Heroes of the War - Kapitola 1.

Měkké odpolední paprsky hvězdy Hadean ozařovaly ulice města Danar. Stěny budov se jasně leskly a paprsky dál odrážely. 

Náměstím ve středu města se rozléhal zpěv mladé femme jménem Gadget. Několik obyvatel ji se zájmem poslouchalo, někteří jen procházeli kolem a sem tam jí někdo do krabičky u jejích nohou přihodil několik Shanixů. V Danaru byl den, jako každý jiný.

Gadget si to tedy aspoň myslela, než ji ze zpěvu vyrušila banda namyšleně vypadajících mechů. V jejich čele stál Growshield - urostlý a nebezpečně a naštvaně vyhlížející. Všichni mu říkali 'šéf', protože měl pod palcem celé město.

Gadget ho nesnášela, ale byla nucena u něj pracovat a bydlet na nájem. Jako většina ostatních obyvatel Danaru.

Transformeři poslouchající Gadgetin zpěv rychle odešli. Až na jednoho přicházejícího zrovna z hlavní ulice směrem k nim. Když uviděl šéfa a jeho bandu, schoval se ve stínu úzké postranní uličky a vyčkával, co se bude dít.

"Hej, ty!" křikl na Gadget Growshield. "přestaň s tim takzvanym zpěvem, nebo tě vyrazim z baráku! Je ti to jasný?!" Femme měla co dělat, aby po něm nehodila znechucený výraz. Moc dobře věděla, že to by jí v této situaci neprospělo.

"Ale já potřebuji peníze..." řekla mírným tónem, avšak byla drze přerušena.

"Výplata ti nestačí?!" zavrčel Growshiel snad až dotčeně a uraženě. Moc dobře si byl vědom toho, že svým 'poddaným' příliš finančních prostředků neposkytuje. Dělal to s jasným úmyslem co nejvíc ostatním uškodit. Ale nikdy neztrpěl, pokud od někoho slyšel, že se mu kvůli němu nedaří. Chtěl slyšet jen chválu o jeho štědrosti, když zaměstnával a ubytovával ty, jenž žádnou jinou nabídku nedostali.

"Ne!" odsekla teď Gadget naštvaně a už se nesnažila držet zpět. Postavila se bojového postoje a čekala na šéfovu reakci.

"Tak si můžeš hledat novýho zaměstnavatele a střechu nad hlavou. ... Teda, za předpokladu, že teďka přežiješ," ušklíbl se Growshield nechutně. "Hoši, postarejte se o ni!" přikázal poté svým kumpánům a sám se postavil kousek stranou, aby měl dobrý rozhled.

Banda se Gadget chystala dát co proto, když v tom...

"Nechte ji být!" ozval se hlas mecha skrývajícího se v uličce.

"Pff. Nebo?" ušklíbl se šéf a všichni se teď otočili za hlasem. Gadget na mecha krátce pohlédla. Potom už neváhala ani nanoklik, využila jejich nepozornosti a rozeběhla se pryč.

"Hej, za ní!" vykřikl šéf, když si všiml, že jim kořist utíká.

*****

Gadget kličkovala uzkými uličkami města, aby setřásla své pronásledovatele, opačným směrem než ležel dům, kde ještě před několika kliky měla povoleno bydlet.

Když si byla jistá, že šéfovy poskoky dostatečně zmátla. Vylezla po požárním schodišti jednoho z bytových domů nahoru. Po střechách co nejvyšších domů, aby si jí pokud možno nikdo nevšiml, zamířila zpět do svého bývalého domova. Přitom přemýšlela nad mechem, kterému vděčila za svou záchranu. Než se dala na útěk postřehla, že byl průměrné výšky a měl rudo modrý lak.

Jakmile Gadget vběhla do malého bytu, v rychlosti si sbalila svých pár věcí sestávajících z ne příliš velkého obnosu Shanixů, datapadu, leštičky, několika dýk různých velikostí a tvarů a speciálního pláště s kapucí, který svému nositeli umožňoval pohybovat se téměř neviděn, tak dokonale splýval se svým okolím.

Přemýšlela, kde by se mohla ukrýt, než vymyslí, co dál. Ve městě zůstat rozhodně nemohla. Vzpomněla si na starou opuštěnou továrnu několik cersí vzdálenou od města.

Vyšla z domu, transformovala se do alt-módu závodního auta mimozemského vzhledu a rozjela se k továrně. Po cestě městem naštěstí nikoho nepotkala a za několik kliků už ujížděla volnou krajinou. Kolem ní se míhaly pouze kameny a kamínky kovových rud různých velikostí na jinak pusté pláni.

