Kapitola 22.

Gadget:

"Prosím," zazněl Mistrův sametový hlas do ticha, které panovalo než jsme došli k jeho pokoji. Otevřel mi dveře.

Byla jsem zvědavá, jak to tam má Undertaker zařízené. Nikdy předtím jsem v jeho pokoji nebyla a pochybuji, že někdo z ostatních ano.

Vešla jsem dovnitř, Undertaker za mnou. Světla - zářící, blyštivé kopule drobných energonových krystalků (snad, neboť nebyly pouze modré, ovšem pyšnily se všemi barvami duhy), se automaticky rozsvítila. Naskytl se mi pohled na skromně, přesto útulně zařízený pokoj rozdělený zdobnou zástěnou.

V části, kde jsme právě byli, se nacházelo lůžko, několik polic, u jedné zdi stála skříň, stejná, jako třeba v mém pokoji, ale zlatou a stříbrnou barvou na ní byly vyobrazené jakési hvězdy na vrcholcích pokřivených tyčí s ostny. Vlastně i některé ty hvězdy vypadaly jako koule s bodci. Unikalo mi, co by to tak mohlo být. Ale vypadalo to hezky.

Mistr si musel všimnout s jakým výrazem hledím na obrazy na skříni. A stále jsme na sebe museli být psychicky napojeni, neboť se zasmál a řekl: "Vzpomínáš si, jak jsem ti tvůj první den zde vysvětloval, co jsou to organici?"

Přikývla jsem, na slova jsem neměla moc sil. Moc dobře jsem si tu scénu pamatovala, můj vzdor a jeho manipulace, testování.

"Tedy právě se díváš na zobrazení těch, kteří nám nejsou podobní. Říká se jim rostliny. To, co nazýváš hvězdou, je květ, tyč - stonek a ostny - listy."

"Je to krásné. To jste maloval Vy?"

"Ano. Děkuji." Jeho milý úsměv. Pokusila jsem se mu ho oplatit, jenže po celé protoformě jsem stále cítila slabé pulzování bolesti, takže výsledek nebyl zrovna nejlepší.

"Pojď, posaď se." Undertaker ukázal servem na lůžko a sám se usadil na židli naproti.

Uvelebila jsem se na lůžko vystlané příjemně hebkými pokrývkami bílé barvy.

"Bojíš se?" zazněla starostlivá otázka z Mistrových úst.

"Měla bych?" Svěsila jsem ramena.
"Já nevím, nic si nepamatuji. Je mi jen naprosto mizerně, ale nevím proč.
Vysvětlíte mi to?"

"Pokud si to přeješ.." Z jeho tónu bylo jasné, jak o tom nechce mluvit. "... Pokusil se ti proniknout do mysli. Zmanipulovat tě. Využít tě ve svůj prospěch."

"Kdo?"

"Můj bývalý mistr."

"Proč?"

"Kvůli mě."

"Proč?"

"Gadget.. Nemyslím si, že bys byla ve stavu, abych ti něco takového mohl říci." utnul mé otázky Mistr. "Jsi velmi zesláblá. Nechci ti tím ještě víc ublížit."

"Ale už jste s tím začala," prohlásila jsem. Svou vlastní bolest jsem odsunula stranou. Chtěla jsem vědět víc.

"Ano. Což jsem neměl dělat."

"Proč? Na umření by mi bylo i tak." odtušila jsem suše. Chvíli jsem prozměnu já jeho propalovala pohledem. "Máte dilema.
Na jednu stranu byste to strašně rád někomu řekl a já jsem tu jediná, komu důvěřujete.

Na druhou stranu Vám na mě vlastně tak záleží, že mě toho chcete ušetřit."

"Správně.." Rozmýšlel se, zda vyjít s minulostí na světlo, či ji dál v sobě dusit. Čekala jsem.

"Můžete mi to říct. Vydržím to i v tomto stavu. Kvůli Vám..."

