Rod není hoden mého učení, zpochybňuješ tak moje rozhodnutí. Což už příště nebude tolerováno a to platí pro všechny." Mistr nás všechny přejel přísným pohledem, ze kterého až zamrazilo.

"Jistě. Omlouvám se, Mistře," Darkrose sklopila provinile pohled a o krok ustoupila.
Okamžik jsem ji pozorovla. Je namyšlená, drzá a urážlivá, ale to vše může být jen maska...

"A ty, Hot Rode," svoji pozornost jsem zase plně věnovala Undertakerovi. Ohnivák se na něj sklesle podíval. "Nechci a nebudu tě trestat, protozě vím, proč jsi přišel pozdě."

"Opravdu?"

"Ano. Máš rozbitý t-cog (pozn. autora: zařízení umožňující transformaci a skenování vozů). Zdejší medik ti ho po dnešním tréninku spraví," soucitně se na Ohniváka zadíval. Pak promluvil k nám všem. "Žádné jiné důvody kromě zdravotních poruch nebudou brány jako omluva. A další pravidla. ...

Jak víte, bude to bojový výcvik, bez zranění se to tedy neobejde. Jestliže ale někdo bude druhému úmyslně ubližovat, bude potrestán.

Dál... Budete dochvilní. Budete chodit pouze tam, kam je vám povolen přístup, což zatím je tato Aréna, Chodba, samozřejmě obytná část a ošetřovna, ta je v přízemí obytné části. Nikam jinam beze mě nesmíte.

... Nějaká vážnější zranění se potom opravují na sále v Laboratoři.

Do sálu za případným zraněným po dovolení se můžete. Jinak je do ní přístup zakázán na pořád (do tréninkových sektorů se vám bude postupně povolovat) a vniknutí do ní se trestá nejpřísněji.

Zásoby energonu, jak již někteří víte, vám budou pravidelně dodávány do vašich pokojů. Když budete z nějakého důvodu potřebovat víc, domluvíte se se mnou.

A obecně, pokud budete mít jakýkoli závažný problém promluvíte se mnou. Zdůrazňují se mnou, ne s nějakým zdejším pracovníkem. Já se stejně dozvím vše.

Za porušování pravidel budou tresty. Jaké, nemusíte vědět, stačí vám že mohou vést až k vyhoštění z Pevnosti.

Je všem vše jasné?" Undertaker se na všechny postupně podíval a já zase měla pocit, jako by nám četl myšlenky.

Po několika nanoklicích ticha jsme všichni sborově pronesli: "Ano, Mistře!"

"Skvěle. A nyní. Jak jste si již jistě všimli, je mezi vámi nová femme. Gadget." Veškerá pozornost se obrátila na mě.

Undertaker ukázal na dva mechy stojící vedle. "To jsou dvojčata - Jetfire," oranžový, "a Jetstorm," modrý.

...
Takže jsem se domnívala správně, jsou to dvojčata. Abych vám to upřesnila, dvojčata se zrodí z Prajiskry současně a sdílejí jednu jiskru, jako dvě poloviny celku. Cítí bolest toho druhého, ale když jeden zemře, druhý může dál žít. Samozřejmě může být poznamenán po psychické stránce.

...

Dvojčata se na mě přátelský usmála, "moc nás těší, Gadget."

"To je Darkrose," představil mi Undertaker namyšlenou femme.

Darkrose se na měze svých nebeských výšin příšerně falešně usmála s bradou hezky nahoru. Nechápala jsem, jak to dokázala vzhledem k tomu, že byla menší než já.

"A Hot Roda už znáš," odtušil Mistr. "Ó... a mimochodem, dokonalá píseň, nádherný hlas."

Tak to jsem nečekala. Uvažovala jsem - mám na výběr, buď sklopit stydlivě zrak a začít se přihlouple usmívat, a nebo...

"Děkuji," Odpověděla jsem se zářivým úsměvem a zpříma jsem Mistrovi hleděla do optik.

Zase se upřímně usmál... Ten jeho úsměv je tak krásný, z něj by se jeden málem roztavil... hm, no nic.

Vzhledem k tomu, jakým mě Darkrose propalovala vražedným pohledem, bych řekla, že žárlí.

Nedalo mi to a musela jsem se na ni příšerně falešně usmát tentokrát já. A její reakce byla k nezaplacení. Uvnitř ní to explodovalo. Mám pocit, že mi prvně chtěla jednu (či víc?) vrazit, což si rozmyslela. Poté se mi chystala něco nehezkého říci, z čehož také upustila, a jen mě propalovala tak nenávistným pohledem, který by mě, kdyby mohl, roztrhal zaživa.

Všichni čtyři mechové naši němou válku se zaujetím pozorovali, leč Undertaker vypadal docela naštvaně.

"Perfektní ukázka toho, jak se nebudete chovat," řekl ledově. Všichni jsme se na něj vyděšeně podívali.
Pokračoval, "klidně se provokujte a vražděte pohledy. Ale nechci, aby někdo nevěděl, co na něm druhému vadí. Mlčení vede k nepochopení a nepochopení ke sporům.

Proto si, mé drahé femme, až budete mít čas, promluvíte. Vzájemná či jednostranná rivalita nebude tolerována a stejně jako další prohřešky může vést k vyloučení. Odteď jste tým a jako tým se naučíte fungovat."