Brzy se před Gadget začaly rýsovat obrysy obrovského komplexu budov.

Továrnu zavřeli už před mnoha stelárními cykly, protože v ní jeden ze zaměstnanců za podezřelých okolností přišel o život. Nyní pomalu chátrající boduvy působily až strašidelným dojmem. Nikdo na toto děsivé místo nechodil, a proto Gadget udivilo, že zaslechla hlasy. Čím blíž jela, tím zřetelnější byly.

Spatřila postavy dvou mechů, kteří si jí už také všimli. No bezva. Doufám , že mě ti dva nechají napokoji. Pomyslela si, ale to už byla tak blízko, že v jedné z postav poznala rudo modrého mecha, jenž ji před několika desítkami kliků pomohl.

Dojela k nim a transformovala se.

"Ehm... díky za pomoc," usmála se na rudo modrého mecha.

"Rádo se stalo. Všiml jsem si tvého bojového postoje, ovšem nepřišlo mi, že bys ty mechy zvládla sama," oplatil jí usměv.

Gadget nad tím jen pokročila rameny. Možná by je nezvládla, ale rozhodně měla větší šanci než mech stojící před ní tušil.

"Co tu vlastně děláš?" zeptal se potom a prohlížel si ji od hlavy k pedálům.

"Schovávám se," odvětila femme. "Jmenuji se Gadget."

"Já jsem Orion Pax a toto," ukázal na bílo červeného mecha stojícího vedle, "je můj přítel Ratchet."

(Orion)

 

(Ratchet)

 

 

"Víš, že je tato oblast uzavřena?" zeptal se bílo červený mech a podezřívavě se na Gadget zahleděl.

"Vím. ... Ovšem co tu tedy děláte vy?"

"Prozkoumáváme to tu," odpověděl jí Orion.

"Já jsem iaconský archivář a Ratchet je medik a technický odborník," vysvětlil rychle. "Máme za úkol zjistit, co zde tehdy způsobilo nehodu, při níž tu kdosi zemřel."

"To ale nebyla nehoda, Orione," opravila ho Gadget. "Označení nehoda  je jen zástěrka, veřejná lež. Někdo bývalého spolumajitele továrny zabil - úmyslně.

Slyšela jsem jednou šéfa, vůdce oné bandy, jak to někomu říkal. Dotyčný vrah chtěl továrnu zruinovat. Growshield - tak se šéf jmenuje - ho asi znal, pokud to ovšem nebyl osobně on. ..Je psychopat a šílenec."

Orion s Ratchetem na sebe překvapeně pohlédli. Chvíli oba mlčeli a zvažovali nečekaný obrat v událostech.

"No, stejně bychom se zde měli porozhlédnout," řekl nakonec Ratchet.

"Pomohu vám, jestli chcete. Celkem často jsem se tu skrývala, znám to tu dobře."

"No..."

"Prosím."

Orion si povzdechl. "Dobrá," souhlasil.

Gadget se vítězoslavně usmála a vyrazila do nelbližší z budov tvořících tovární komplex. "Tak pojďte, dokud je ještě světlo."

Orion s Ratchetem ji následovali.

Budova se ukázala býti obrovským výrobním sálem. Uprostřed jediné místnosti stálo asi patnáct zrezlých výrobních pásů, podél stěn byly rozestavěny dlouhé stoly a všude se válely kusy plechů, šrouby, klíče, svářečky a další pro výrobu potřebné věci. Sál byl očividně opuštěn ve velkém spěchu. Modrá femme se snažila mezi vším tím reznoucím harampádím najít nějaké důkazy týkající se oné vraždy, avšak bezúspěšně.

"Gadget, co se tu vlastně vyrábělo?" vyrušil ji Ratchet z prozkoumávání jednoho z pásů.

"Hm, nějaké řídící panely, myslím," zamumlala nepřítomně.

"Hledáš něco?" zeptal se Orion.

"Snažím se nalézt nějaké stopy po té vraždě. Vlastně ani vražedná zbraň nebyla nikdy nalezena," odpověděla mu a jala se prozkoumávat další pás.

"Mrtvého našli tady?" tázal se znova Ratchet.

"Myslím, že ano."

*****

Prošli většinu budov, aniž by našli cokoli podezřelého. Nyní vcházeli do posledního zbývajícího skladiště materiálů. I tentokrát to vypadalo marně, a protože již zašla hvězda, chtěli pátrání vzdát. Načež Ratchet něco našel.

