Heroes of the War - Kapitola 5.

Pohlcená svými myšlenkami jsem se posadila na lůžko.

Je tu další žák... Zajímalo by mě, kdo to asi tak je.

Pociťovala jsem únavu, ale byla jsem až moc rozčilená na to, abych se přepnula do úsporného režimu.

Přemýšlela jsem... o pevnosti, sektorech, zvláštních tvorech nazývaných technoorganici... a hlavně o svém Mistru - o Undertakerovi.

Nemohla jsem ho dostat z hlavy, ať jsem se snažila jakkoli. Byla jsem jím naprosto uchvácena a nechápala jsem proč. Což mě štvalo.

Šla jsem se tedy projít po pevnosti, abych přišla na jiné myšlenky.

Nakonec jsem došla až na střechu obytné části, která sloužila jako terasa.

Pohlédla jsem na nebe, pomalu se začínalo stmívat. Nevím, jak dlouho trvala prohlídka pevnosti s Undertakerem, ani nevím, jak dlouho jsem se procházela, ale zjevně už bylo docela pozdě.

Asi bych se měla vrátit, pomyslela jsem si, avšak neudělala to.

Posadila jsem se na okraj střechy a zírala do dáli... a stále na něj myslela.

Najednou mě začala napadat slova, slova písně o něm. Nechápala jsem jejich význam ani souvislost. Jen jsem prostě věděla, že se dokonale hodí.

Hubu ke slovům jsem složila na svém speciálním počítači, právě k tomuto účelu uzpůsobeném.

Finální verzi písně jsem měla za několik kliků.

Zkusila jsem si zazpívat píseň celou.



.....

(Prosím, neukamenujte mě za to, že vám sem tu písničku zase strkám. Já minule ještě nevěděla, zda se mi bude někam hodit.

Chápu, že každý má jiný hudební vkus, pokud se vám tedy nelíbí, tak ji ignorujte.

Předem upozorňuji, že písniček od Tarji i jiných tu bude víc. :D)

.....

"Krásně zpíváš."

Leknutím jsem nadskočila několik dunteků vysoko. Co to... ?  Kdo to... ?

Opatrně jsem se otočila. Za mnou stál mladý mech s lakem v barvách ohně. 

Hrudní pláty mu zdobil zlatý "Fénix". Na tváři mu pohrával úsměv.

Posadil se vedle mě.

"Zpívat umíš, ale mluvit ne?" Neznámý se pobaveně zasmál.

Konečně jsem se vzpamatovala. "Promiň. Dnes je toho na mě už příliš." Unaveně jsem se zadívala do dáli na zapadající Hadean.

"Ta píseň... byla o Mistrovi?"

"Ano. Děkuji za pochvalu." Usmála jsem se na něj. 

"Ty jsi ten další rekrut?"

"Jep. Jmenuji se Hot Rod." Podal mi přátelsky servo.

"Gadget." Přijala jsem nabízené servo.

"Těší mě, Gadget. Takže... kdy jsi sem dorazila?"

"Myslím, že včera - polomrtvá." 

Hot Rod se znova zasmál. "Tak to jsme na tom stejně.
A odkud jsi přišla?"

Trochu moc ukecaný, zvědavý a... Ohnivák (ano, tak mu budu říkat), ale vlastně vcelku milý.

Rozhodla jsem se mu to tedy povědět. "Z Iaconu. Studovala jsem na policejní akademii, za několik dekacyklů bych měla skládat závěrečné zkoušky. Ale moji adoptivní rodiče zmizeli, možná jsou i mrtví. A já byla jediná podezřelá. Takže bych odešla tak jako tak, naštěstí jsem měla kam."

Vychrlila jsem na Hot Roda a se skleslým výrazem své optiky upřela do země pod sebou.

"To mě mrzí." Ohnivák mi soucitně položil servo na rameno. Otočila jsem hlavu a usmála se na něj.

Hot Rod se zamyslel. "Říkala jsi, žes měla adoptivní rodiče. To jsi teda byla sparkling?"

"Ano." Přikývla jsem.

"Ale sparkling může ukovat pouze titán, ne? A já myslel, že ti jsou legendou."

"To ti nepotvrdím ani nevyvrátím. Myslím, že sparkling se může zrodit i z Prajiskry. Ale vlastně nikdo o tom pořádně nic neví."

"Hm."

Chvíli jsme oba seděli mlčky, ponořeni do svých myšlenek.

"Odkud jsi ty, Hot Rode?" Zeptala jsem se pak.

"Z CrystalCity. Měl jsem slušnou kariéru závodníka amatéra a chtěl bych se stát profesionálem. Přijel jsem před několika orbitálními cykly." Usmál se.

"Proč jsi tedy přijal Undertakerovo pozvání? Tady to bude bojový výcvik, ne závodní." Povytáhla jsem obočí.

"Já vím, Ged. Prostě jsem měl pocit, že to budu potřebovat." Řekl zamyšleně.

Tak Ged, jo? Tak mi říkali na akademii.

"To je zajímavé, Ohniváku. Já měla úplně stejný pocit." Pobaveně jsem se na něj ušklíbla.

Hot Rod vypadal, že mě vnímal jen napůl. "Hm, fakt zajímavé..."

Pak mu to došlo. "Počkat, jakžes mi to řekla?" Zeptal se s podezřívavým výrazem ve vváři.

Měla jsem co dělat, abych se nesložila smíchy. 

"Ohniváku."

"Tak to jo. Já jen, jestli jsem rozuměl správně, nebo se mi porouchaly audioreceptory.
Ohnivák se mi líbí, zní to dobře." Prohlásil a zjevně měl taky co dělat, aby se nerozesmál.

Já už se ale neudržela a v záchvatu smíchu jsem málem přepadla přes okraj střechy.

Hot Rod se začal smát taky.

Pokud o nás Undertaker před tím nevěděl, tak teď už stoprocentně musel.

Než jsme se oba uklidnili, uplynulo dalších několik kliků.

***

Povídali jsme si ještě dlouho, naž se úplně setmělo. Potom jsme se vydali zpět do svých pokojů.

Ještě chvíli jsem jen ležela na lůžku a přemýšlela. A s myšlenkou, jak se asi má Quickshadow jsem přepnula do úsporného režimu.

*****

Pohled Hot Roda:

Seděl jsem na zemi zády opřený o lůžko a zíral na skříň naproti mně.

Gadget. Když jsem ji uviděl poprvé, jak se dohaduje s Mistrem, před tím, než pokračovali v cestě k Západnímu sektoru č. 2, přišla mi neústupná, svým způsobem smutná, ledová...
Ale ona taková doopravdy není.
A rozhodně není jako ta druhá...