Poledne 24. prosince roku 2020. Přípravy na vánoční večírek byly v plném proudu. Eanylis chtěla, aby dnešní večer byl hoden všeho. Inu, hoden toho rozhodně byl, ovšem realita nikdy nebyla dostačující.
"Tak dělejte přece," komandoval Hot Rod své kamarády, ovšem s respektem pohlížel na skupinku bývalých Ekherových učňů, dalších neznámých botů a obzvláště na ohnivou femme stojící stranou všech. nevypadala, že by měla problémy se začleňováním, spíš se zdálo, že zatím obhlíží a vyhodnocuje situaci.
Většina "starších a zkušenějších" postávala okolo menších okrouhlých stolů různě rozmístěných po místnosti a na mladé pracující rekruty pohlížela s dávkou pobavení, pohrdání či s perfektním nečitelným ledovým výrazem. Těm prvním nutno přiznat, že vskutku měli čím se bavit. Rekruti právě usilovně zdobili vysoký vánoční strom a co chvíli se dohadovali, kam jaká ozdoba přijde. Byla mezi nimi i Darkrose, v alternativní dimenzi si odputila svůj uraženecký post a rozhodla se pomoct.
"Abyste věděli, tak ta fialová s tím absolutně neladí," poučovala právě dvojčata JetStorma a JetFirea. "Copak nemáte špetku barevného cítění?"
"Máme," ohradil se JetFire, serva založená na hrudi. "Jen se zrovna očividně rozchází s tím tvým."
"Očividně," odfrkla si Darkrose.
"Nehádejte se a pracujte. Podle plánu jsme to už dávno měli mít hotové a zdobit ostatní," ozval se Hot Rod.
Darkrose po něm hodila nasupený pohled. "Možná, kdyby tu někdo jen nekomandoval a taky něco dělal, už bychom to dávno měli. Navíc si nevzpomínám, že by tě kdo prohlásil vedoucím ani se doprošoval tvých plánů." Femme Ohniváka usadila a ten se vzmohl jen na otevření a opětovné zavření úst, aniž by vydal jedinou hlásku. Nakonec se jen otočil na patě a odkráčel. "Tady se jeden snaží seč mu síly stačí, a to má za to. Nejenže mu ani nepoděkují, navíc ho ještě umlátí argumenty.." brblal si po cestě pryč.
V tu chvíli se dvoukřídlé dveře do místnosti rozletěly a dovnitř vkráčel Ekherįß bok po boku s Liegem a ještě s tím třetím Šedivým.
Ekh se uchechtl. "No to bude opravdu párty celých věků."
"Bude. Jestli s tím máš problém, můžeš si dát odchod," odsekl mu Hot Rod.
Ekherįß byl vmžiku u něj popadl ho pod krkem a zvedl do úctyhodné výšky ke svým optikám. "Ale, ale. Kocourek má drápky. Varuji tě, hochu, i ten nejzkušenější žhář se může spálit."
"Zrovna ty o tom víš své, že ano?" ozvalo se Ekherovi za zády. Ten se ani neobtěžoval otočit hlavu.
"No, potrefená husa se vždycky ozve. Undertakere."
"Nechte se!" okřikla je Eanylis, která pravě vcházela. V těsném závěsu za ní Solus Prime. Zdálo se, že září ještě víc než obvykle. Její lehký elegantní krok bylo stěží slyšet, navíc byl přehlušovaný jakýmsi třpytem ozdobeného pláště s cinkrlaty.
"Moc vám ta výzdoba tedy nejde," podotkl a Nylis.
Hot Rod se zaškaredil. "My se snažíme.. Navíc, kde je vůbec Gad a Stormy? Říkaly, že se o výzdobu postarají, ale od rána jsem je neviděl."
"Však na tom pracují. Ale říkaly něco o tom, že to chtějí mít jako překvapení."
"Aha.. Tak to snad bude stát za to, protože zatím to tu vypadá docela marně. Nám to moc nejde."
"Och, taková upřímná sebekritika, jak rozkošné," poznamenal Ekherįß a servo si v předstíraném dojetí přitiskl k jiskře.
"O tvoje uznání tu tak zrovna někdo stojí," zavrčel Undertaker.
Eanylis po nich blýskla výhružnmý pohledem. "Nechte se! Vážně Undy, nechápu, proč se s ním zrovna dnes musíš tak dohadovat."