"Orione! Gadget! Pojďte sem!" vykřikl tlumeně do tmy. Oba boti k němu okamžitě vyrazili.

"Vypadá to jako videonahrávka," usoudil červeno bílý mech a digity si zamyšleně založil na bradě. "Ale co dělá ve skladu se součástkami?"

Náhle k nim zvenčí dolehl rachot a potom hlasy. Všichni tři rychle vypnuli svá světla a polekaně se za zvuky otočili.

"Hej, koukej! Někdo tam je!" vykřikl neznámý rozložitý kolohnát, jenž nejspíš patřil ke Growshieldově bandě.

"Tak to má pořádnej problém," zachechtal se jeho společník a oba se rozešli ke skladu.

Gadget naštvaně zavrčela. "Myslím, že bychom odtud měli zmizet a to rychle."

"Kudy? Vždyť máme jediný vstup zablokovaný," vydechl Orion.

"Ne. Když vyšplháme po těch podpěrách tamhle do levého rohu, můžeme proklouznout ven. Je tam uvolněný ocelový plát," řekla femme a servem ukázala na levou stranu zadní části skladiště.

"Jiná cesta asi není, že?" zeptal se lehce vyděšeně Ratchet.

"Ne," zazněla prostá odpověď.

Gadget vyšplhala první. Pomohla Ratchetovi na vodorovné trámy. Pak po nich přelezla na určené místo. Protáhla se pod uvolněným plátem a skočila. Přestože díra byla poměrně vysoko a ve tmě Gadget nemohla dost dobře odhadnout vzdálenost, vyskočila s lehkostí a dopad ukončila kotoulem. Chvilku čekala, než se dolů dostanou i ostatní, jimž to šlo o něco hůře. Ratchet i Orion se z nárazu pár nanokliků vzpamatovávali. Déle si nemohli dovolit.

Zorientovali se ve tmě a rozeběhli se ven z továrního komplexu. Dva neznámí mechové je k jejich údivu nesledovali.

*****

Trojice Cybertronianů se zastavila, až když byla dostatečně daleko od továrny.

"Co teď?" zeptala se Gadget.

"Kousek odsud máme tábor. Můžeš jít s námi, jestli chceš," nabídl jí Orion.

"To bych ráda," femme vděčně přikývla.

Po příchodu do tábora chvíli jen odpočívali a urovnávali si myšlenky.

"Gadget, kam teď půjdeš?" prolomil ticho Orion a tázavě na femme pohlédl.

"Nevím, nemám kam jít a finančně jsem na tom mizerně." Gadget se na okamžik odmlčela. "Budete pokračovat ve vyšetřování té vraždy?"

"Měli jsme za úkol jen prohlédnout továrnu. Avšak když je to takto... nejspíš bychom to měli nahlásit."

"Ano? A komu asi? Místní policie se o to nestarala ani před tím, natož teď. A pochybuji, že by to někdo jiný chtěl ještě řešit, stalo se to dávno.
Ale pokud bychom jim přednesli důkazy usvědčující vraha..."

"Takže to máme vyřešit my?" zeptal se s nadzvednutým obočím Ratchet.

"Přesně," Gadget se záhadně usmála a čekala na reakci dvou botů.

"To nejde, Gadget," snažil se jí odporovat Orion, ale byl rychle přerušen.

"A proč ne? Vím, že bys rád věděl, kdo je vrahem, stejně jako já.

Chápu, nerad porušuješ zákony a pravidla. Ale Orione, co budeš dělat, až ty zákony a pravidla budou naprosto nesmyslné, pošetilé, směšné...? A že to k tomu spěje. Budeš se jimi řídit? Nebo poslechneš svůj zdravý rozum a uděláš to, co je správné?"

Nastalo několik kliků ticha. Nakonec Orion promluvil.

"To, co je správné. ... Dobrá, vyřešíme tu vraždu."

Gadget se usmála. "Začněme tím videozáznamem! Máte přehrávač?"

"Jistě," odvětil Ratchet a už ho vytahoval z kufru. Postavil přehrávač na zem a vložil do něj záznam.

Záznam byl zřejmě trochu poškozený, protože obrazovka chvíli zrnila, ale nakonec se spustil.

