II. Pády a vzestupy

Dva stelární cykly před začátkem výcviku

Whiteseeker:

Jako každé jiné ráno jsem mířil do práce. Jako každé jiné ráno ulice města byly ještě zšeřelé, tiché a prázdné. Hadean ještě nevyšel, do ranní dopravní špičky ještě zbýval nějaký ten čas. Cestou jsem si užíval toho klidu a vůbec jsem byl se svým životem spokojen.

Tím však normálnost toho dne končila. Dorazil jsem na dvůr komplexu, kde jsem pracoval. Vešel jsem zadním vchodem do jedné z budov. Prošel několika chodbami a přes několik schodišť. Sotva jsem otevřel dveře do své pracovny strnul jsem.

Na mém křesle seděl můj více či méně - momentálně zase spíš více - nenáviděný bratr. Jako obvykle se v jeho bledé tváři a velmi světle modrých optikách kontrastujících s celočerným brněním zračil potměšilý a vypočítavý výraz. A na mém stole seděla, nohu přehozenou přes druhou, tmavo šedo modro černá femme, kterou jsem viděl poprvé v životě.

Nutno přiznat, že mě na první pohled zaujala. Obzvláště její optiky, byly neobvykle tmavé a modro fialové. Vlastně i když jsem se teď pozorněji zahleděl na její brnění, spatřoval jsem v modrých částech i fialové odlesky.

Skenoval jsem ji od hlavy k pedálům a zase zpátky. Sebevědomí z ní jen zářilo. A rozhodně nebylo čemu se divit. Elegantní štíhlá a vysoká postava. Dlouhé nohy, útlý pas a serva. Poměrně široká ramena a kryt pohybového ústrojí nohou nasvědčovaly tomu, že dotyčná nebude žádná křehotinka.

To o ní vypovídal i její výraz, svůdný, okouzlující, ale tvrdý.

"Bude na mě tak neomaleně zírat ještě dlouho, nebo se uráčí vzpamatovat.
Nemám čas, abych ho tu tak zbytečně ztrácela." Měla zastřený hlas zároveň hluboký i vysoký, při němž mi ještě dlouho poté i jen díky pouhé vzpomínce běhal mráz po zádech.

"To víš, drahá, můj malý bratříček je z tebe na větvi. Ale neboj, ono ho to za chvilku přejde. Viď?" Poslední otázka patřila mně. Blackseeker ji vyslovil s tak nechutnou falešnou roztomilostí, že jsem ho chtěl zase jednou pořádně praštit. Ovládl jsem se ale. Překousl jsem i toho 'malého bratříčka', na toto označení bych si už mohl zvyknout.

"Přijměte mou omluvu, madam. Je pravda, že mě vaše návštěva zaskočila. Tak brzy a obzvláště mého dvojčete v doprovodu někoho jako jste Vy." Rychle jsem se vzpamatoval a přepnul zpátky z šoku.

"Omluva se přijímá. A teď k tématu.
Blackseeker mi Vás doporučil jako velice schopného a diskrétního poradce. Potřebuji Vaši pomoc." Zpříma mi pohlédla do optik. Četl jsem v nich tolik naléhavosti, ovšem nikoli nervozity, i když jsem nepochyboval, že problém této femme nebude banalita.

"Vidím, že o mě víte nemálo věcí. Ovšem já o Vás nevím nic."

"Jistě jste si už stihl utovořit představu."

"Nerad kladu přílišný důraz na své vlastní domněnky, i když někdy není jiného zbytí. Ovšem mohu-li, preferuji informace od jejich původce."

Femme jakoby mě neslyšela. "Povězte, na co jste přišel."

Povzdechl jsem si a znova si ji pozorně přeměřil pohledem. Všiml jsem si novýh detailů, které mi prozradily mnohé. Neunikl mi bratrův úšklebek. Zjevně se výborně bavil.

Dýky téměř celé skryty v předloktích, jejich hroty by se běžnému pozorovateli ztrácely v záplavě podobně tvarovaných ostnů, které zdobily obě předloktí.

