Tajemství minulosti Kapitola 24.

Gadget:

Cítila jsem, jak stisk Mistrových digitů kolem mého krku povolil. Jako z dálky ke mně doléhal Undetskerův hlas, který ovšem nesl slova někoho jiného. Jejich bývalého mistra.

Pochodně v místnosti vzplály zlatým ohněm a on vyprávěl o Undertakerových prohřešcích a zločinech. Z dob, kdy byl ještě jeho žákem. I z dob pozdějších.

Nakonec přešel k tomu, co před několika stelárními cykly zjistil o Undertakerově původu.

Plameny se celou dobu přetvářely do podob scén, o kterých zrovna mluvil.

A mistr vyprávěl, jak prý Undertaker odporoval jeho vůli. Jak ho urážel. Neposlouchala jeho příkazy. Jeho rebelie nakonec zašla tak daleko, že zabil jednoho z nich. To je všechny rozvrátilo. Většina se pak nechala sama zabít.

Poté mistr vyprávěl o tom, jak Undertaker vybudoval tuto pevnost za porušení všemožných pravidel a zákonů. Pracovníky sháněl v řadách kriminálníků a spodiny společnosti.

Mistr poukazoval na to, že v Pevnosti probíhá řada nelegálních experimentů. Potom k tomu začal přidávat, že nás, své žáky, Undertaker psychicky i fyzicky týrá a že jistě dopadneme ještě hůř než oni kdysi.

"Undertaker je snad ten největší kriminálník, jakého tento svět kdy poznal," rozhorloval se bývalý mistr.

A já neměla sílu na nic jiného než ho poslouchat. Váha Undertakerovy protoformy mě drtila. Kolenní chránič zabodnutý v mých hrudních plátech byl nesnesitelný. Bolelo mě snad úplně vše.

Neměla jsem však už žádné slzy, které by tu bolest zmírnily. Strach mě naplňoval a zaplavoval každý obvod mé protoformy.

"A víte proč?" Koutkem optiky jsem si všimla jak Arrony zavrtěla hlavou.

"Protože k tomu byl stvořen. Byl stvořen jako nástroj zkázy
Pomsty všem za to, co jí provedli. Kam ji zrada a nepochopení všech přivedly."

"Koho?" zašeptala Arrony sotva slyšitelně.

"Kovářka velké Třináctky. Kterou zabil její nejmilejší. Která už předtím tušila, kam se to všechno ubírá a rozhodla se se s tím vypořádat po svém. Rozhodla se stvořit svůj nástroj smrti.
Solus Prime je stvořitelkou Undertakera."

Arrony i já jsme na něj zíraly naprosto omráčené jeho slovy. Solus Prime stvořila Undertakera. Tato věta mi rezonovala procesory stále dokola.

"Lituji, že jsem nezjistil dřív, co je Undertaker zač. Ale teď svoji chybu napravím. Zničím ho a s ním i jeho blízké." V následujícím okamžiku se stalo několik věcí.

K našemu ještě většímu překvapení se před našimi zraky nejdříve rozzářila bílá aura. Ta postupně pohasínala až bylo možno rozeznat rysy postavy.

Vysoká, útlá, kolem dlouhých štíhlých nohou jí vířil průsvitný lesklý plášť. Blyštivé brnění ve fialové, stříbrné a zlaté. Části paží, stehen a pasu byly temně šedé. Hlavu zdobily rozevláté kabelové vlasy. Obličej měla bledý. Z něj oslnivě zářily tyrkysovo modré optiky.

Samotná Solus Prime.

Rozpřáhla serva do stran a v dlaních jí zajiskřilo. Zavřela optiky. A celou místnost zalilo oslnivě bílé světlo.

Všechna bolest a vypětí si vybraly svoji cenu. Vědomí mě opouštělo, zatímco světlo zesilovalo až nebylo vidět nic.

Undertaker:

Mysl mi zastiňovala jakási podivná, přesto povědomá síla. Cítil jsem, jak nad svojí protoformou ztrácím kontrolu.