"Jak jsem již jednou říkal, přežít mistrův trénink bylo téměř nemožné. On to ale dělal úmyslně. Všechny se nás postupně pokoušel zabít.

Když jsme začali s ovládnutím elementů, přišly první vážné a očividné pokusy. Předtím to bývaly spíš jen drobné 'náhody' - nehody. Snažil jsem se ostatní před mistrem chránit. A on mě nenáviděl čím dál víc.

S každým zmařeným zabitím někoho z nás jeho vliv na naše mysli upadal. Po každé takové situaci neskutečně zuřil.

Zoufale se mi chtěl dostat do mysli a týrat mě. Psychicky, fyzicky mu asi nestačilo. Uměl číst v myslích ostatních. Naštěstí jedna z nás také a mnohem lépe. Říkalo se jí Deziree. Naučila nás se proti jeho útokům bránit.

Což ho štvalo ještě více. Svoji snahu se nás zbavit začal zesilovat, tehdy se začala ukazovat jeho skutečná podstata. A to byla jasná cesta do pekel.

Nemohl jsem dál.. Chránit sebe i ostatní.  A tak... Jediný, kdo mi zůstal je Arrony.

Avšak to mistrovi nestačí. Našel mě. A znova se nás pokusí rozvrátit.

Začátek byl skutečně šťastný, leč nyní se to opět převrací." V Undertakerově tváři se zračil smutek.

Nevěděla jsem, co na to říct. Měl pravdu, že mi to na náladě moc nepřidalo. Po tváři mi začala stékat slza. Cítila jsem chladnou stopu, kterou po sobě zanechávala.

Setřela jsem ji a s údivem se zahleděla na čirou světlounce namodralou kapalinu, jež rozhodně nemohla být a ani nebyla olejem.

"Co to je?" zeptala jsem se bez očekávání odpovědi. Mistr stál vedle mě, ani jsem si nevšimla, že by ke mě došel. Upřeně pozoroval neznámou kapalinu na mé dlani.

"To je první projev tvých schopností. Tato látka se jmenuje aqua."

Ponořila jsem se do svých myšlenek. Možná by mě ta informace měla rozhodit. Přeci jen na projevy našich schopností bylo ještě docela brzy. Ale já jsem cítila akorát lhostejnost. V tu chvíli mi to prostě bylo jedno.

"Gadget. ... Gadget." Dolehlo k mým receptorům Undertakerovo volání.

"Hmm.. Ano?" Vzpamatovala jsem se.

"Říkal jsem, že kdyby se i nadále objevovaly další schopnosti, požádám Arrony, aby ti s tím pomohla. Ovládá stejný element, mohlo by to být tedy jednodušší."

"Aha. Dobře.
Jaký element ovládáte vy?"

"Ignitus byl můj začáteční. Potom Universalis. Díky němu dokáži částečně ovládat i zbývající tři elementy."

"Jak moc těžké to je?"

"Vždyť víš.." Smutný úsměv. "Smrtelně. Pokud chceš něco konkrétnějšího.. Budiž, povím ti, jak probíhal můj první vstup do Ignitálního prostoru.

Mistr již pár dní vyhrožoval, že zanedlouho to začne. Všichni jsme se vlastně docela těšili. Nevěděli jsme, co od toho očekávat, leč po složení závěrečných zkoušek v boji se zbraní jsme byli zaslepení svými úspěchy a mysleli si, že teď už zvládneme vše.

Byl jsem druhý, koho do elementárního prostoru mistr pustil. První byl Mordo, jemuž byl předurčen Caelinus.

Šel jsem tam beze zbraně, neboť mistr správně říkal, že by nám stejně k ničemu nebyla, že si musíme pomocí svého elementu vytvořit vlastní, jsem vstoupil do předtím zapovězeného prostoru.

