Kapitola 31.

Undertaker:

Gadget zmizela. Jediné, co po ní zbylo, byla hustá mlha blokující veškeré signály, které jsme vyzkoušeli k jejímu nalezení. Podařilo se nám ji vystopovat jen na okraj Crystal City. V rozvodně energonu na předměstí stihla udělat pořádný problém. Nebudu lhát, bál jsem se o ni. V tu chvíli však bylo mnohem důležitější zamezit nakaženému energonu v dalším postupu. Canius mi s tím naštěstí docela ochotně asistoval. Tedy až po tom, co jsem mu důkladně vysvětlil, že je to převážně jeho vina a že určitě nechce vidět Cybertron pomalu měněný v ledovou pustinu.

Napravit tu šířící se pohromu nebylo nic snadného. Než se nám to povedlo, afektovaný energon si už stihlo vpravit několik místních. Zemřeli na zástavu jiskry, prakticky okamžitě, co se k jiskrám dostala první kapka nakaženého energonu. Místní pracovníci, které Gadget zmrazila, to měli horší. Zima je požírala zvenku. Byli pohřbeni za živa a mohli jen čekat než se chlad dostane až k jejich zdroji života. Některé se nám podařilo z náruče smrti vysvobodit, i tak potřebovali značné opravy, neboť jim led zničil přinejlepším převážnou část brnění.

Mlha za Gadget se rozpínala jako supernova těsně před výbuchem. Zpravodajství hlásilo, že pokrývá už asi třicetinu povrchu planety. Nějaké stopování bylo nemyslitelné. Bylo nařízeno pokud možno neopouštět město, zůstali jsme tedy u Soltroopse v bytě. Canius také, přestože zprvu protestoval.

"Zůstaneš tu a pomůžeš nám až do konce." Oznámil jsem mu jako hotovou věc, kterou není dobré zpochybňovat.

"Nelíbí se mi, že mám spolupracovat s někým, komu jsem přísahal pomstu," opáčil nadřazeně.

"Nemysli si, že já jsem z toho zrovna nadšený."

"To ti na ní tolik záleží?"

"Víc než si ty se svojí ledovou jiskrou dokážeš představit."

Canius chvíli mlčel. "Myslím, že mi záleželo na mém bratrovi," řekl poté. Vypadal, že o něčem takovém přemýšlel poprvé v životě. 

"Možná si budeme vyrovnaní. Tys zničil někoho, na kom záleželo mně. Já zničím někoho, na kom záleží tobě."

"A s tím i celou planetu," dodal jsem. "K čemu ti to bude?"

Canius na mě úkosem pohlédl. "Planeta zůstane. Když ji ta moc zničí první. Čím víc bude odporovat, tím víc bude slábnout."

"Neznáš ji. Toto je ten nejméně pravděpodobný scénář."

"Myslíš si, že to ustojí?" zeptal se mě pochybovačně.

"Věřím jí."

"Co potom budeme dělat?"

"Čekat, než se někde objeví. Jestliže tedy nemáš lepší nápad."

"V pevnosti, kde jsem se učil, měl můj mentor jakýsi krystal, pomocí něhož hledal nové vládce elementů."

"Pochybuji o tom, že bys mě na takový výlet vzal s sebou. Navíc, jak dlouho to potrvá?"

Canius se nadneseně pousmál. "Můžeme tam být hned," řekl a servem vykreslil ve vzduchu horní půlkruh. V tu chvíli se tam objevil jiskřivý azurový portál.

Uznale jsem kývl. "Prostorová brána. Získáváš si můj respekt."

Canius na mě překvapeně pohlédl, jeho výraz se však téměř okamžitě změnil na pohrdavě rezignovaný. "To jsi první, který ji ocenil. Můj mentor vždy jen lamentoval nad tím, že jsem jen další z mnoha." Říkal jsem si, proč to prvotní překvapení..

Vydal jsem se do vedlejší místnosti oznámit svým žákům, ať tu zůstanou.

"Cože?" vystartoval Hot Rod.

"My ale chceme taky pomoct," přisadil JetStorm.

Vážně jsem se jim zahleděl do optik. "Já vím, ale odmítám riskovat, že se vám stane totéž."

"Navíc, jak bychom jí asi mohli pomoct," podotkl a Darkrose, "viděli jste, co způsobila v té rozvodně. Neměli bychom šanci."

Ostatní jí ač velice neradi dali za pravdu.

"Akorát bychom Vás omezovali.." vzdychl Hot Rod. "Ale slibte, že ji přivedete v pořádku zpátky."