Ekh se zasmál. "To říká ta pravá. Bylo velice zábavné tě ráno poslouchat jak se dohaduješ sama se sebou a snažíš se přimět toho svého Braina ke spolupráci. Ale spíš to vypadá, že tvá snaha je teď obzvláště marná."
"Aspoň ještě žiji, to je pozitivní."
"Pozitivní věci se teď hledají velice těžko, že?"
"S takovými jako ty rozhodně."
"Tak vidíš.."
"Ale to neznamená, že to vzdám." Nylis Ekherovi věnovala rozhodný pohled. Mech se jen pousmál, neřekl už však nic.
"Nylis, už to máme připravené," ozval se ode dveří Arashi, kterého Gadget se Stormií přemluvily, aby jim pomohl. Že prý nutně potřebují jeho schopnosti.
"Výborně. Tak jo, všichni prosím pryč," řekla dívka tak, aby ji všichni v místnosti slyšeli.
"To už se zase máme stěhovat," reptal Blizard. "Zatím si tu připadám jak stádo ovcí."
Eanylis mu věnovala zářivý úsměv. "Prosím."
"Ach.. Dobrá.."
Mechové a femme se poslušně zvedli a odkráčeli do vedlejší místnosti. Z kuchyně tam bylo mnohem zřetelněji slyšet zvučný Maccadamův hlas, který udával pokyny těm, kteří se uvolili k přípravě občerstvení.
"A tady už je ta výzdoba jako hotová?" divil se JetStorm.
"Ano, ovšem uvidíte ji až večer," odpověděla Gadget, načež za sebou zavřela dvoukřídlé dveře a šla se věnovat vánočnímu stromu. "Primusi, co ti tady vyváděli, vždyť to vypadá strašně."
Arashi pokrčil rameny. "To víš, postrádají umělecké cítění."
"To abychom si pospíšili."
"Tak jdeme na to."
*****
Po dalších mnoha hodinách usilovné práce a ještě usilovnějšího čekání, tací se nakonec zabavili hraním karet, šachů, kulečníku, stolního tenisu a podobných, bylo vše konečně připraveno pro velkolepý večer.
"Nejdříve večeře, potom zodpovídání AskTimu a nakonec rozbalování dárků," oznamovala Eanylis všem plán.
"Nene. Nejdříve velkolepý začátek," opravil ji Arashi a spojil dva konce kabelů, které držel v serveh. Pak luskl digity, přičemž Undertakerovi věnoval výraz plný zadostiučinění.
Celou obrovskou místností probleskl závoj jisker snášející se ze stropu k zemi. Ozvalo se několikanásobné zapraskání a na stropu se začaly vykreslovat zářivé obrazce. Následovaly další na stěnách a rozsvítila se i světýlka v girlandách z větviček jehličnanů rozvěšených ve vysokých vitrážových oknech. Vitráže zobrazovaly ušlechtilé postavy Třináctku Primů, andělů a elfů, byli v nich ovšem lidé z rozličných světů, skřítci, trpaslíci a další, i neznámí Transformeři. Všechny postavy se skvěly ve sváteční vznešenosti, ovšem ani jedna se nedala určit za povrchní přetvářku. Všechny byly čestné a ušlechtilé. Mezi vitrážemi byly rozestavěné malé stromečky bez ozdob, ovšem před každým z nich stála figurka nějakého lesního zvířátka.
"Pěkné dekorace," odtušila neznámá ohnivá femme. Měla hlubší, velice znělý hals, který by snadno překřičel armádu. "Ovšem trochu nemístné. Přijde mi to spíš jako trofeje nějakého lovce."
"Taky tu vůbec neměly být," Nylis si založila ruce na prsou a rozhlédla se. "Kdo je sem dal? V plánu byla cybertronská výzdoba, jediné co mělo zůstat jsou ty vitráže."
"Nám se Stormem přišly roztomilé." JetFire přejížděl špičkou pedálu po podlaze, serva sepjatá za zády a provinile zíral do podlahy. Jeho bratr posbíral víc odvahy a omluvně se usmíval. "I tady ohnivé lady se líbí, tak to nemůže být tak strašné."
Nylis si povzdechla. "No teď už předělávat nebudeme." Opatrně se ohlédla po ohnivé femme. Ta se ovšem proti očekávání upřímě zasmála. "Undertakere, nutno uznat, že ti tví žáci mají docela kuráž. Je vidět, že mají dobrého učitele."