Jen se za mnou zavřela brána, valil se ke mě oblak dýmu následován modro oranžovými plameny. Jejich jas mě oslepoval a žár skutečně tavil za živa.

Absolutně jsem netušil, co mám dělat. Hlavou mi vířily myšlenky, jaký jsem byl hlupák, že jsem se tam bez jakéhokoli zajištění odvážil vstoupit. Mistrovi jsem zazlíval, že mě tam  nechal samotného, a tak dále. Propadal jsem panice.

Zachovat si chladnou hlavu mezi plameny o teplotě tisíců stupňů bylo skutečně obtížné.

Blížily se. Plameny byly všude kolem. Bylo nemožné skrze ně vidět. Odřízly mi cestu zpět k bráně. Pouhých pár centimetrů dělilo oheň ode mě.

Snad nikdy jsem se tak nebál, jako tehdy. Ovšem pralo se ve mně mnoho smíšených pocitů. Strach ze smrti, možná. Ale také touha uniknout tomu spalujícímu žáru. Smutek, že už asi nikdy neuvidím své přátele, které jsem mezi spolužáky získal. Vztek, neboť kdo ví, co s ostatními mistr mohl provést.

Možná by se našel někdo jiný, kdo by zbytek bránil. Ovšem pochybuji o tom. Na to se ho všichni až příliš báli. Hlavně jsem se děsil, co s nimi potom bude, když já tam zemřu.

Tyto myšlenky doprovázely můj konec.

Náhle jsem v plamenech spatřil temnou siluetu neznámé femme.

'Undertakere,' zněl mi v hlavě její melodický vysoký hlas. 'Jednou poznáš pravdu. Pravdu, jež změní všechno...
Musíš být silný. Musíš žít dál. Musíš, protože na tom závisí mnohem víc než si jen dokážeš představit.

Tvůj mistr je nebezpečný. Ale ty v sobě máš sílu se mu postavit. Probouzí se v tobě. I teď.' A skutečně. Došlo mi, že plameny se přestaly přibližovat a jejich žár mě již nespaloval.

'Jak.. Jak je to možné?' ptal jsem se.

'Možná jsi podvědomě cítil něco jiného, než strach,' řekla ještě se smíchem neznámá, načež zmizela.

Veden nečekaným popudem jsem k plamenům napřáhl servo. Oheň se k mému překvapení snížil do mé výšky. Předtím mě asi jeden a půlkrát převyšloval.

Jiskra přeskočila do mé rozevřené dlaně, kde chvíli poskakovala sem tam. Poté se přeměnila v malý plamínek.

Hleděl jsem na něj. Cítil jsem tu nespoutanou energii kolem sebe, která mě přijala. V sobě jsem cítil novou, dosud nepoznanou a neovládnutou sílu. A po prvotním šoku se mi vrátil zdravý úsudek. Čekalo mě ještě mnoho práce, ale v tom plamínku bylo tolik naděje. Jako by mi říkal, že to zvládnu.. Ne. Že to zvládneme, společně.

Kouzlo toho okamžiku přerušil mistr, který do prostoru nečekaně vtrhnul.

'Aengïru, tys to zvládnul! To je skvělé!
Už jsem myslel, že kvůli té své dobrojiskrné umírněné povaze to nedáš. Ale je vidět, že od té doby, co jsi tady, ses vážně zlepšil.' V tak dobré náladě jsem ho nikdy předtím ani nikdy potom neviděl. Byla to asi jediná milá slova, jež myslel upřímně, která jsem od něj kdy slyšel.

Takové bylo mé první střetnutí s elementem. Začátek byl katastrofální, leč nic ve srovnání s Universailem. To bylo čtyřikrát tak strašné."

"Těší mne, že jste přežil obojí," řekla jsem. "Docela by mě zajímalo, kdo byla ta neznámá femme." Skutečně nebylo úplně normální, aby na vás z plamenů nejdřív vaší zkázy, potom naopak síly, hleděla něčí silueta. Zjevně velice mocné, když něco takového dovedla. V ten okamžik mě ovšem žádná taková nenapadala, i když jich v historii Cybertronu mnoho nebylo.