Do místnosti vstoupila Gadget. Ptala se, co se děje. Já už jí to však nemohl říci.

Někdo manipuloval s časoprostorem.. i se mnou. A já se mu nebyl schopen bránit.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo to je. Omezoval mé vnímání jen na úzký okruh.

Můj bývalý mistr. Slyšel jsem jeho ďábelský smích a jak mi hlavě rezonují jeho slova o tom, že mě za každou cenu zničí.

Nejdřív ale byli na řadě moji blízcí. Zemřou mými servy a já jejich pomalý skon budu sledovat. Tak zněla jeho slova pomsty.

První byla Gadget. A já nemohl nic dělat. Zoufalství mě celého pohlcovalo, až se z něj stávala jen prázdná otupělost.

Klečel jsem na ní a jeden kolenní chránič jí zabodával do hrudních plátů. Digity jsem v pevném sevření drtil její krční kabely. Nepochyboval jsem o její bolesti. Cítil jsem ji také. Tak intenzivní jako by neexistovalo nic jiného.

Takovou bolest jsem necítil ani když jsem poprvé zabil. Problesko mi mi hlavou.
Počkat! Já ale nikdy nikoho nezabil. To nebyla má myšlenka.

Áaaaaahhh!!!

Zabraňoval mi vidět pravdu. Měl jsem pocit, že padám. Do hlubin lží a manipulací.

Pak zase přišla prázdnota. Ovšem ne na dlouho. Jako ostrý šíp mnou projelo vědomí skutečnosti.

Gadget umírala. Já ji zabíjel. Všechno to byla má vina.

Odněkud z dálky jsem zaslechl Arronin hlas. Ne! Ne i ty! Budeš další... Pomyslel jsem si nešťastně.

Arrony se o něčem s mistrem chvíli dohadovala.

Mé vědomí se začalo vyjasňovat. Mistr obě femme vyzval, aby poslouchaly. Sevření kolem Gadgetiných krčních kabelů povolilo. Cítil jsem její slabost. A nemohl jsem nic dělat. Další vlna zoufalství.

Tu během chvilky vystřídal obrovský vztek, když jsem slyšel, jaké lži o mně začal býbalý mistr vykládat.

Ne, že by to vše byly lži. Uznávám, že jeho nahlížení na to, jak jsem se k němu tehdy choval občas nebylo příliš daleko od pravdy.

A skutečně jsem se dopouštěl trestného činu, když jsem tu zaměstnával 'všechny ty kriminálníky'. Nelitoval jsem však ani jednoho, ani druhého. Pro mě to bylo správné. Ne úplně. Nic nemůže byt jen černé či bílé. Jak jsem se mnohdy zachoval se mnohdy kdekomu nelíbilo. Buď to porušovalo jen morálku, nebo i zákony. Experimenty s temným energonem, klonování predaconů a hybridizace technoorganiků legální asi opravdu nebyly. Ale já na tom nespatřival nic špatného. Neměl jsem je pro účely toho, svrhnout Radu, vyhlásit válku, nebo něco takového.

Když mistr vyjmenovala všechny tyto mé skutečné i smyšlené přestupky a trestné činy, jeho proslov nabral nečekaného směru.

Nebylo zvykem, aby mě něco rozházelo, leč toto prohlášení to zvládlo bravurně.

Solus Prime je má stvořitelka.

Mohla to být lež. Mohl to být další z jeho triků. Avšak já jsem věděl, že nyní říká pravdu. Tomu okolo, že prý jsem její nástroj zkázy, jsem nevěřil. Řekl to, jen aby ještě přiložil do ohně. Ale základ byla pravda.

Ucítil jsem šok obou femme po tom odhalení. A ještě větší, jakmile se jmenovaná Prime zjevila v místnosti.

Její energie byla směřována na mě, na mé vědomí.