Tmavý šedo modro černý lak - pečlivě udržovaný, avšak na některých místech ho hyzdily dlouhé jizvy. Jizvy měla neznámá femme převážně na levém boku.

Celkově její vzhled nepůsobil ani trochu průměrně a obyčejně. Sebejistota, elegance a nezkrotnost z ní jen čišely, podtrhávány působivostí provedení jejího brnění. Bylo jako mozaika sestavená z různě velkých i malých, špičatých plátů a všelijakých ostnů.

To bylo ovšem vše. Nic víc až na naléhavost a důležitost tohoto případu jsem nedokázal zjistit.

"Jste bojovnice. Nejspíš velice zdatná a nebojíte se pro své cíle i něco obětovat. Nebojíte se nebezpečí.

O to více mě překvapuje, že tu jste. Musí to být opravdu závažný důvod."

"Vskutku," zašeptala neznámá a ve tváři se jí na nanoklik objevil smutek. Nastala chvíle ticha.

"Mohu znát Vaše jméno?" zeptal jsem se, když už mi mlčení přislo moc dlouhé.

Výraz neznámé se během okamžiku změnil opět na sebevědomý a mírně povýšený. V optikách se jí blýsklo a tvář ozdobil dravý úsměv. "Někteří mi říkají Nightwish, ovšem většinou jsem pro ně spíš noční můra."

"To není Vaše pravé jméno," konstatoval jsem.

"Ne. Ale to už dlouho nepoužívám."

"Dobrá. Jak Vám tedy mohu pomoci?" Přešel jsem rovnou k věci. Ona mě znala, neviděl jsem důvod, proč to dál protahovat.

Nightwish si vyměnila rychlý pohled s Blackseekrem. Ten přikývl.

"Jsem bojovnice. Špionka. Nájemná vražedkyně. Ve svých činech nespatřuji žádnou čest. Mnoho mých blýzkých mě krutě zranilo. Postrádám empatii a soucit.

Pracuji pro toho, kdo slušně zaplatí. A já v jeho úmyslech spatřuji asoň nějakou racionalitu." Vida, známe se teprve pět kliků a hned taková upřímnost. Ale něco mi na tom nesedělo.

"Nevypadáte jako někdo, kdo by vraždil. Věřte mi, já už se s takovými kriminálníky hodněkrát setkal a vraha poznám. Buď to umíte tak dokonale skrývat, nebo lžete." Mé obvinění Nightwish nechalo naprosto klidnou. V ovládání emocí je fakt dobrá, to se jí musí nechat.

"Měla jsem za úkol zabít. Jednou. Kdysi. Poprvé. Zklamala jsem. Dnes ovšem už ne.

Věřím Vám, Whiteseekre. Vím, že jste jedním z nejlepších ve svém oboru a já potřebuji pomoci." Řekla to s už neskrývanou bolestí v hlase.

Nightwish začala vyprávět svůj příběh. "Ten den byl snad nejhorším mého života. Přišla jsem o nejdražší jiskru, jakou jsem kdy poznala. O jednu strážkyni zákona, která se mě dlouho snažila dostat a já si ji asi vážně oblíbila. Pro tu její naivitu, vytrvalost, odhodlání a čest.

A potom, i o psychickou svobodu, neboť mě do svých služeb povolal sám padlý.

Měla jsem za úkol zbavit života jistého člena Velké rady.
Byla jsem na místě, v nejpříhodnější pozici k rychlému, nepostřehnutelnému útoku a vypaření se. Nikdo by nic nezjistil. Vše bylo naplánované do posledního detailu.

S touto misí mi pomáhal můj přítel. On už pár úředníčků na svém kontu měl.

Jakmile ovšem přišel okamžik útoku, ztuhla jsem. Nemohla jsem. Já ho prostě nemohla zabít. Nechápala jsem to. Když zabili někoho ostatní, nikdy jsem s tím nikdy přetedtím problém neměla. Prostě zabili. Neodsuzovala jsem je, byla to naše práce. A já myslela, že to dokáži také. Ale ne.