"Ne, skvělého Mistra," opravila ji Gadget. "Když dovolíte, vy dva se znáte?"
"Vskutku, ano, ovšem to je maximum, které tu můžeme prozradit. Řekněme, že i přízvisko Ohnivá lady zatím postačí. Jinak dobře, svělého Mistra."
"Jak patetické.." stěžoval si Ekherįß. "Všichni se nad ním budou rozplývat. Přitom jsem to JÁ, kdo si zaslouží uznání a on je jen prachsprostý zrádce."
Ohnivá lady po něm střelila pohledem. "Ty. Slyšela jsem, že to o zradě omýláš pořád dokola. Je to vůbec pravda, nebo jen něco, co sis tím neustálým tvrzením vsugeroval?"
"No samozřejmě, že je to pravda!" rozhorloval se dál. "Tolik jsem toho pro něj udělal a on mě jen drze vyrazil, vzepřel se mi, když jsem mu chtěl pomoct. A navíc ještě tvrdí, že za všechno můžu já."
"Tak nevím, kdo tu má problémy se svým egoistickým mozkem," ucedila Nylis. FireLady se na ni souhlasně usmála, tedy spíše zazubila, přičemž odhalila dva dlouhé špičáky. V tu chvíli vypadala ještě víc jak dravá šelma připravená k útoku.
Undertaker si otráveně promnul spánky. "Ekhere, buď pro jednou tak laskav a nekaž všem večer. Že otravuješ život mně, neznamená, že musíš ještě všem ostatním."
"No, dobrá no. Přeci jen si nechci kazit image v tak vznešené společnosti. Především tady tvé stvořitelky, která překvapivě ani není mrtvá.. Samotné Solus Prime."
"Ekhere...!!!" procedil Undy skrze zaťaté denty.
"Hele, hele.. Ekhu, když más tak ukecanku náladu, začneme tedy AskTime s tebou, ostatní se přitom mohou občerstvit," navrhla Eanylis.
"Dobře, to by šlo."
Maccadam se Soltroopsem a Skyreem mezitím donesli připravené drinky a různémě barevné kostičky vypadajicí podobně jako želé vyrovnané do pyramid na platinových podnosech.
Většina hostů se začala věnovat jídlu, ovšem všichni byli v napjatém očekávání, jak debata s Ekherem bude pokračovat. Byl tu jednoznačně nejděsivější. Možná společně s Liegem, jenž však překvapivě nikoho neotravoval. Nepromluvil snad ani jedinkrát a celou dobu, co tu byl, si hleděl svého.
"Takže Ekhu, první otázka. Co znamená tvé jméno?"
"Celé jméno zní Ekherįß. Já vážně nechápu, proč to všichni zkracují."
"Možná proto, že to neumí vyslovit," ozval se poprvé za celou dobu Liege. "V tom bys zase mohl ocenit toho svého zrádce, s jak perfektním přízvukem to tvoje jméno vyslovuje."
"Však já ho oceňuju," utrhl se na něj Ekh. "Nebo si tady snad někdo myslí, že bych plýtval čas na někom naprosto nehodném a nemožném."
"Jsem poctěn," zašeptal Undertaker ironicky právě tak nahlas, aby ho všichni slyšeli.
"Je hezké slyšet, že umíš mluvit i trochu normálně. Občas jsem si říkal, proč rovnou nemluvíš ve verších a v písních." Ekherįß si odkašlal. "Tak tedy mé jméno znamená jakoukoli největší temnotu a hrůzu, jakou si jen dovedete představit. Váš největší strach. Nejhorší noční můra..."
"BuBuBu!" ozvalo se odkudsi a někteří jedinci vyprskli smíchy. Undertaker se snažil zachovat ledovou tvář, ale i jemu cukaly koutky.
Ekherįß sklapl ústa, pak je zase otevřel a nejspíš se chtěl rozeřvat na cely sál, kdo je ten opovážlivec a co si to dovoluje, nakonec si to ale rozmyslel a zase je sklapl. "Jo! Bububu," zabručel jenom, podepřel si bradu dlaní a zíral kamsi do pryč.
"Ale nám je fakt naprosto jasný, že tys to myslel vážně, Ekhu," ubezpečoval ho Liege, který byl jeden z těch, jež vybuchli smíchy. Koutky měl stále zvlněné a jeho prohlášení moc upřímně neznělo.
"Budete litovat!" zavrčel Ekherįß.