"Vrať se!" volal mě Solusin okouzlující hlas. Viděl jsem ji stát před sebou. Náhle jsme byli někde jinde. Ve Vesmíru. Volný.

"Vrať se, protože jsi skutečně mým. Ale ne nástroj zkázy, jakožto života. Můj synu. Můj Anděli.

Máš sílu ma to s ním bojovat, máš sílu na to ho přemoci. Ale dej si pozor! Nevím přesně jak, ale je spojen s Antijiskrou chaosu.

Je mi líto, že ses to dozvěděl zrovna od něj. Já však nevěděla, že stále žiješ. Ztratil ses mi z dosahu už tak dávno.

Až nedávno, přesněji před třemi a půl stelárních cyklů, díky tomu, že jsem sledovala Ekhera, jsem tě zase našla."

"Ekhera.. To je jeho jméno?"

Přikývla. "Ekherįß zyø Lerfüæ. Aspoň to jsem si přečetla v jeho mysli."

I když nic neřekla v její tváři jsem spatřoval obavy, snad že bych na ni byl naštvaný.

"Nezlobím se, neboj se." Usmál jsem se na ni. "Vlastně jsi mi už tehdy pomohla, že ano?

Díky tobě jsem poznal své žáky. To tys mi posílala ty sny a vize. Děkuji ti."

"Ano." Přistoupila ke mě blíž. Vlasy i plášť se jí při chůzi mírně zavlnily. Uchopila mé dlaně a upřeně mi pohlédla do optik. Její dotek mě zahřál u jiskry. Usmála se.

"Máš mnoho přátel a spojenců, kteří ti pomohou. I když jsi teď jeho trnem v oku ty, nejsi sám. Dej si pozor! Dej pozor na ty, na nichž ti záleží.

Zachraň je. To je tvůj úkol. Sám se, prosím, nenech zničit. Záleží jim na tobě. Možná více než si myslíš." Chvíli beze slova skenovala moji mysl. "Ale ne, ty to víš. Tobě také."

Před optikami mi samovolně vytanuly vzpomínky na Gadget. Solus si je s milým úsměvem prohlížela, občas jsem v hlavě zaslechl její smích.

"Máš skvělý vkus."

"Když nad vámi tak přemýšlím, jste si v podstatě podobné."

"Možná, Andy. Možná...
Jsem tak ráda, že jsem tě opět viděla.
Snad se někdy budu moci seznámit i s ní.
Teď už ale oba musíme jít. Ty máš spoustu práce a já také potřebuji udělat několik věcí."

Vesmír kolem nás se začal pomalu měnit a Solus se mi vzdalovala. "Počkej!" vykřikl jsem za ní, neboť jsem si vzpomínal. Vzpomínal na vše. "Jak je možné, že žiješ? Megatronus tě nezabil úplně?"

Smutný úsměv. "Možné je cokoli, Andy, s tím vždy počítej." Rozloučila se lehkým zamáváním a zmizela mi. Už zase.

Vrátil jsem se zpátky. Do Pevnosti, do toho pokoje, do své protoformy. Ekherįß se radoval a vztekal zároveň, že jsem kamsi zmizel. Jakmile poznal, že jsem zpět málem mě seřval. Ale byl oslabený cítil jsem to. A já byl silnější. Děkuji, Solus..

Věděl jsem přesně, co mám dělat. Soustředil jsem veškerou svoji vůli a sílu na to, abych získal zpět kontrolu nad svojí protoformou.

Dařilo se mi. Slyšel jsem Ekherįův hlas jak se neskutečně vzteká a nadává, že to přeci není možné. V duchu jsem se ušklíbl. Ale je.

Během posledního zoufalého pokusu se te ještě pokusil skoncovat s Gadget, která mezitím omdlela. Ovšem já už měl navrch.

Během pár kliků jsem konečně mohl vysvobodit Gadget z vězení. Ekherįß byl pryč. Napáchal dnes spoustu škod a mně bylo jasné, že se to celé neobejde bez problémů.