Navíc to varování.. Undertakera musela znát. Vlastně ne jen jeho, i jeho byvalého mistra a asi docela dobře, když mluvila o velkém nebezpečí, které představoval. Tedy stále představuje.

"Mě též. Další záhada z mnoha jiných, které všechny minulé i nynější události obklopují.

Ovšem to můžeme řešit zase jindy. Teď bys měla spát."

"Co?" Nerozuměla jsem významu slova spát.

"Uložit se do úsporného režimu.
Mistr používal spousty jiných termínů. Organický svět znal velmi dobře," vysvětlil mi Undertaker.

To bych asi měla. Vzpomněla jsem si ovšem na jednu věc, kterou bych ráda probrala. "Ještě jedna věc. Váš pokoj to tedy zrovna nepotřebuje, ale jak se Vám zamlouvá návrh, že bychom Pevnost trochu vylepšili, zkrášlili."

"To není špatný nápad. Chápu, že to tu tvé umělecké jiskře musí připadat jako ve vězení."

"Ano, tak nějak to tu vypadá." Naprosto přesně vystihující termín vzhledu, vězení. Ovšem pocitově přesto domov.

"Souhlasím. A mám jistý nápad, který, věřím, s radostí uvítáte." Mistr se tajemně pousmál.

"Jaký?"

"To je tajemství." Spiklenecky na mě mrknul. "Teď koukej spát. Dobrou noc."

"Dobře, dobře. Dobrou noc i Vám. A děkuji." Nedělala jsem si starosti s tím, kde bude 'spát' Mistr. Věděla jsem, neboť nám to jednou sám řekl, že do úsporného režimu se přepíná málokdy. Většinou že medituje, prý tak získává nové síly rychleji. Natáhla jsem se na lůžko a téměř okamžitě mě pohltila říše podvědomí.

*****

Probudil mě zvláštní pocit. Něco se dělo. Něco nebylo v pořádku.

Otevřela jsem optiky a prudce se na lůžku posadila, čímž jsem shodila několik přikrývek.

V místnosti bylo šero. Zanedlouho mělo přijít svítání. Mistra jsem neviděla. Napadlo mě, že bude nejspíš vedle, v místnosti za zástěnou.

Vstala jsem a co nejtišeji jsem se tam vydala podívat. Stanula jsem pár kroků od vchodu.

Ve středu místnosti se nacházel elegantně zdobený zlatavý kruh. Byl naplněn hrbolatou hnědou hmotou, z níž se asi do výšky jednoho a půl arnu vypínala.. rostlina. Rudé květy, některé lehounce narůžovělé velikosti přibližně mé zatnuté pěsti. Tmavozelené listy na zelených až šedých stoncích. A mezi listy něco, co vážně vypadalo jako ostny, poměrně malé, špičaté trojúhelníčky. Jak jsem se později dozvěděla, ostny to skutečně byly.

Celkově rostlina působila impozantně. Navíc jemně, téměř nepostřehnutelně, přesto podmanivě voněla.

Naproti té kráse stál Undertaker. Optiky zavřené. Serva dlaněmi přiložená u sebe, těsně u hrudních plátů, v gestu prosby, tak to alespoň vypadalo. Potichu, téměř šeptem odříkával mně nesrozumitelná slova.

"Runa n'i haro, doku et gonn u a'keloz?" Chvíli jako by naslouchal, poté pokračoval. "Waryis.. D'e crinel opwa! D'e zuol mi ferr! Arige n'a.."

Otočil se na mě. Jeho výrazu jsem se lekla. Místo modré mu optiky plály červeným světlem ve středu a na okrajích se třpytily drobné barevné tečky v jinak naprosté černi.