"Slibuji." Bodlo mě u jiskry, když jsem to slovo vyřkl. Velmi nerad dávám tak nejisté a nebezpečné sliby. Už jsem však jednou něco takového slíbil a teď jsem to pouzel zopakoval. Byla to má zodpovědnost. Přivést Gadget zpět a nezradit nikoho ze svých žáků.

Vrátil jsem se za Caniem. "Jdeme."

Vstoupili jsme do portálu. Všechny smysly jsem měl nastražené, zda někde nečíhá nějaká lest. Vyšli jsme na pětiůhelníkovém nádvoří obrovské chrámové pevnosti. Byla mi něčím povědomá.

"Poznáváš to tu?" zeptal se Canius, zatímco jsem se rozhlížel a snažil se vzpomenout. Vybavit si aspoň střípek.

"Je mi to tu povědomé, leč víc nic. Pověz mi prosím víc."

"Musí to být strašné, nepamatovat si nic ze své slavné minulosti. Ale já nejsem ten, kdo ti to může říci. Navíc jsme tu z jiného důvodu."

"Jistě."

Následoval jsem Cania skrz dveře nejvyšší věže tyčící se v jednom z vrcholů pětiúhelníku nádvoří. Stále ve střehu se smysly zostřenými jsem rozpoznal přítomnost čtyř vládců elementů. Jedním z nich jistě byl zdejší mentor. Stoupali jsme po levotočivých schodech nahoru. Zvláštní, běžně se schody dělají pravotočivé, aby měl obránce věže výhodu v boji. Zatímco se útočník musí celý odkrýt, aby mohl bojovat mečem, obránce vystavuje přímému ohrožení akorát pravé servo. Zbytek těla je skrytý za středovým pilířem. Že by nepřátelé přicházeli skrz něco nahoře ve věži?

Vystoupali jsme do horní místnosti. Uprostřed na zlatém podstavci, kontrastující s šedivým kamenem stěn, ležel nepravidelný čirý krystal o něco větší, nežli hlava.

"Prosím," řekl Canius a ukázal na krystal. "Znáš ji, bude pro tebe snažší ji najít."

Přikročil jsem ke krystalu a zlehka se ho dotknul. Pokud si myslíte, že jsem naprosto přesně věděl, co dělat, plete se. Spoléhal jsem se na svoji intuici. Krystal se zlehka zachvěl a zablikal. Soustředil jsem se na Gadget, na její novou energii.

Nevím, jak dlouho mi to trvalo, možná pár kliků, možná déle. Canius mě celou dobu upřeně pozoroval, cítil jsem jeho pohled zabodntutý na zátylku hlavy. Čekal jsem, že sotva sem vejdeme zaútočí na mně, ovšem on byl dost inteligentní na to, aby něco takového předvídal. Má tedy v plánu zaútočit v tu nejméně pravděpodobnou situaci? Nebo naopak vůbec ne? Konečně jsem z krystalu dostal aspoň záblesk. 

Krystal nefungoval tak, že by promítal obraz, nebo tak něco. Byl to pouhý prostředník na zachycení enerie myšlenky, která se pak v mysli rozšířila na základě všech poznatků a vzpomínek a dalších, v co njkonkrétnější vjem.

Gadget se nacházela v nějaké důlní šachtě. S ní ještě někdo. Poznával jsem ho.. Mordo. Jak je to možné? Oba byli v bezvědomí. Nad nimi se vznášela mocná aura, blíže nespecifickovatelná. Aura najednou nejspíš ucítila cizí mysl, natáhla se skrz krystal až ke mně. V tu chvíli do místnosti vešel další Transformer celý zahalený v purpurovém hábitu s kapucí, zpod níž mě propaloval pohledem pár temně rudých až hnědých optik. Zdejší mentor.

Rychle jsem se odtrhl od krystalu. Právě včas než se ke mně neznámá aura stihla dostat.

"Takže jsi ho nezabil," promluvil na Cania aniž by ze mně spouštěl optiky.

"Ne, pane. Poněkud se nám to zkomplikovalo."

"Myslíš tu mladou vládkyni Glaciáru. Zdá se, že už o tom ví celá planeta. Těší mě, Canie, že jsi uznal, že je to tvá chyba, jinak bys ho sem nepřivedl."

"Ne že bych měl na vybranou," zamručel ledový mech. Caniův mentor se upřímně zasmál a poprvé se podíval někam jinam.

"Abych nebyl nezdvořilý, mé jméno jest Deraelon. Pověz mi, Undertakere, co vše o sobě víš?" Takový rychlý spád jsem nečekal, ale co se dá dělat.