Otočil jsem se na Arrony. Stála jako socha. "Styx," promluvil jsem na ni a zlehka se dotkl její tváře. V té chvíli se probrala a velice nechápavě a zmateně se na mě podívala.

"Aengïru, jsi to ty?" zeptala se tiše.

"Ano." Svůj pohled jsem stočil ke Gadget.

Ležela bezvládně na zemi. Do optik mi málem vyhrkly slzy. Dívat se na ni mě bolelo.

Krční kabely měla rozedřená a poškrábané. Hrudní pláty v místě, kde měla zabodmutý můj kolenní chránič promáčknuté. Na tváři měla zamrzlé stopy po slzách.

Vypadala tak křehce. Připomnělo mi to první den, kdy jsem se s ní poprvé setkal. Tehdy mi Corella volala, že před bránou leží zhroucená nějaká femme.

Šel jsem tedy zjistit, o koho se jedná. Byla to buď Gadget, nebo Stormia. Správná, jak se vzápětí ukázalo, byla ta první možnost.

Byla úplně vyčerpaná, v obvodech téměř žadný energon. Skončila na ošteřovně. Naštěstí jí až na vyčerpání nic nebylo. Dostala dávku upraveného koncentrovanějšího energonu a další den byla v pořádku.

Stormiin příchod byl horší. Tu po cestě vážně zranila naše strážkyně, ona predaconí nestvůra, jíž jsme později pojmenovali Sika.

Nynější události mi přišly daleko horší.

"Arrony, běž prosím za Sparksaverem povež mu, co se stalo a že potřebujeme jeho pomoc." Oslovená jen kývla a zmizela za rohem vedlejší místnosti.

Povzdechl jsem si a co nejopatrněji jsem vzal Gadget do náruče. Uslyšel jsem tiché zasténaní. Femme se ale ani nepohnula. Asi se mi to jen zdálo.

Odnesl jsem ji na ošetřovnu. Nečekal jsem dlouho a přiběhl tam i Sparksaver s Arrony.

"No nazdar!" ujelo mu. "Ta tedy vypadá. Pak mi musíte podrobně vylíčit, co se stalo," říkal, zatímco Gadget napojoval na všechny možné nemocniční přístroje. Přejel přes ni skenerem. S obavami jsem čekal, co řekne.

"No, nevypadá to s ní zrovna nejlíp. Potom, co ji Stormia málem vysála za živa, se tady to nemělo stát." Chvíli mlčel a zadumaně si ji prohlížel. "Co to má na tváři?"

"Zmrzlé slzy," odpověděla mu Styx. "Předzvěst její síly."

"Výborně, pokud se u ní začala projevovat moc, mohlo by to být snažší. Pane mohl byste, až trochu zesílí, u ní vyvolat nějakou obrannou reakci?"

"Mohu to zkusit."

Ovšem mezitím než Gadget zesílila uběhl dekacyklus, kdy to s ní vypadalo všelijak. Nervozita střídala strach a strach střídal nervozitu.

Primus ví, co s ní Ekherįß mohl udělat. Já jsem však nepřišel na nic. A ona byla stále bez sebe.

I Stormia se už probrala. Byla relativně v pořádku. Její protoforma se ale změnila. Byla nyní vyšší a útlejší. Na některých částech brnění se jí objevily speciální symboly jejího elementu.

Upřímně byla krásná už předtím, ale teď se mi líbila mnohem víc. Vypadala působivě a její vzhled dokonale podtrhoval její charakter.

I na mém vzhledu se něco změnilo. Nevím přesně, co to se mnou Ekherįß provedl, avšak zjevně natrvalo se mi změnila struktura optik. Byly nyní jasně tyrkysové ve středu a modré okoloa jako pospojované z ještě jasnějších tenkých paprsků. Docela se mi to líbilo, i když to asi na věky bude má připomínka oné události.

