TF: Tajemství minulosti - Kapitola 15.

Salve,

opět jsem se rozhodla změnit název knihy, ovšem tentokrát je to i s popisem a prologem (nový cover ještě musím vytvořit). Tedy doporučuji si je znova přečíst.

Myslím, že teď už mám docela jasno v tom, co chci dál psát. Takže další změny snad nebudou xD.

~Eanylis

Pohled Undertakera:

Dnešní noci jsem se rozhodl vyzvat Hot Roda, aby odkryl své strachy. Když jsem vstupoval do jeho pokoje, už od dveří mě mladý mech doprovázel podezřívavým pohledem.

"Hádám, že dnes je řada na mně," odtušil s křivým úsměvem. Tón jeho hlasu naznačoval, že na rozdíl od Gadget a Darkrose on proti nočnímu duelu nic nenamítá.

"Hádáš správně," potvrdil jsem mu jeho domněnku.

Hot Rod se zadíval na protější zeď. "Tak mě napadlo," začal. "Mohli bychom jít už teď?" otočil se na mě s otázkou a čišelo z něj napětí. Z jeho optik jsem vyčetl, že chce slyšet kladnou odpověď. A kdybych snad nesouhlasil, byl by schopen přemlouvat mě tak dlouho, dokud bych neřekl ano.

"Dobrá," přikývl jsem tedy. Hot Rodovi se viditelně ulevilo. Přemýšlel jsem, co by mohlo být tak důležitého na uskutečnění duelu nyní a ne až za několik cyklů. Možná to požadoval jen proto, jelikož věděl, že kdybych ho později vzbudil, už by se mu nechtělo. Nebo z nějkého jiného důvodu...

"Bezva! Tak jdeme!" vyhrkl a už se hrnul ke dveřím. Podařilo se mi včas se Hot Rodovi vyhnout, jinak by mě snad byl porazil.
Řekněme, že tím důvodem bude nejspíš něco jiného.

Sotva jsme vyšli z obytné části do Chodby zahalila nás optikami neproniknutelná temnota. Luskl jsem digity, ovšem k mému údivu se světla po obvodu jižní stěny nerozsvíila. Zkusil jsem to tedy ještě několikrát, leč pokaždé bezúspěšně.

"Co to..?" divil se Hot Rod. "Někdo nás snad odříznul od přívodu energie?"

"Máme vlastní zdroj," prohlásil jsem, byť to bylo jasné. Snažil jsem se přijít na to, proč by mohla být Železná pevnost najednou bez přísunu energie.

"No jo, ale co se pak stalo?" Hot Rodovu otázku jsem nechal bez odpovědi. Namísto toho jsem zapnul svůj komunikátor a pokoušel se dovolat Correle.

"Ano, pane?" ozvalo se rozespale až na několikátý pokus.

"Corello, zřejmě jsme bez přísunu energie, nevíš o tom něco?"

"Jak to, že v ubytovně se svítilo?" zeptal se náhle Hot Rod.

"Moment," řekla Corella, načež se z komunikátoru ozval zvuk jejích kroků a tiché otevírání dveří. "Už se nesvítí," oznámila, "rozsvítit přes panel se taky nedá."

"Vskutku zválštní," pronesl jsem sám k sobě.

"Půjdu zkontrolovat pohonné jádro," řekla femme.

"Ano, zkontroluj prosím. Kdybys něco zjistila, dej mi vědět.

Končím," zavěsil jsem a svou pozornost obrátil na mecha stojícího vedle mě a napjatě vyčkávajícího.

"Je mi líto, Hot Rode, leč vypadá to, že budu muset jít vyřešit tuto nepříjemnost. Náš souboj tedy prozatím odložíme."

"A..a..a.. na kdy?" zeptal se mladý mech rychle. Nevypadal touto zprávou příliš potěšen.

"Nevím. Možná za několik kliků, možná cyklů, možná nějakou další noc," odpověděl jsem a prohlížel si ho podezřívavým pohledem. "Vadí to snad něčemu?"

"Ne, Mistře," odpověděl, přičemž uhnul pohledem a mírně sklonil hlavu. Kdyby se aspoň trochu snažil předstírat, že to, co říká, není lež, snad bych se ho dál neptal. Leč toto byly jasné známky toho, že mi neříká pravdu.

"Vskutku?" mírně jsem povytáhl obočí a propaloval ho pohledem, jež jasně říkal, že pokoušet se jakkoli vymlouvat není dobrý nápad.

"No.. ne tak úplně, Mistře. Vlastně jsem měl na dnešní noc ještě něco v plánu," zamumlal nakonec a podlaha teď pro něj představovala mnohem zajímavější podívanou.

"A mohu vědět, co?" zeptal jsem se smířlivým tónem. Hot Rod přesunul svůj pohled z podlahy zpět na mě. Po tváři mu přeběhl nejistý výraz.

"Když Vám řeknu, že to raděj vědět ani nechete, budete to chtít vědět ještě víc, že?"