V duchu jsem si povzdechl. Bylo mi jasné, že jakékoli prostesty budu zbytečné. "Především to, že o sobě spoustu věcí nevím."

"Opravdu? A kolik přesně jich je?" vyptával se dál stylem učitele s hranou fascinovaností nad svým žákem.

"Nepamatuji si nic před svým zrozením a životem v Danaru, ovšem Vy i toto místo jsou mi povědomé."

Deraelon se uchechtl. "A z této doby si pamatuješ vše?"

"Nevím."

"Nuže, přeješ-li si zachránit tu, na níž ti tak záleží. Je na čase vrátit se v čase." Zasmál se své slovní hříčce a dramaticky rozpřáhl serva. Purpurový hábit zavlál vzduchem a roztáhl se jako křídla dravce.

*****

Jsem zrozen a mrtev..

Vysloužil jsem si jméno smrti
Ztratil vše ze svého života
Stal jsem se pouhým stínem svých století
Sám sobě nasadil okovy prokletí

Víra je pryč, tápu v prázdných temnotách
Není ničeho, co navrátí zpět radost
Ztratil jsem důvod
Zapomněl a zničil svůj původ

Přecházím světy dříve nepoznány
Zabíjím všechny, kteří padnou do mé rány
Stal se ze mne vrah jen pro nic
Život ztrácí cenu v náručí temnoty

Dříve býval můj svět jiný
Lepší, i když mnohdy stinný
Já byl v něm světlem sic
S největší ctí strážil života klenoty

Není cesty zpět, jen vstříc
Udávat směr osudu svému
Nelitovat, ctít
Přestože jiskra bez ohně skomírá

V pevném sevření meč
Neznám žádnou jinou řeč
Ani stíny jejich nezůstanou
Zlo padá před leskem Koruny

Přichází čas kdy dobro zvítězí
Luk, šípy, ostří a řetězy
Hluboké rány, z nichž krvavé slzy kanou
Magie čtená vyvolenými, dříve psána v runy

Není cesty zpět, jen vstříc
Udávat směr osudu svému
Nelitovat, snít
Přestože světlo v prázdnotě mizí

Viděl jsem jeho tolikrát v akci
Srdce ze zlata a sílu tak chci
Aspoň slovo kdyby vyslovil
Leč jiných musím plnit rozkazy

Děsivý sen měl jsem dnešní noci
Viděl jsem draka a krásku bez pomoci
Temný les a vlk v něm strašně vyl
Náhle jsem to byl já, kdo rozhodl, že jejich plány překazí

Není cesty zpět, jen vstříc
Udávat směr osudu svému
Nelitovat, chtít
Přestože hudba bez sluchu cizí

Jsem ztracený v celém vesmíru
Vidím jen smrt a války bez míru

Hledám pravdu pro svoji mysl
Bouří zmítanou a plnou děsu

Snažím se vybavit, kým mám být
Co vše, ach co všechno jen jeden může mít
Cítím něco hluboko a daleko, co snad je smysl
Topím se ve vodách noci plných běsů

Není cesty zpět, jen vstříc
Udávat směr osudu svému
Nelitovat, žít
Přestože plamen ve mne dál umírá

Jsem mrtev a zrozen..

Anděli ohně, slyš teď náš hlas
Voláme tě zpět mezi nás
Nezemřeš pro nic to přísaháme
Kdykoli budeš pryč světlu světa tě opět povoláme

*****

Zapomněl jsem mnohé. Ztratil jsem sám sebe. Leč nyní jsem opět věděl a dávalo mi to smysl. Musím ji najít!

Poslední vjem, který mi krystal přenesl, byla ona silná aura natahující se ke mně. Kdo to byl? Napadala mne spousta neblahých scénářů, mezi nimi i můj bývalý mistr. A co Mordo? Co těm tam dělal? Proč byl s Gadget? Hlavně, jak je, u Prajiskry, možné, že je živý?! A pokud je on, mohou být naživu i ostatní? Snad najdu odpovědi. Nové nevědomí za skutečností, že jste zapomněli svůj život dokonce delší než který vedete teď, ke klidu rozhodně nepřidává.

"Tak co? Už víš?" zeptal se mě Canius. Trhl jsem sebou při zaznění jeho hlasu. Byl jsem absolutně mimo tuto realitu.

"Vím," přitakal jsem. Podíval jsem se na ledového mecha. Deraelon někam zmizel.

"Našel jsi ji?"