"Mám pro tebe ještě jednu, ale raděj ji nechám na konec, nebo bychom se nedožili těch ostatních," řekla Nylis. "Pro Hot Roda mám od dvou docela podobné: Jak se cítíš po své zkoušce a co tvé vylepšení? Myslíš, že to jednou možná dotáhneš až na Prima? A: Pomohla ti zkouška stát se vyrovnanějším? Dospělejším? Co si o tom myslíš?"
Hot Rod se zamyslel. "To jsou tedy opravdu těžké otázky. Ale děkuji za ně.
O zkoušce jsem hodně přemýšlel. Díky ní jsem zjistil, co skutečně chci. Ale vyrovnanost mi to právě spíš vzalo. Nebo.. Měl jsem potom o čem přemýšlet a docela mi trvalo, než jsem našel novou rovnováhu. Ale jo, dospělejší se cítím rozhodně. I když mi teď občas straší po nocích v hlavě takový divný pocit. Nevím úplně, jak ho popsat.
Zatím jsem o tom nikomu neříkal. Myslím, že je to něco, co si musím vyřešit sám, takže bude dobře, když to zůstane tady v jiné dimenzi." Hot Rod se odmlčel.
Pak se usmál. "K mému vylepšení. Je to naprosto senzační a vážně se nemůžu dočkat, až konečně probudím svůj element. Samozřejmě je v tom velká síla, která si žádá velkou zodpovědnost. Navíc mě neskutečně překvapilo a potěšilo, že je to dárek od Solus. A tímto za něj osobně děkuji, když tady můžu." Solus se na Ohniváka mile usmála a kývla.
"A k tomu Primovi. Nemám sebemenší tušení co bude zítra, natož něco takového. Neumím si ani pořádně představit jak obrovská zodpovědnost to musí být.
Vždyť ani netuším, co čekat od své moci. Už to mi stačí. Tady ode mě nikdo nic neočekává, teda snad jen to, že to nevzdám a dám se co nejlepší cestou. Ale není to tak, že by na mě závisely.. já vlastně ani pořádně nevím, co má takový Prime na starost.. Prostě prakticky vše? Chod celé planety, kdy na něj spoléhá veškeré obyvatelstvo. Nebo naopak ho nenávidí.
Nést takové břímě.. Žádalo by si to tolik sebeobětování a tězké práce. Nemyslím si, že já jsem na něco takového vhodný. Úplně bych musel změnit svoji osobu, což se mi upřímně nechce.
Mám se rád. Vím, co chci pro sebe. A netoužím po obětování svého snu. Možná to zní sobecky, ale úděl Primů se mi docela příčí."
Liege se při Hot Rodově monologu až moc okatě přemáhal, aby opět nevybuchl smíchy. Teď se na mladého mecha pobaveně zahleděl. "A to, dámy a pánové, bývají slova rozeného vůdce."
Hot Rod nasadil navýsost nechápavý výraz, a aby své rozpaky ještě podtrhl, naklonil hlavu na stranu a párkrát významě zamrkal. "Promrhané sny jsou sice na nic," řekla FireLady. "Ale tady Primezrádce má možná pravdu."
Hot Rod natočil hlavu směrem na femme a opět zamrkal.
"Tak ho přece netrapte," požádala Nylis a pokračovala s další otázkou. "Gadget. Myslíš, že jsi v Pevnosti našla sama sebe? Jak bys popsala své pocity teď?"
Femme s odpovědí neváhala. "Ano, našla. Jak se říká, že život není o nacházení, ale utváření sebe sama. Je to pravda jen částečně. Některé části se skutečně musí najít. A v Pevnosti jsem toho objevila tolik, že samotnou mě to stále šokuje. Ráda na vše tam vzpomínám. Udržuje mě to při zdravém rozumu." Gadget se pousmála. "A jaké jsou mé pocity teď.. Inu, absolutně netuším, co mě čeká. V Danaru to bylo peklo. A mám čím dál horší pocit, že mi něco strašlivě chybí. Jakožto psychologické debaty s Mistrem. Trénink s ostatními, s mými kamarády, kdy jsme mnohdy museli přestat kvůli skupinovému záchvatu smíchu. Stormy mi chybí, probouzela ve mě něco, co jsem ještě nedokázala plně poznat.. Snad k tomu tedy jednou budu mít příležitost.