Zvorala jsem misi. Mě a mému příteli hrozilo, že nás vyloučí ze spolku. Strašně jsme se tehdy pohádali, prvně s náčelníkem, a potom s ním. Byl na mě naštvaný, jak jsem ho ještě nikdy neviděla.

Chápala jsem ho. Byla to má chyba. A já jsem nechtěla, aby kvůli mě přišel o místo. Tajně jsem spolek opustila.

Chtěla jsem jít za tou policistkou. Dlouho se mě snažila dostat, znaly jsme se vlastně dobře. Chtěla jsem se jí vydat napospas. Říct jí úplně vše. Jen aby se mi ulevilo. Neměla jsem nikoho, nikoho, kdo by pomohl mé raněné mysli.

Nebyl pro mě problém ji najít. Dokáži rozpoznat životní vzorce jedinců, s nimiž jsem se již setkala, a pokud žijí, cítím jejich energii.

Byla tady v Kaonu. Vydala jsem se tedy sem. Netrvalo mi dlouhou a lokalizovalal jsem její přesnou pozici. Pohybovala se. Pronásledovala skupinu kriminálníků.. a já ji.

Viděla jsem, jak ji s jejím parťákem uvěznili zločinci ve slepé uličce. Stříleli po sobě. Policistům nakonec přišly na pomoc posily. Vypadalo to, že strážci zákona mají vyhráno. Ale.. Na konci té uličky se znenadání objevil nějaký mech, asi šéf té bandy. Bylo to zvláštní necítila jsem jeho životní signaturu, jakoby mě něco blokovalo.

Namířil blasterem na policistku a vystřelil. Byla na místě mrtvá.

Nějak si nemohu pořádně vybavit, co se dělo potom. Nevím, kam jsem šla. Připadala jsem si strašně. Rozervaná zevnitř. Během jednoho dne jsem přišla o všechno. Ale to ještě zdaleka nebylo vše.

Když jsem se vzpamatovala do plného vnímání, čekal mě další šok.

Ležela jsem na zemi v jakési hrobce. Klenutý strop podpíraly štíhlé sloupy a za mnou se nacházely hroby. Po podlaze se linula namodralá mlha, která se začala zhušťovat a měnit, až se nade mnou tyčila vysoká postava.

Oslovila mě mým původním jménem. Prohlásila něco o tom, že jsem vyvrhelem světa, stejně, jako kdysi byla a ona (nedalo se poznat, zda se jedná o mecha či femme) a nyní že se stanu jejím služebníkem.

Tak jsem se jím stala. Tolik bolesti a zloby. Všude kolem. Zlomená jiskra. Nesnesitelné. Temný plamen pohánějící život. Připadám si ztracená.

Ovšem kvůli tomu jsem nepřišla. Jde o to, že ta mrtvá policistka... Mrtvá není. Před nedávnem se opět objevila její životní energie. Je sice trochu jiná, ale je to ona. Vím to.

Ale jak? Jak?" Nightwish opět chvíli zapomněla na svoji kamennou masku. V její tváři jsem spatřoval smutek, bolest a zmatek.

Musel jsem si v hlavě srovnat všechny informace. Nelhala, to mi bylo jasné. Přesto to bylo k neuvěření.

Toho dne jde se setkal s jednou z nejzajímavějších bytostí v mém životě. Ovšem překvapením ani pro mě nebyl konec. Stejně, jako se tehdy Nightwish převrátil život naruby, pro mě se od toho dne také změnilo mnoho věcí.

Ale to bych předbíhal. Nejdříve jak dopadlo mé setkání s touto zvláštní femme.

"Vidím, že je můj malý bratříček v šoku," prohlásil s pobaveným úšklebkem Blackseeker. Ignoroval jsem ho.

"Mám pocit, že to, co říkáte, Nightwish, je pravda, i když rozum mi tvrdí něco jiného.