Několik nanokliků byla tma, potom se na displeji objevil šedo černý vysoký mech. Nacházel se v jakémsi sklepení. Malé okýnko nad ním prozrazovalo den, avšak v místnosti bylo šero. Mech svíral digity nějaký přistroj, ovšem nedalo se určit jaký.

"Šéfe, tady Duoblender," začal  promlouvat trochu vyděšeným tlumeným hlasem. "Nemohu už dál snášet to, co jsem provedl. ...Jsem slaboch a nejsem hoden Vaší přízně. Ale já už prostě dál nemohu...

Mrtvolu Steelghosta našli předevčírem. Myslí si, že to byla nehoda, ale jeden jeho spolupracovník něco tuší. Nevím, co.

Továrnu za megacyklus zavřou. Tak jste to chtěl, ne? Zruinovat je. Každopádně já už s tím nechci mít nic společného. Už mě nebaví tenhle život.
 

Takže... sbohem."

Duoblender pozvedl přístroj, jež svíral v servech, a zapnul ho. Ratchet už přístroj poznával, byl to zkratovač obvodů a pořádně silný.

Šedo černý mech si ho přiložil ke krčním kabelům. Tvářil se nepřítomně, zkroušeně a sand až šíleně. Pak mu došlo, že kamera stále ještě běží. Namáhavě k ní došel a ukončil natáčení. Obraz zmizel.

Gadget, Orion a Ratchet na prázdnou, zčernalou obrazovku chvíli jen zírali, než se vzmohli slov.

"Tak už asi máme vraha," konstatovala Gadget. "Problém je, že on už je očividně taky jedním s Prajiskrou."

"Zřejmě to provedl na příkaz toho vašeho šéfa - o němž se zmínil," pokračoval Ratchet v úvahách.

"Nejspíš máš pravdu, Ratchete. Ale uniká mi, proč by to chtěl Growshield udělat. Musíme to zjistit. Navíc potřebujeme jistý důkaz, že to šéf skutečně udělal," prohlásila rozhodně femme.

"Snad to nechceš řešit dál?" zděsil se Ratchet.

"Ale chci," přikývla femme s úšklebkem.

"Měli bychom to ohlásit policii," usoudil Orion.

"Orione, zdejší policie se o to starat nebude a nějaká jiná je odtud desítky cersí vzdálená. A my nemáme čas.

Co myslíš, že tam v továrně ti dva dělali? Určitě nejeli na noční romantickou vyjížďku. Jistě tam hledali tu kazetu, možná ještě něco, co by usvědčovalo vraha.

Takže to vyřešíme buď my, nebo nikdo. Jsme skoro u konce, teď to nemůžeme vzdát."

Orion jen rezignkvaně přikývl. Usoudil, že Gadget má pravdu, a nechtěl se s ní hádat. Tušil, že by to udělala tak jako tak.

"Fajn. Ale další vyšetřování zase zítra. Potřebujeme si odpočinout," rozhodl Ratchet.

"Hm. Ale měli bychom držet hlídku, pro jistotu," namítla femme. "Klidně si ji vezmu první."

"Dobrý nápad, Gadget. Potom vzbuď mě," nabídl se Orion.

Femme jen přikývla. Posadila se před stanem, nohy založila pod sebe a rozhlédla se planině. Noc a okolní ticho nenasvědčovaly přítomnosti někoho cizího.

Orion a Ratchet vešli do stanu a uložili se do úsporných režimů.

*****

Noc byla temná, stejně jako některé události dnešního dne. Modrá femme pochodovala tam a zpět poblíž stanu a přemýšlela nad Orionem a Ratchetem.

Snad jsem konečně narazila na dobré přátele. Nad touto myšlenkou se musela usmát, měla radost. Radost, kterou už tak dlouho nepocítila. Stýskalo se jí po upřímných, otevřenýcj jiskrách svých přátel z dob, kdy ještě nežila v Danaru. Přátel, které už několik vornů neviděla.

Vlastně mohla odejít. Mohla se vrátit, avšak nechtěla. Kdyby odešla, zklamala by. Slíbila. Přísahala, že tu něco vyřeší.

Do ticha noci si začala pobrukovat písničku. Hlídka, nehlídka, Gadget se potřebovala nějak odreagovat a zpěv byl pro ni tím nejlepším možným způsobem. Stejně měla pocit, že dnes v noci jim žádné nebezpečí nehrozí.

Ze zpěvu Gadget vyrušilo něčí servo na jejím rameni. Když se ohlédla, spatřila za sebou Oriona. Jeho optiky matně zářily do temné noci. Posadil se vedle ní.