Taky ráda vzpomínám na Soltroopse. Ten mech je prostě rozený génius a já jsem tak zvědavá na jeho potenciál.
... Ach Primusi, jak já bych se chtěla vrátit. Jakákoli vzpomínka i na něco smutného. Třeba jak Mistra vážně ranila ta cizí nestvůra je teď tak vzdálená a krásná. Tak vysoko mezi zářícími hvězdami mezi temnotami vesmíru.
A já jsem teď tak hluboko. Uvězněná.. zaseknutá.. Ale silnější. Nikdy jsem nepřestala věřit. Nikdy jsem se nevzdala. Vydala jsem se do Danaru hledat sílu, kterou ve mě Ekherįß uzamkl. Nepodařilo se mi ji dobýt zpět. Ovšem získala jsem novou. Nevzdala jsem se doteď. Doufám, že po tomto se nevzdám nikdy."
"Čeho bys chtěla dosáhnout?" zeptala se jí FireLady.
Gadget jí věnovala dlouhý pohled. "Netuším, ale nesnáším pocit slabosti a nedostatku, už jen proto chci být silnější. Být schopná.. ne, prostě to udělat - překonat jakékoli fyzické a psychické překážky. Jakýkoli strach. Překonat své ego v každém možném ohledu. Překonat své vlastní limity."
FireLady se zazubila. "Pěkné. Jen jestli z tebe teď nemluví ego."
"Nepochybně. Mám dnes mizerný den. A nemám daleko k tomu opět si připadat strašně sobecky. Ale chci překonat největší temnotu. A já věřím tomu, že největší temnotu si každý neseme v sobě."
"S tím vcelku souhlasím," kývla ohnivá femme. "Proč sobecky?"
"Protože teď v Danaru mám jen sebe. Vnímám přes sebe. A neuznávám nic jiného než sebe." Gadget propalovala optikami podlahu, pohroužena hluboko do svých myšlenek.
"Opravdu?"
"Hm?"
"Ptám se, opravdu?"
"Připadá mi to tak. Beru si co chci, jsem naštvaná, když nedostanu, co si dle svého názoru, u něhož pochybuji o jeho skromnosti, zasloužím. A navíc mi to z nějakého nepochopitelného důvodu vychází. Vlastně je nějak podezřele až pochybovačně často všechno po mém."
FireLady se zamyslela. "A napadlo tě někdy, že ten důvod může být něco jiného, než tvá sobeckost?
Řekněte mi, vy ostatní, kolikrát jste Gadget viděli kvůli něčemu vážně nespokojenou nebo naštvanou?"
První se jal slova Hot Rod. "Mockrát ne. Vlastně spíš smutnou nebo pohrouženou do vlastního světa. Snad nikdy to ale nebyla nějaká neoprávněná agrese, nebo tak něco."
"Mně se svěřuje asi nejvíc," doplnila Stormia. "Ale vždycky to bylo tak, že původ i řešení problému hledala dříve či později v sobě.
"Měníš sebe, když nemůžeš okolní svět.." odtušila FireLady
"Co jiného mi zbývá.. Možná svůj cíl ovšem přehodnotím. Budu, nebo už beztak jsem Deamon Hunter, pro všechny, kteří to potřebují."
"Takže pro ně chceš totéž, co pro sebe. Aby překonali svá ega."
Gadget kývla. "Ano."
"Tak vidíš. Tím je otázka sobeckosti vyřešena. Můžeme pokračovat." FireLady posunkem pobídla Eanylis, bay přečetla další otázku.
Nylis si odkašlala. "Na dvojčata. Řekli byste, že pobyt v Pevnosti a zkouška ukázaly něco, co jste o sobě navzájem nevěděli? Co to je?"
"Rozhodně ano," přisvědčil JetFire. "Vlastně jsem celou dobu pochyboval o JetStormově síle a teprve zkouška mi otevřela optiky. Při normálním tréninku jsme se vždycky šetřili, i když nám Mistr říkal, že si k sobě můžeme dovolit víc. Pochyboval jsem o tom."
"A já jsem nechtěl bratra zranit. Nechtěl jsem, aby si začal myslet, že je ten slabší, jen proto, že bych ho třeba někdy porazil, tak jsem se taky držel zpátky. Věděl jsem od toho okamžiku, jak nás unesli, jak moc si na mé ochraně zakládá."