Upřímě nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal, takže vážně nevím, jak."

"Věříte mi." zašeptala femme.

"Ano. Nemám důvod k opaku."

"Tak přeci jen mi někdo může věřit. Tedy kromě mého pána." Nightwish se dívala, kamsi, kam za ní nikdo nemohl.

"Proto jste tu? Protože Vám nikdo jiný nevěřil?"

Přikývla. "Můj pán mi řekl, že se sebou mám něco udělat. V poslední době se mi zjevovaly docela hrozné vize. Tak jsem hledala někoho, komu se dá věřit.
Nerada prozrazuji cokoli ze svého života. Hlavně ne nic ze špionážního oboru. Ve lhaní jsem vždy byla přebornice." Trpce se pousmála. "Ale teď musím říci pravdu."

Obočí mi vyletělo pár dunteků vzhůru. "Váš pán s tím tedy souhlasil? Co jsem pochopil, moc normální mi nepřijde. Asi bude i velice mocný. Proč Vám nepomůže on?"

"Já nevím. Nerozumím tomu. Samozřejmě o něm nic prozradit nesmím.
Doufala jsem, že byste mi tedy v tom mohl pomoci Vy. Nikoho jiného víc normálního nemám."

A tak začala má nová, nebezpečná, podivná a neuvěřitelná část života. S Nightwish jsem se stýkal každý den po práci a společně jsme se snažili rozklíčovat její problém. Tedy, abych byl přesný, problémy. A že jich bylo. Tolik vnitřních démonů.

Občas přišla s tím, že ji příšerně bolí hlava. Počet takových případů neustále stoupal. K tomu ty děsivé vidiny. Nebylo to nic konkrétního, jen temnota, v ní zářivé barevné body, šmouhy a všelijaké další obrazce a velmi nepříjemný pocit.

Stávalo se i, že ji taková vidina přepadla zrovna během našeho sezení. A bolest hlavy se stupňovala, až to došlo do krajního bodu.

*****

Seděl jse ve svém oblíbeném křesle ve své pracovně, Nightwish na gaučíku naproti mně. Mezi námi malý stůl s prosklenou deskou a na něm stály dva poháry zoryxu (Nápoj založený na energonu a několika tajných ingrediencích mé vlastní výroby. Dovoluji si podotknout, že s engexem nemá pranic společného.)

Nightwish uchopila svůj pohár. "Jak ses dnes měl?" otázala se s úsměvem. Tykat jsme si začali asi po prvním dekacyklu. To jsem považoval za obrovský úspěch, neboť ona byla značně nedůvěřivá a odtažitá téměř ke všem a odmítala si kohokoli pustit blíže k jiskře. V mém případě usoudila, že je to ale nezbytné.

Chodili jsme i na procházky, různé kulturní akce či mě Nightwish dokonce i doprovázela, když se pořádla nějaká vědecká konference. Má práce ji velice zajímala.

Na veřejnosti se Nightwis projevovala značně povýšeně a často si vybrala oběť, se kterou si chvíli 'hrála' (manipuloval a s ní až hrůza), prý aby nevyšla ze cviku.

Její chování bych přirovnal k predaconovi. Byla jako dravá šelma, která si vždy šla za svým cílem. Měla svoji hlavu, ovšem zjistil jsem, že když se jí jiný návrh předloží dostatečně diplomaticky a s patřičnou úctou a respektem, které jsem k ní skutečně choval, své původní úmysly byla ochotná i přehodnotit.

Myslím, že jsme si dělali psychiatra navzájem. I Nightwish dokázala pomoci dobrou radou, podpořit milým slovem. Za tu dobu, co jsme se znali, jsem si ji vážně oblíbil. A věřím, že i ona mě.

Nyní si o ní snad budete umět utvořit obrázek. Já se tedy mohu vrátit k zmiňovanému sezení.