"Ano. Leč nevím.." Zarazil jsem se. Náhle mi došlo, že Mordo měl na hrudi vypálené nějaké označení. Zbytek jeho jsem sice viděl jen jako svoji mlhavou vizi, ovšem označení bylo naprosto jasné. Navíc byli v důlní šachtě. "Potřebuji zjistit, ve které těžařské oblasti pracuje jistý horník."

Canius jen povytáhl obočí. Neřekl však nic a na pravém předloktí aktivoval vbudovaný počítač. "Diktuj." Sdělil jsem mu Mordoovo označení. "Je evidován v Kaonu. Tam jsou největší doly vůbec. Bude trvat věčnost, než to tam prohledáme."

"Ne nutně. Budeme prohledávat jen ty, které se dnes zřítily. Snad se někdo nepostará, aby to byly všechny."

"Tak jdeme." Canius se otočil a stoupal po schodech dolů.

"Co najednou takový zájem?" podivil jsem se.

Canius neodpověděl, nechal jsem to tedy být.

Dole pod věží mi oznámil: "Počkej tu. Pro něco si dojdu." a zmizel v nejbližších dalších dveřích. Za dva kliky byl zpátky s ozdobnou holí v pravém servu. Jednoduchost jí rozhodně neubírala na eleganci. Byla celá stříbrná zakončená tepaným květem se vsazeným tmavomodrou perlou. Sloužila, stejně jako většina ostatních nástrojů a zbraní, k efektivnějšímu a rychlejšímu shromáždění energie.

Canius otevřel nový portál. Prošli jsme jím a ocitli se u vstupu do zjevně opuštěné důlní šachty.

V našem místě nikdo nebyl, leč všude kolem se ozývaly výkřiky rozkazů, dupání pedálů, a dokonce nabíjení a cinkání zbraní.

Canius se zamračil. "Po povrchu se nikam nedostaneme. Musíme dovnitř. Neucítíš ji, jestliže budeme dostatečně blízko?" zeptal se.

"Možná. Každopádně i tam musíme být rychlejší, než ochranka."

Canius vyslal energetickou kouli na barikádu bránící vchodu do šatchty. Kovová barikáda se za ohlušující rány rotříštila na tisíce kousíčků.

Odpustil jsem si poznámku, zda to nešlo tišeji. Vydali jsme se dovnitř. Zatím jsme procházeli jen úzkou chodbou. Canius šel těsně za mnou. Celou dobu jsem na sobě cítil jeho upřený pohled.

"Proč ti na ní tak záleží.. na Gadget?"

Pousmál jsem se. "Protože si vedle ní nepřipadám, jako z jiné dimenze. Nedělí nás propasti všech možných rozdílů. Protože vím, jak jí záleží na mne. Cítím z ní takovou sílu, odhodlání, odvahu a vůli. Motivuje mě. Je jako hvězda, pro kterou se jeden bude posouvat dál a dál." Otočil jsem se na Cania, jenž na mne skoro nechápavě zíral. Takový pocit, kdy přesně cítíte, jak tomu druhému šrotuje v hlavě a snaží se váš výklad aspoň nějak pobrat.

"Myslím, že rozumím. Sice nechápu, jak někdo druhý může být důvodem posouvat se dál, ovšem principu rozumím."

"Co je důvodem podle tebe?"

"Jeden sám sobě."

"S tím souhlasím, leč když ztratíš směr, důvod, nebo sám sebe.."

Canius se zamyslel. "To je důvod, proč jsi zapomněl."

"Hůř, Canie, já jsem doslova ztratil.. sebe, motivaci, život."

"Tvá upřímnost je až odzbrojující. Přestávám věřit tomu, že smrt Blizarda je tvá chyba."

"Viděl jsem s Gadget našeho spoluučně, který tehdy také zemřel. Možná, že je Blizard i ostatní živý, jen někde.."

Canius vypadal, že nemůže uvěřit vlastním audireceptorům. V optikách mu zajiskřilo. "Skutečně..." Kývl jsem.

Za řeči jsme procházeli starými a vytěženými důlními chodbami. Opakovala se stále jedna a tatáž scenérie pustých temných šachet. Bloudili jsme dlouho. Občas bylo umění vyhnout se skupinám pracujících horníků, museli jsme se mnohdy i notný kus cesty vracet než jsme našli volnou chodbu.

"Stále ji necítíš?"

"Ne."

"Na Ignitus jsi překvapivě klidný. Znám spoustu mechů, kteří by to tu raděj zdemolovali, než aby tu v nejistotě cykly a cykly bloudili."