Na moment se nám oběma zadíval do optik. Měla jsem při tom pocit, jakoby oblohu proťal blesk a já se pak ocitla ve Vesmíru, kolem mě milióny hvězd, mlhoviny, planety, asteroidy... vše, co ve Vesmíru je. A já náhle pociťovala a chápala souvislosti mezi vším, jako dílky jednoho dokonalého celku.

Znova se zablesklo. Opět jsem stála uprostřed Arény mezi Hot Rodem a dvojčaty. Na nebi zářil Hadean. Vše bylo jako před tím. Mistr právě dokončoval větu, "... se naučíte fungovat."

Počkat, co?! Vždyť to říkal před... To jsem se přemístila v čase?!

"Ano, mistře. Omlouvám se. Pokusíme se to vyřešit," zamumlala jsem, když mi došlo, co se tu předtím dělo.
Rose se na mě nasupeně podívala mlčky říkajíc ať na to hodně rychle zapomenu.

"Darkrose?" Její výraz se okamžitě změnil na mírný úsměv.

"Ano, ano. Pokusíme se to vyřešit," přisvědčila rychle, avšak jakmile se Mistr otočil, opět se na mě nevraživě zadívala.

Ach jo, proč někdo musí být zrovna takový. Já bych to s ní vážně chtěla vyřešit.

"Během noci dorazila poslední rekrutka," oznámil nám Undertaker. "Primusžel ve velmi zuboženém stavu. Momentálně je pod neustálým dohledem a péčí našeho medika, jenž dělá vše pro to, aby přežila..."

"Co se jí stalo?" skočil mu do řeči Jetfire. Mistr to přešel bez komentáře.

"Napadla ji nestvůra."

"Aha. A jak se jmenuje?"

"Stormia."

"A můžeme se za ní jít podívat?"

"Jetfire!... Ano, ale večer." Jetfire pochopil, že to přehání, a raději se už na nic nevyptával.

"Jaká nestvůra?" já se ale zeptat musela. Zřejmě ostatní věděli něco, co já ne.

Všichni se na mě nechápavě podívali.

"To myslíš vážně?" zeptala se mě s pohrdavým úšklebkem Rose.

"Naprosto."

"Ta nestvůra nás všechny napadla," rozhdl se mi objasnit situaci Hot Rod, "byla to první zkouška."

"Žádnou nestvůr jsem na cestě sem neviděla. Jen první noc, když jsem byla na začátku hor mi někdo ukradl zásoby energonu. Potom jsem se několikrát ztratila. Toť vše, co se mi stalo."

"To je opravdu zvláštní," zašeptal Undertaker spíš sám pro sebe. "Gadget, večer si promluvíme."

Přikývla jsem na srozuměnou.

Mistr chvilku přemýšlel. "Začněme s tréninkem," rozhodl potom.

*****

Bylo již dávno po poledni, cvičili jsme už několik cyklů a mě bolelo snad úplně vše.

Jistě, na policejní akademii byl výcvik, leč tomuto se rozhodně nemohl rovnat.

To bylo samé: "K zemi! Vstyk!

Pirueta!

Výskok!

Koutoul vzad, vpřed, do strany!

Paráda!

Dřep! ... Níž! Jetstrome, řekl jsem níž! ... Správně."

A to tady děláme celou dobu, pořád dokola. Ještěže má Mistr takový kouzelný hlas, že se to dá poslouchat. A ještěže nám podrobně vysvětlil a předvedl, jak se co dělá. Například pirueta je skok a otočka ve vzduchu. Nebo paráda je kuželový pohyb serva kolem hlavy a krčních kabelů. Tyto dva úkony se normálně provádějí s mečem, ale abychom si či někomu jinému neublížili, trénovali jsme zatím beze zbraní.

Samozřejmě Mistrovy ladné a elegantní pohyby se s těmi našimi nedaly srovnávat.

"... deset kliků."

"Já už chci konec,"zamumlal vyčerpaně Jetfire. Naneštěstí ho Mistr slyšel.

"Cos to říkal?" zeptal se sametově.

"Nic, Mistře. Nic."

"Dobrá tedy, když nic tak si ještě dáme dvacet koleček kolem Arény."

"... deset," zašeptala jsem s námahou po provedení posledního kliku a vyčerpáním jsem zůstala ležet na zemi.

"Ne," vyjekla jsem vyděšeně. "Říkal, že už chce konec. A já taky. Prosím," se zoufalstvím v hlase jsem se snažila Mistra přemluvit.

Undertaker ke mně přistoupil. "Nuže dobrá. Když tak pěkně prosíš, pro dnešek končíme.

Můžete se vrátit do svých pokojů, máte tam přichystaný energon.

Hot Rode, ty půjdeš se mnou. Zavedu tě k medikovi, aby ti spravil poškozený mechanismus.

Darkrose  a Gadget, nezapomeňte, co jste slíbily.

Rozchod!"

Já, Jetstorm, Jetfire a Darkrose jsme se naprosto vyčerpaní vydali do obytné části a do svých pokojů.

Ohnivák a Undertaker zůstali a ještě se o něčem bavili.

"Darkrose," na začátku Chodby jsem doběhla druhou femme.

"Co chceš?!" vyštěkkla na mě podrážděně.

"Můžeme si promluvit?" zeptala jsem se co nejpřátelštějším tónem.

"Ne!" odsekla mi a rychlým krokem ode mě odrkáčela.

"Já s tebou nechci bojovat," vykřikla jsem za ní.

Povzdechla jsem si. Já se s ní vážně nechci hádat. Třeba bych se ní i spřátelila. Kéž by si vzala Undertakerovu radu k jiskře.