"Nemám čas řešit tvoje plánované porušení pravidel," odtušil jsem ledově. "Ovšem.. Co myslíš, milý Hot Rode, je až příliš špatný nápad přivést budoucího hříšníka k zdejším generátorům energie, které jsou místem přímo perfektním k uskutečňování různých špatností."

"Co..cože?! Já jsem přece neříkal, že to bude porušování pravidel! Jen jsem řekl, že to nemáte chtít vědět!.."

Pohybem serva jsem se mu snažil naznačit, ať se uklidní. "Když to nemám chtít vědět, co by to tedy mělo být jiného než porušování pravidel? Pokud jsem to měl pochopit jinak, měls to jinak oznámit už od začátku. Pochopil jsem to jako možnost, která se mi jevila nejpravděpodobnější, ne-li jediná.

Pověz mi tedy, co jsi chtěl dělat, abychom se o tom už nemuseli dohadovat."

"Chtěli-l.. chtěl jsem otestovat tu novou únikovou," přiznal mladý mech rozpačitě.

Povzdechl jsem si. "Přestaň se chovat tak nemožně. Když už děláš něco, co nemáš, přeci jen do toho jdeš s odhvahou. Tak se snaž si odvahu zachovat i tehdy, když se tvé plány bortí.. a taky špetku důstojnosti."

"Jistě, Mistře." Hot Rod se postavil do pozoru a s z části předstíranou důstojností na mě zpříma hleděl. Měl jsem co dělat, abych nad ním neprotočil optiky. Jeho snaha mě upřímně pobavila a dojala. Usoudil jsem, že pokoušet se z Hot Roda dostat masku neupřímnosti je prakticky nemožné. Smířil jsem se s tím, že tento mech bude dávat na jevo jen takové pocity, jež skutečně cítí.

"Řekls chtěli?" pozvedl jsem udiveně obočí.

Hot Rod se už už chystal odpovědět, avšak já ho ještě přerušil. "Neopovažuj se se z toho vymluvit."

Chvíli mlčel. "No, Gadget chtěla jít se mnou," přiznal nakonec.

"Opravdu? Proč by se mě ovšem nezeptala. Předpokládám, že jí je jasné, že bych ji neodmítnul."

"To jsem jí říkal taky. Jenže ona na to, že takto to bude zábavnější a děsivější už od začátku." Hot Rod si založil serva na hrudi a nasadil výraz stylu: Já za to absolutně nemůžu, já se snažil, ale ona neposlouchala.

Po tváři se mi mihl pobavený úsměšek, ovšem, jak Hot Rodova pozdější otázka prozradila, nevšiml si ho. "To si s ní ještě vyřídím," pronesl jsem tiše spíše sám k sobě.

"Nehodláte ji za a to vyloučit, že ne?" zeptal se a v jeho hlas se odrážely skutečné obavy.

Párkrát jsem nevěřícně zamrkal, načež jsem na mladého mecha upřel shovívavý pohled. V jeho tváři jsem pátral po jakýchkoli známkách toho, že by to myslel v žertu. Leč nalezl jsem jen naprostou upřímnost a starost, abych jeho otázku náhodou nepotvrdil.

Primusi, proč zatím žádný z mých rekrutů nedokáže během noci racionálně uvažovat... Asi bych měl zvážit náročnost tréninku, který během dne absolvují, aby před případným nočním duelem nebyli tak vyčerpaní.

"Ne, milý Hot Rode, to bych skutečně neudělal," ubezpečil jsem ho. Mechovi se viditelně ulevilo.

"Ovšem Gadget vyřiď, ať se dnes v noci o žádné dobrodružství nepokouší. Stejně nemáte jistotu, že únikovka bude fungovat."

"Ano, Mistře."

"Nyní mě prosím omluv, musím jít zjistit, co se stalo." Otočil jsem se na pedálu a vracel jsem se do přízemí obytné části.

Odtamtud jsem poklopem v podlaze vstoupil na žebřík přišroubovamý podél jedné stěny sklepení rozprostírajících se pod celou Pevností. Sestoupal jsem po příčkách několik arnů dolů. Zbytek vzdálenosti od podlahy jsem jednoduše doskočil.

Lusknutím digitů se mi překvapivě podařilo tady dole rozsvítit. Byl jsem v relativně malé sklepní místnosti s několika prázdnými barely naproti žebříku. Z místnosti na každou stranu ústila jedna chodba. Vydal jsem se tou vpravo.

Za okamžik jsem došel do strojovny. Z kruhové díry ve stropu se k pohonnému jádru v jejím středu po stěnách a podlaze, kterou kolem jádra představovaly jen úzké můstky, sbíhaly desítky kabelů. Kabely i jádro jasně modře zářily, a permanentně tak osvětlovaly celý prostor strojovny. Vše se zde zdálo být v pořádku.

"Pane." Pohlédl jsem směrem, odkud oslovení přišlo. Corella stála u jedno z bližších můstků a svými optikami skenovala celou místnost. "Nezdá se mi, že by byl problém někde tady," řekla potom.