Ptala se mě, jak jsem se dnes měl. No.. "Ušlo to," odpověděl jsem po pravdě. "Naštval mě jeden dělník, který zvoral zadaný úkol. Náprava se řešila asi tři cykly. Zdrželo mě to od práce. Doufal jsem, že se mi dnes podaří dokončit ten disk."

"To je mi líto." Tak o tom jsem docela pochyboval, i když se Nightwish snažila, soucit ke druhým jí jaksi chyběl. Byla to jen naučená fráze, jedna z mnoha. Přesto mě to svým způsobem potěšilo. Bylo v tom mnoho úsilí.

"Co se dá dělat.. Snad ho dokončím zítra."

"Jestli tě zdržuji od práce, odejdu."

To mě zaskočilo. "Ne, ne, ne! To v žádném případě. Ty jsi důležitější než nějaký kus kovu s obvody," protestoval jsem.

"Skutečně? A není ten kus kovu s obvody náhodou do nového kontrolního systému, na kterém momentálně závisí pomalu celá ekonomika?"

"To sice je. Ale tobě jsem něco slíbil. A to je pro mě přednější. Pracovat můžu jindy."

Nightwish kapitulovala. Pochopila, že mě nepřesvědčí. "Fajn. Já jen, že ti dochází čas k jeho dokončení."

Primus ví proč se mě to dotklo. "Díky. To bych bez tebe vážně nevěděl," odsekl jsem.

"No právě že to víš a stejně se tu necháváš mnou zdržovat. Jen jsem ti chtěla pomoct. Mohu přijít kdykoli jindy. A vidím, že by to byl dobrý nápad, když jsi dnes v takové nenáladě."

"Ty na tom očividně taky dnes nejsi nejlépe. A abys věděla, tak mám času hromadu na tebe i na dodělání disku."

"Já jsem nebyla ta, kdo se začal dohadovat!" Nightwish zúžila optiky a propalovala mě naštvaným pohledem.

"Mohla sis odpustit tu poznámku!"

"Ty ses kvůli ní nemusel naštvat!"

"Já se nenaštval!"

Její výraz nejdřív naprostého šoku, potom se začala nezadržitelně smát. "Jo, tak ty ses nenaštval?! To povídej někomu jinému."

"Myslel jsem to tak, že už jsem byl našrtvaný předtím. Tys mě tou poznámkou akorát dál vyprovokovala. Můžeš si za to sama. Ale co čekat od takové bezcitné potvory.."

Její smích rázem přestal. "Cos to řekl?" zašeptala. "Cos to řekl?!!!
Takže já jsem bezcitná potvora?! Celou dobu jsi mě tedy akorát využíval. A já ti věřila!

Ach, jak já jsem naivní. Pokaždé, když někomu začnu důvěřovat, tak mě zradí.
Jak jsem si jen mohla myslet, že ty budeš jiný? Jsi úplně stejný jako Shadowstorm. Omezený ignorant, kterého akorát zajímá jeho práce. Mě akorát máte na hraní a když náhodou něco zvorám, už nejsem dost dobrá!"

Její slova mě dokonale probrala. "Ne!Nightwish, promiň. Tak jsem to nemyslel."

"Ne?! A jaks to tedy myslel?! To by mě vážně zajímalo."

"Máš pravdu, je to má vina. Omlouvám se. Ty za to nemůžeš."

"Ne. To nemohu. Fajn, že ti to došlo. Snad ti dojde i to, žes to tím docela pokazil.

Sprimusem."

Nightwish prudce postavila pohár, jež dosud držela, zpět na stůl, až z něj vyšplíchl zbytek zoryxu. Pár kapek dopadlo vedle na skleněnou desku.

Zvedla se, otočila a elegantním krokem odkráčela ke dveřím. Bez ohlédnutí je otevřela, vyšla z mé pracovny a dveře neopomněla s náležitou silou přibouchnout.

Rána, která se ozvala, mi pak ještě dlouho rezonovala v hlavě, spolu s Nightwishinými naštvanými a dotčenými slovy.