Byl naštvaný. Cítila jsem to z něj. Litovala jsem, že jsem sem vůbec lezla. Sice mi věří, ale bála jsem se, že tohle jsem přehnala. A mé obavy se hned vzápětí naplnily.

"Nemáš čirou náhodou odpočívat?!" vyjel na mě tónem ostrým jako břitva. "Že jsem ti dovolil zůstat u mě ještě neznamená, že máš neomezený přístup kamkoli!"

"Já.. Omlouvám se měla jsem takový zvláštní pocit, že je něco špatně." A zjevně jsem se nemýlila. Co to do něj, u všech Primů, vjelo?!

Optiky se Mistrovi začaly zase měnit. Barevné tečky se mezi sebou propojily a červený střed se uskromnil, takže i pod ním byla sem tam vidět černá. Vnější i vnitřní kroužky teď působily, že jsou spleteny z různobarevných pavučinek, jež v kružnicích byly méně a více nahuštěné.

"Špatně je to, že jsi sem chodila!!!" zavrčel temně.

Co mám dělat? Co mám dělat? Z Undertakera šel děs a hrůza. Kdybych tvrdila, že nejsem sebevrah možná bych lhala, protože to, co jsem se mu chystala říci bylo skutečně riskantní. Sebrala jsem veškerou odvahu.

"Uznávám, že jsem sem neměla chodit. Nedovolil jste mi to. Omlouvám se, byla to chyba.

Ale špatně je i něco s Vámi. Nebo něco kolem Vás.

Co jste to říkal té rostlině? Vím, že se něco stalo."

Struktura optik zůstala stejná, ovšem barva se změnila zpět na modrou a tyrkysovou. Undertaker se chytil jedním servem za hlavu tvář mu zkřivila grimasa bolesti.

"Gadget.." zašeptal ztěžka. "On. Manipuluje událostmi. Nemohu.. Nejde..

Aahhh!!!" Klesnul na kolena.

"Mistře!" Vmžiku jsem byla u něj. Za to určitě může on.

"Ne!!" vykřikl. "Jdi.. Jdi pryč. Prosím! Nechci ti ublížit."

"Ale..." Rychlostí blesku po mě vystartoval. Optiky znova rudé a černé. Chtěla jsem se mu vyhnout, jenže za mnou byl ten kruh s rostlinou. Zakopla jsem, a jak jsem padala, zavadila jsem o jeden květ, jež se i s částí stonku ulomil.

Pohlédla jsem na květ po mé levici. Byl černý s bílými okraji.

Chtěla jsem se zvednout, ale Mistr byl rychlejší. Jedním servem mě přirazil zpět k zemi. V sevření silném pomalu jako lis na šrotišti mi drtil krční kabely a špičatý kolenní chránič se mi zabodával do hrudního plátu.

Aby to nebylo málo jeho digity kolem mých kabelů navíc začaly pálit. Čím dál víc.

A já nemohla nic dělat. Náhle mi došlo, jak jsem strašně vyčerpaná po tom, co se ze mě Stormia pokoušela vysát veškerou energii.

Síly i vědomí mě opouštěly. Po tváři mi stekla slza.
Průzračná. Namodralá. Chladná.

*****

Salve,

Párkrát jsem zde na Wattpadu narazila na takové zpestření, kde se čtenáři mohli jakékoli postavy zeptat na cokoli, co je zajímalo.

Řekla jsem si, že to také zkusím. ... Tedy nechť je 'AskTime' zahájen.

Prostřednictvím komentářů či soukromých zpráv se zeptejte jakékoli postavy/postav, co vás o ní/nich zajímá. Otázek můžete mít kolik chcete, čím víc, tím budu raději. Prosím jen, aby měly hlavu a patu a aby to nebylo něco stylu, jak bude příběh pokračovat.

Pak vydám samostatnou kapitolu, kde naleznete odpovědi.

~ Eanylis