Ušklíbl jsem se. Nepochybně bych takový byl taky. Avšak s takovou bych tu už spíš nebyl. "To kvůli mému bývalému mistrovi. Musel jsem se naučit prvně myslet a jednat až po vyhodnocení všech možných scénářů a s chladnou hlavou."

"Byl jsi jediný s Ignitem?"

"Ne, ještě tam byla femme. Ta se odmítala vzdát."

"Žije?"

"Tím si nejsem jistý."

"Co by váš mistr mohl sledovat takovým překrucováním reality?"

Pokrčil jsem rameny. "Jediné, co vím, že chce, tak pomstu na mně. Neboť jsem to byl já, kdo se nejvíc stavěl jeho vůli. Prý jsem ho zradil. Chtěl ze mě svého supervojáka. Ale nemyslím si, že by byl tak přímočarý, aby toto všechno dělal jen pro mé utrpení, i když toho za tímto účelem dělá mnoho. Jistě tím sledoval ještě něco víc."

"A kolik.." Cania přerušil dupot nohou.

"Tamhle jsou!" ozval se výkřik ze tmy za námi.

Jen jsme se na sebe s Caniem podívali a rozeběhli se chodbou pryč. Přemýšlet nad tím, zda to byl náš rozhodně nikoli tichý vstup, který nás prozradil, či zda si nás všiml někdo až poté, bylo nemístné. Důležité bylo najít Gadget.

"Šéfe, generál hlásí, že se zřítila stará štola ve třetím kvadrantu," vykřikoval kdosi.

"Řekni mu, že nemáme čas!" odsekl šéf.

"Ale šéfe, senzory tam prý chvíli před tím zaznamenaly podivnou energetickou signaturu. Co když je to ona? Zaletěla přece s tím horníkem někam tam."

"V té mlze, bylo vážně moc dobře vidět, kam s ním letěla," odsekl ironicky šéf.

Běželi jsme dál. "Tys nás přemístil i v čase," zašeptal jsem směrem ke Caniovi.

"Nikdy předtím se mi to nepodařilo, ale nejspíš máš pravdu."

"Víš, kde je třetí kvadrant?"

"Ano." Sotva jsme zaběhli za ohyb zatáčky, Canius vytvořil nový portál. Vyústil do malé jeskyně, kde jsme se museli krčit, abychom se tam vešli.

"Kudy?"

"Cítím ji. Tam," prohlásil jsem a ukázal do prava. Pohybovat se přikrčený a na šířku občas skoro zaseklý v tak malém prostoru bylo nepříjemné. Vpřed mě však hnalo těžko popsatelné nutkání.

Uzounká jeskyňka po asi stovce arnů končila a my se ocitli v mnohem větší chodbě. Na jednom jejím konci bylo světlo. Rozeběhl jsem se tím směrem, Canius po mém boku. Světlo se blížilo až jsme stanuli na pokraji jámy, kde původně byla zachovalá stará šachta. Rozhlížel jsem se po té spoušti. Ještě se neusadil veškerý prach a byla tma.

"Tam!" vykřikl Canius a ukazoval někam na opačný konec jámy. Zaostřil jsem na to místo. Podařilo se mi zahlédnout nějaký záblesk. V mžiku jsem se transformoval a sletěl dolů.

Přistál jsem těsně vedle cíle. Okolní tmu prozářila světla odražená od dvou cybertronsých měsíců.

Podíval jsem se pod sebe. Z pod kamenů a sutě vykukovala část mohutného stříbrného serva.

"Pomoz mu," volal na mě Canius, jenž přistál o kousek dál. "Já najdu Gadget." Začal jsem tedy vyprošťovat svého dávného spoluučně. Šlo to celkem snadno. Kameny nebyly příliš těžké ani zapasované k sobě. Mordo byl za několik kliků volný. Jeho brnění bylo zaprášené a poškrábané, ovšem všechna zraění, ze kterých kanul energon, byla jen povrchová. Ujistil jsem se, že žije, a nechal ho ležet. Vydal jsem se za Caniem.

Mech právě co nejjemněji vytahoval Gadget z kamenného hrobu . "Je v pořádku," oznámil mi, když jsem k němu došel. "Nebo spíš, je živá, jen v bezvědomí, ale mám pocit, že je na ní něco jinak."

"Zdá se, že už ji opustila ta posedlost." Vypadala teď stejně, jako před proměnou.

Z horního okraje jámy se ozvaly sirény a noc pročísly světlomety.

"Kam?"

"Do Crystal City." Canius otevřel portál. Vzal jsem Gadget do náruče a vstoupil do něj. Canius mě už však nenásledoval.