"Jsem vážně rád, že už nemusím. Přijde mi to nakonec strašně špatně. Otravovalo to mou mysl a drželo zpátky nejen při tréninku. Jsem rád, že jsem dostal příležitost to vyřešit."
"To já taky. Konečně ti při duelu můžu nakopat plechy." JetStorm se potměšile usmál.
JetFire mu úsměv oplatil. "No moc si nefandi. Já už tě taky nebudu šetřit." Oba se chvíli navzájem propalovali vážnými pohledy. Nakonec se však rozesmáli. Když se ztišili, Nylis pokračovala.
"Ke Stormii. Ve tvé křehkosti se skrývá veliká síla. Překvapila ji mne. Už máš představu, jak vysvobodit Arashiho? Miluješ ho, viď?"
Arashi po poslední otázce viditelně zpozorněl. Stormy na nanoklik vytřeštila optiky, hned však nasadila nevinný výraz a jala se odpovídat. "To překvapení mě těší, děkuju.
K vysvobození, věřím, že představa je jasná. Jakmile Gadget získá Arashiho součástku, vydáme se do dimenze, kde zatím Arashi čeká. Až součástku dostane zpátky, měl by být schopen se vrátit s námi.
A k tomu poslednímu." Stormia se odmlčela a pohlédla na onoho mecha. "Ovládáme stejný element. Cítím tedy jisté propojení. A nebudu lhát, že Arashi je jedna z nejlepších osobností, jaké jsem kdy poznala. Navíc cítím, že potřebuje pomoct. A on pomohl mně.
Řekla bych, že je to něco trochu jiného, než láska. Nevím ovšem, jak ten pocit vysvětlit.. Možná na to časem přijdu."
"To doufám," poznamenal Arashi. "Vlastně s tebou souhlasím, Stormy. A docela by mě zajímalo, co to přesně je.
Inu uvidíme. Můžeš pokračovat, Nylis."
Dívka kývla. "Na Undertakera. Ztotožňujes se s názorem, že vše se děje z nějakého důvodu? Že vše k něčemu směřuje? Nebo uznáváš vesmírnou nahodilost událostí?
Jednoduše: Věříš na náhody? Ano? Proč? Ne-li, proč?"
Undy se pousmál. "To je vskutku zajímavá otázka. Jednu dobu mého života, mě upřímně samotného dost rozčilovala. Nemohl jsem ji dostat z hlavy. Neustále jsem si připadal, jako že se mnou někdo manipuluje. Cokoli, co udělám, je podle někoho jiného. A neviděl jsem jediné řešení. I spáchání sebevraždy by nebylo z mé vlastní vůle. Ovšem když jsem si snažil vsugerovat, že je to přeci nesmysl, na druhou stranu mě zase iritovala ta příšerná prázdnota.
Když už jsem tu možnost sebevraždy -něco mi říkalo, že by to stejně nebyl konec - zvažoval až moc vážně, dospěl jsem k závěru, že přesně to po mně ten někdo, či to něco může chtít. Podařilo se mi přesvědčit se, že všechny ty manipulace a vtíravé pocity mě mají dovést právě k tomu sebevraždu spáchat. V tu chvíli mi svitla naděje, že to mohu překonat, když budu dál žít.
Nejvtipnější na tom bylo, že další den, poté, co jsem učinil toto rozhodnutí, jsem si připadal tak volný, že doteď věřím tomu, že za to skutečně mohlo něco zvenčí. Bylo to tak silné a cizí.
K tomu, v co věřím. Myslím, že obojí, i náhody, i důvody. Kdysi jsem dokonce četl úvahu totožnosti těchto pojmů. Tehdy mi to přišlo docela přehnané, ovšem neznělo to tak úplně nesmyslně."
"Jistě. Logika se dá najít ve všem," odtušil Arashi.
"Logika je relativní..." dodal Undy.
"Jako všechno," dokončil Arashi.
"Leč i to, že je logika relativní, je relativní."
"Pak tedy může být absolutní."
"Ovšem i to je relativní."
"Pravda."
Dřív než někdo stačil dodat, že ta je přece také relativní, Eanylis zběžně pokračovala. "Další na Gadget. Co tě změnilo z "Ledové královny"?"
"Uvědomění si, díky Mistrovi, že se chovám jak naprostý idiot," odpověděla femme prostě.