"Zpíváš krásně," usmál se.

"Díky."

"Nechceš si promluvit?" nabídl jí poté.

Gadget na rudo modrého mecha upřela svůj pohled. "Hm... proč ne." Na chvíli se odmlčela a znova se zadívala na temnou bezhvězdnou oblohu, potom pokračovala.

"Předpokládám, že tě zajímá má minulost. ... Můj život začal na současné poměry dobře.

Byla jsem ukována jako Sparkling. Ujal se mě tedy jistý bohatý mech - podnikatel - a femme, která byla jeho sekretářkou.
 

Nebydleli jsme ve městě, ale kus dál ve velkém sídle, u Iaconu. Měla jsem skvělou kamarádku, studovala jsem poslední ročník policejní akademie. ... Pro mnohé vysněný život.

Leč jednoho dne to všechno bylo pryč. Mech, který se mě ujal, i se svou sekretářkou se jednou nevrátil ze služební cesty. Od té doby jsem ani jednoho už neviděla.

Veškerý mechův majetek Shanixů zmizel neznámo kam. A já svých vlastních moc neměla.

Byla jsem nucena odejít. Zrovna, když jsem měla skládat závěrečné zkoušky na akademii.

Dostala jsem se až sem, na konec normálního světa. A teď se tu objevíš ty a Ratchet, iaconský archivář a medik. ... Život je zajímavý."

"Vskutku, ano.

Já a Ratchet jsme sem přijeli prověřit bezpečnost továrního komplexu a pořídit několik záznamů. A nakonec je z toho vražda, za kterou pravděpodobně může šéf, jenž navíc protizákonně ovládá celé město. Tedy aspoň tak se to jeví..." tázavě na Gadget pohlédl.

Femme zamyšleně přikývla. "Navíc," spustila po chvíli, "spoustě obyvatel ublížil, fyzicky i psychicky. Přepadení a následné zmlácení. Urážky, posměšky, vydírání..."

Orion se na chvíli odmlčel, než se zeptal. "Tobě také, že?"

Gadget se při vzpomínce na to, co všechno jí Growshield a jeho banda prováděli z různých důvodů, někdy i bezdůvodně, jen tak z legrace, málem rozplakala. Odvrátila hlavu, aby jí Orion neviděl do tváře.

"Ano, Orione," řekla zlomeným hlasem. "Nedokážeš si představit, jak moc je život zde pro mě nesnesitelný. Nemám tu nikoho, jen myšlenku, která mě po celé ty dlouhé vorny udržovala při smyslech.

Nyní mám konečně šanci vše jim vrátit. Za všechny, za sebe, za něj. Dostanou, co si zaslouží!"

"Pomsta nikdy nic nevyřeší, Gadget." prohlásil jemně Orion.

"V tom máš nejspíš pravdu. Já ale nechci pomstu. Chci splnit slib a chci konec tohoto utrpení.

Growshield musí být předveden před spravedlnost i se všemi svými kumpány. Vždyť má na svědomí životy nejméně dvou botů. Ze mě také párkrát málem vymlátil jiskru, takže tu je pravděpodobnost, že se mu to u slabších podařilo úplně."

Orion si Gadget s novým zájmem prohlížel. Dala mu příležitost pocítit důvod, proč to musí vyřešit, přestože neprozradila mnoho. Sálal z ní vztek, pohrdání a zlost vůči trýznitelům Danaru, soucit a smutek s ostatními oběťmi a především odhodlání splnit svůj slib a učinit této sprosté tyranii přítrž. Pro sebe si musel připustit, že na této femme je něco působivého a neobvyklého.

"Co tedy navrhuješ?" zeptal se po chvíli.

"Ještě nevím," Gadget pokrčila rameny. "Do rána to promyslím."

"Dobře."

Několik kliků oba mlčeli a přemýšleli.

"Gadget?"

"Ano?"

"Když tedy nemáš kam jít, vrať se s námi do Iaconu. Dostuduješ a najdeš si práci, pomůžeme ti sehnat ubytování a ty budeš moci začít žít normální život."

"Vážně?" vyjekla femme nadšeně. Nemohla uvěřit vlastním audiorecptorům. Byla to vskutku šlechetná nabídka od někoho, koho znala pouhých několik cyklů.

"Vážně," potvrdil Orion s úsměvem.

"Děkuji, Orione. Jsi bezva," modrá femme Oriona radostně objala. Pocítila v jiskře něco, na co už si téměř nevzpomínala. Naději.