Kdybych nebyl takový hlupák a trochu se zamyslel. V duchu jsem si nadával, jak strašně jsem to pokazil.

*****

Ještě téhož dne, když jsem se trochu vzpamatoval, jsem se vrátil do dílen dodělat ten disk. Doufal jsem, že prací přijdu na jiné myšlenky.

Uplynuly asi čtyři cykly. Už zbývalo jen doinstalovat poslední programy a disk byl hotov. Seděl jsem u počítače a čekal než instalace skončí.

Konečně! Disk byl nyní kompletní. Uschoval jsem ho do speciální krabice a přichystal ho k transportu. Dílny jsem zabezpečil a zamknul, v ústavu už nikdo, kromě několika hlídačů, nebyl a ani ti neměli do dílen přístup.

Opustil jsem ústav a vydal se domů. Pěšky. Potřeboval jsem se projít.

Oblohu zakrývala temná mračna. Vzduchu byl chladný, nabitý elektrickými částicemi. Schylovalo se k bouři.

Během pěti kliků začaly na zem dopadat první kapky deště.

Dorazil jsem domů. Neměl jsem už na nic sílu, tak jsem pouze zběžně zkontroloval poštu a přepnul do úyporného režimu.

To mi ovšem chvíli trvalo. Hlavu mi tížily myšlenky na Nightwish. Doufal jsem, že se uklidní a zítra se opět ukáže. Nezlobil jsem se na ni. Měl jsem ji rád. To spíš na sebe.

Ale příští den pro mě měl přichystané jiné plány.

*****

Probral jsem se poměrně brzy, i tak jsem se hned vydal do práce. Můj šéf už tam touto dobou stejně býval. Mohli jsme klidně připravit vše potřebné na transport a instalaci disku.

Zůstane tady, v Kaonu, akorát na opačném konci města, kde bude vložen do hlavního počítače kontrolních a bezpečnostních systémů téměř celé planety.

Když jsem dorazil na své pracoviště, pozdravil jsem se s šéfem a pustili jsme se do práce.

Šéf měl radost, že se mi podařilo disk ještě včera dokončit. Kdybych ho dodělával dnes, stihli bychom to jen tak tak.

Ozbrojený doprovod byl na místě. Bylo ho potřeba, kdyby se disk dostal do nesprávných serv, mohl by určitým přeprogramováním vyřadit asi dvě třetiny všech přístrojů.

Disk byl naložen do obrněného transportéru. Mohli jsme vyrazit.

Do své poloviny cesta probíhala bez sebemenších potíží, ovšem pak se to stalo. Katastrofa.

Náš konvoj byl přepaden.

Za bílého dne. Najednou nikdo nikde, ulice prázdné. Jen já, šéf, kolega a náš ozbrojený doprovod.

Jako z čistého nebe se před námi zjevil vysoký mech zahalený do černého pláště spadajího až k zemi, kápě mu zakrývala hlavu a tvář byl pouze temný stnín. Zastavili jsme. Mech k nám kráčel lehkým krokem. Plášť se mu vlnil okolo statných nohou a sem tam mezi černí látky probleskla rudá barva.

Můj šéf se transformoval a vykročil mu vstříc. "Chcete něco?" ptal se.

Zahalený mech si sundal kápi a děsivě se usmál. Digity přitom ve vzduchu načmáral nějaké znamení.

V následujícím okamžiku jsme se nechápavě rozhlíželi po ulici. Zase zde bylo rušno. Skupinky chodců v družných hovorech ubírali ke svým cílům. Silnicí proudila vozidla.

Nechápal jsem, co se stalo. Nějaký časoprostorový skok asi. Neuvěřitelné.

Jeden z ozbrojenců se vydal zkontrolovat transportér.

"Šéfe, máme problém," vypadlo z něj po chvíli. "Disk je pryč."

*****

Salve, 

Zdravím vás u další kapitoly a připomínám, že stále probíhá AskTime. Tedy pokud byste měli otázku či otázky na některé z postav, pište mi.