"Netvrdila bych, že už ledová královna nejsem, v základu na tom přeci jen není nic špatného. Ale je rozdíl mezi odměřeností a drzostí a urážkami. Aspoň v mém případě je mezi tím velice tenká hranice a já až příliš spadala do toho druhého. I když na druhou stranu jsem byla strašně stydlivá a ke starším jsem si nikdy nic nedovolila.
Z pohledu socializačního aspektu jsem byla naprosto příšerná, ale celkem to vylepšovaly ostatní, takže ve finále jsem se asi nemusela jevit tak hrozně. Ovšem je taky pravda, že mé sebevědomí a mínění o vlastní osobě bylo u bodu mrazu, což paradoxně sedí.
Teď se mám upřímně vážně raději."
"Upřímnost nadevše, že?" zamumlal kdosi.
"No jistě. A rovnováha ještě výš," odvětila femme s úsměvem.
"K poslednímu dotazu. Věřím, že ten si někteří skutečně vychutnají," Eanylis se významně odmlčela a v očích jí probleskla jiskra. "Na Ekhera. Co budeš dělat, až ti Undy zatne tipec?"
Ekherįß se na Nylis velice zvláštně podíval. Potom na svého osobního zrádce, načež vybuchl smíchy až se lámal v pase a pěstí div neřezal ve vzduchu. "Co prosím? Já snad špatně slyšel.."
"Věřím, že jsi slyšel správně," odtušil Undertaker klidně.
Ekherįß ustal ve svém záchvatu. "To se nikdy nestane!" zavrčel.
"Jsi přehnaně egoistický. To tě vždycky přichází draho."
"Cože?!"
"Kdyby to tak nebylo, o mé zradě by tě nikdy ani nenapadlo vůbec uvažovat. Vlastně by to ani nedospělo do onoho rozhodujícího bodu, kdy jsem tě tedy údajně zradil," řekl Undy naprosto vyrovnaným tónem. Zato Ekh vypadal, že tentokrát vybuchne vzteky.
"Odsuň tedy projednou to své delikátní ego stranou. Čistě hypoteticky, zde si to můžeš dovolit. Co bys dělal?"
"Ty víš, že to docela dost dobře není možné."
"Proč by ne? To je tvé mínění o sobě tak přehnané, že se v tomto vesmíru považuješ za čistou esenci temntoy?"
"Já se za ní nepovažuji! Já-jí-jsem!!" Ekherovi z optik metaly blesky.
"Hmm, vskutku?" Undy udiveně povytáhl jedno obočí.
"Samozřejmě."
"V tom případě bych já musel být taky, ne?"
"No, ano."
"Ty vážně věříš tomu, že je to možné? Protože jestli ano, poté mě nemůžeš zabít. Jak je tvým úmyslem."
Ekherįß se nadechoval k odpovědi, pak se zarazil a zamyslel se. "Na tom možná něco bude."
"Tak vidíš. Leč ani já, ani ty nejsme čisté esence, tedy mě zabít klidně můžeš. Nebo já tebe. I když pochybuji, že to bude tak jednoduché."
Ekh si povýšeně založil serva na hrudi. "Samozřejmě, že mé zabití je nemožné. Jak tě u toho může vůbec napadnout slovo jednoduché?!"
"Tak jsem to nemyslel," odbyl ho Undy zavrtěním hlavy. "Myslel jsem, že bych z toho sám nepochybně vyšel s neblahými následky, nějaké prokletí či tak něco. Neboť pořád jsme něčím vázáni, nemýlím-li se."
"To je pravda. Takže mé zabití nezní jako dobrý nápad. Nejspíš by ses sám musel vrátit."
"Ano, to je možné," připustil Undertaker. "Ovšem vraťme se zpět k otázce. Ta nemluvila o tvém zabití, nýbrž o tom, co budeš dělat, když ti zatnu tipec. Co tedy?"
"Záleží na tom, k jakým okolnostem při tom dojde," odtušil Ekherįß. "Je možné, že tě pak nechám, přestaneš mi stát za námahu. Nebo naopak tě budu pronásledovat až do konce všech věků."
"No vidíš, že umíš ovládnout to své ego," Undertaker se smutně pousmál. "Spuhlasím s Gadgetinou náplní života. Myslím, že založím poradnu pro ty, kteří to řádně nesvedou sami."
"A to jako věříš, že tam někdo kdo s tím má problém, dobrovolně přijde?"
"Jistě. Protože narozdíl od tebe oni nemívají jiskru tak hluboko ztracenou..."
Žádné komentáře:
Okomentovat