"Možná tedy v rozvodně," napadlo mě další místo, kde by mohl být tok energie nějak omezený. "Či došlo k zakolísání zdroje."

"To se mi zdá nepravděpodobné," zavrtěla hlavou femme. "Jádro jsem nedávno kontrolovala a bylo naprosto v pořádku."

Zamyšleně jsem si promnul bradu. "Rozsvicela sis tady dole, když jsi sem šla?" zeptal jsem se.

"Zkusila jsem, nešlo to," odpověděla Corella.

"Zvláštní. Mě se to před chvílí podařilo." Ještě jednou jsem si prohlédl jádro. Zdálo se mi, že jsem v něm zahlédl nějaký tmavší flek, který ovšem hned na to zmizel.

"Pojďme se podívat do rozvodny," rozhodl jsem poté a vykročil dveřmi ven.

Po dalším žebříku vedle dveří jsme vystoupali do místnosti nad strojovnou. Kabely se zde opět rozdělovaly a rozbíhaly se dál celou Pevností. Oba jsme pozorně prohlédli všechny kabely v rozvodně, avšak závadu jsme zde také nenašli.

"Tak nevím. Možná jste měl pravdu, možná to vážně byl nějaký drobný kolabs na jádru. Což by ale nebylo dobré."

Femme se na moment zamyslela. "Nemohl to být jeden h Vašich rekrutů, který by se ve strojovně potuloval a něco tam s jádrem prováděl?" zeptala se přímo.

Taková myšlenka mě málem vyvedla z míry. "Myslím, že svým rekrutům mohu věřit," odpověděl jsem klidně. Pak jsem si ale vzpomněl, co mi předtím prozradil Hot Rod a moji mysl nahlodal stín pochybností.

"Já jen, že jsem párkrát měla pocit, že se někdo potuluje v noci po Pevnosti. Jakoby něco hledal," ozřejmila femme své podezření.

"Proč jsi mě o něčem takovém neinformovala dřív?" zeptal jsem se okamžitě. Tato zpráva mě mírně rozhněvala.

"Nemyslela jsem si, že by to mohlo být něco důležitého. Navíc mi to přišlo spíš jako mihnutí stínu, než pohyb hmotné postavy. Napadlo mě, že byste to mohl být třeba Vy," femme ze sebe vypravila několik důvodů, které spolu sotva trochu souvisely.

Jen jsem si povzdechl při vzpomínce na nestoprocentní pracovníky a Corellino pochybení jsem se rozhodl přejít.

"No nic. Nyní na tom již stejně nesejde." Neměl jsem náladu něco takového teď zase řešit. Ne, když padalo podezření možné sabotáže na některého z rekrutů. Vlastně podezřelí byli momentálně všichni obyvatelé Pevnosti, jak rekruti, tak pracovníci a to včetně Corelly. A ať se mi to nelíbilo sebevíc, podezření padalo i na Styx.

"Omlouvám se a děkuji, pane," vyhrkla femme rychle a šťastně se usmála. "Dovolte mi moji chybu napravit aspoň tím, že půjdu znova zkontrolovat jádro, zda skutečně není nějak poškozeno.

"Povolení uděleno. Kdybys cokoli zjistila, dej mi okamžitě vědět."

Femme přikývla. "Ano, pane. Děkuji, pane." Otočila se na pedálu a zamířila zpět do strojovny.

Pozastavil jsem se nad tím, jak se hned zvýší kázeň osoby, když něco provede. Přišlo mi to docela vtipné.

Své zaměstnance ani rekruty jsem příliš neutiskoval záměrně. Nepotřeboval jsem je psychicky týrat, mnohem prospěšnější by bylo, když by se naučili fungovat ve svobodě a volnosti, jež jsem jim poskytoval. Myslím, že jsem si vybral přesně takové osobnosti, které by to měly zvládnout bez větších problémů.

Když by udělali chybu, na kterou samozřejmě mají právo, ponesou si za ni zodpovědnost tím, že ji napraví. Neměl jsem zapotřebí je kvůli tomu krutě trestat. Samozřejmě něco jiného bylo porušování pravidel, ať už vědomé či nevědomé. A zatajování informací, se slovy, že to mým pracovníkům nepřišlo důležité, i přes jasný rozkaz, ať mi hlásí každou neobvyklou věc, se mi zdálo tak nějak na hranici. Možná Corellu přeci jen nějak potrestám, aby si to pamatovala. Aby si náhodou všichni nezačali myslet, že jim ode mě nic nehrozí a nezačali si dělat, co chtějí.

V tom jsem ale stále převážně spoléhal na svoji přirozenou autoritu. Přímo se mi hnusilo vynucování si poslušnosti řevem a za každou byť jen sebemenší chybu krutý trestem. Nechtěl jsem si je podrobit a získat nad nimi moc neustále vyvolávaným strachem. Chtěl jsem je právě naopak naučit, jak takové osobnosti poznat a případně se jim bránit.

Nechtěl jsem být jako můj bývalý mistr.