Whiteseeker mi na optiky vyrobil speciální kryty, přes které nebyla struktura vidět. Ukázalo se to jako praktické, neboť některé můj nový pohled značně znervózňoval. Prý to byl ještě intenzivnější pocit toho, že jim vidím až na samý konec jiskry.

Po jednom uplynulém dekacyklu, kdy Gadget konečně zesílila, jsem mohl zkusit, oč mě Sparksaver žádal. Nebyl jsem si jistý, jak její protoforma zareaguje na můj element, který byl vlastně dokonale kontrastní s tím jejím.

Raději jsem zkusil jen úplně minimální dávku energie. I ta stačila. Její protoforma započala autoregeneraci. Všechny fyzické jizvy po mém zásahu se doslova napravovaly před optikami. Medik předtím opravil jen nejnutnější a zakázal se jí byť jen dotknout, poté co se ujistil, že ji žádná ze zbylých ran neohrožuje na životě. Promáčklina v hrudních plátech se vyrovnala, škrábance v laku a povrchové prasklinky na kabelech se zacelily.

Hot Rod byl v tom čase, kdy se zotavovala, u ní každou volnou chvíli. Seděl u jejího lůžka a se ztrápeným výrazem ji mlčky pozoroval nebo zíral do země. Přiznávám, že jeho starost o ni mě ranila. Nebyla v tom žárlivost, jen smutek, stesk, zklamání a výčitky.

Mladý mech vypadal, že zjistil teprve nedávno, že mu na Gadget víc než záleží.

Věděl co se stalo. Všichni to věděli. Řekl jsem jim to. Vynechal jsem však podrobnosti a skutečnost, že Solus Prime je má stvořitelka, jen jsem se zmínil o tom, že mi pomohla.

Jednoho rána se ke mě do pokoje přihnal Hot Rod s tím, že Gadget je vzhůru, a už zase spěchal zpět. V tu chvíli mi bylo vše ostatní jedno. Vyběhl jsem za ním jako střela. Dveře na ošetřovnu jsme div neprorazili. Medik a Stormia, která zde už také byla, nám jen věnovali povytažené obočí. Medik hned na to odešel.

Gadget seděla na lůžku a o něčem si se Stormií šeptem povídaly. Ozval se její smích, při kterém mi pukala jiskra radostí i smutkem. Poté se otočila na mě.

"Undy," řekla. Vybavila se mi situace ze snu - vize, kdy mi tak poprvé řekla. I zapomenutá část mého života, kdy mi tak říkávala Solus. Obojí se četlo stejně.

"Čeká nás spousta práce, že?" zeptala se Gadget. Četla mi to v mysli, všechny plány, nad nimiž jsem přemýšlel, než mě Hot Rod vyrušil.

"Ano. Mnoho velkých věcí."

Hot Rod vedle mě to už nevydržel a nechápavě povídal. "Vážně, Mistře? Žádné, jak ti je, nebo jsem rád, že je ti dobře, nebo tak něco?
Akorát jí řeknete, že nás čeká hodně práce. Teď? Po takové době, kdy byla mimo."

Gadget se na mecha mile usmála. "Ohniváku, to by byla moc klišé situace, takové my nevedeme. Mistr ví, jak mi je, tak nač se ptát, když jsou slova zbytečná." Věnovala ubohému mechovi tajemné mrknutí.

Teď mi bylo líto jeho. Nepochyboval jsem, že Stormia své kamarádce prozradila, kdože u ní teď především býval.

Gadget se opatrně zvedla z lůžka, pomalu přešla k Hot Rodovi a věnovala mu vřelé obětí. Mech chvíli v překvapením šoku nějak nevěděl, co dělat, potom jí obětí oplatil.

Ošetřovnu zaplavily zlatavé paprsky Hadeanu, který byl doteď skrytý za šedivými mraky

Nová naděje. Nová radost. Nová budoucnost. I nová tajemství, kterých jsem se neděsil. Mám silné spojence a přátele. Společně zvládneme cokoli.