Probudil mě úvodní tón rozhlasu. Neochotně jsem se na lůžku posadila a v polospánku jsem poslouchala hlášení.
"Pozor, pozor," ozýval se Joyerův otravný vtíravý hlas z reproduktorů. Kupodivu ale nezněl opile. "Všichni rekruti nechť se neprodleně dostaví do společenské místnosti a urychleně tam uklidí. A..." Byl přerušen nesouhlasným završením. V rozhlase to zachrastilo, a potom se ozval Mistrův hlas.
"Ve společenské místnosti uklidí ti, kteří jsou za ten nepořádek zodpovědní. Ve svojí práci budou pokračovat, až tak učiní.
To je rozkaz.
Gadget a Stormia se dostaví do Arény.
Konec." Ozvalo se cvaknutí a nastalo ticho.
Za stolku jsem si vzala nádobku s energonem, který jsem poté vpravila do sebe, a vydala jsem se do Arény.
...
"Dobré ráno, Gadget," usmál se na mě Mistr, jakmile jsem vkročila na kruhové prostranství Arény lemované pětistupňovou tribunou.
"Dobré ráno," úsměv jsem mu oplatila. "Jak se dnes cítíte?"
"Chceš milosrdnou či upřímnou odpověď?"
"Vzhledem k tomu, že se mě takto ptáte, už odpověď nejspíš znám, ale tak.. Upřímnou."
"Dobrá tedy," vzdychl Underteker. "Mám pocit, že mi upadne hlava a že vyzvrátím většinu energonu, který mám v sobě..."
"Hm..." zamručela jsem se svraštělým obočím a hledala vhodná slova útěchy. Čekala jsem, že Mistrovi nebude několik dalších orbitálních cyklů dobře, leč nějak mě nenapdalo, že mu bude až tak zle.
"To přejde," zopakovala jsem nakonec s mírným úsměvem větu, jíž mi on řekl včera.
"Jsem rád, že je aspoň tobě lépe," usmál se.
Stormia dorazila za deset kliků.
"Omlouvám se za zpoždění," vydechla. "Darkrose mě zdržovala s tím, že jim mám jít pomoct a byla neodbytná. Až teď se mi podařilo utéct."
"Jak jsou na tom?" zeptala jsem se.
"No... Rose vypadá, že všechny její obvody jsou jak na houpačce a že každou chvíli omdlí. Hot Rod a dvojčata jsou na tom podstatně lépe. Ovšem Sparksaver je totálně na odpis. Když jsem odcházela, proti mě se otráveně ploužil Joyer, ale vypadal celkem vpohodě. Blastraye jsem neviděla," Stormy mi vylíčila stav účastníků včerejší párty s mírným odporem. Nejspíš byla ráda, že nakonec odešla a nedopadla tak také.
S rozverným výrazem jsem se otočila na Mistra. "Vidíte? Nejste jediný, kterému je zle..."
"Gadget, teď nějak nevím, zda se mě snažíš rozveselit či spíše naštvat. A upozorňuji tě, že jako vtip mi to přijde poněkud ubohé."
Můj výraz rychle vychladl. "Promiňte." Před kýmkoli jiným bych se asi nejraději studem propadla, ovšem ne před Undertakerem. Jeho výtka nevyzněla nepřátelsky ani urážlivě, jen jako předložení jeho vlastního názoru.
"Chtěla jsem Vás rozveselit. Ale nemyslela jsem to úplně jako vtip, jen jako odlehčení situace. Jistě chápu, že to nemusí vždy všem přijít vhodné, ovšem mě to ulehčuje život.
A smím se tedy zeptat, jaký druh humoru uznáváte za ne ubohý?" zeptala jsem se se zájmem.
"Chápu a děkuji.
To je zajímavá otázka, ma milá. Vtipy to rozhodně nejsou, neštěstí druhých také ne. Asi jsou to jen nějaké nevinné situace, od samého počátku veselé."
Přikývla jsem. "Vadí Vám tedy znehodnocování smutných situací smíchem? Vždyť jsou to tak podobné projevy emocí.."
"Nejsou to protikladné projevy?" vložila se do hovoru Stormy.
"Já si myslím, že to jsou spíš dvě části jednoho celku, který obsahuje veškeré projevy, jež se v něm různě mísí v důsledku psychického rozpoložení mysli. A pláč se smíchem jsou stejně tak protikladné, jako sobě blízké," pokusila jsem se jí objasnit svoji myšlenku.
"Nevadí, Gadget," odpověděl mi Undertaker na moji předešlou otázku. "Každý to máme jinak.
...Když jsem s tebou poprvé mluvil, nabyl jsem dojmu, že své pocity skrýváš za maskou ledové královny. Což asi děláš jen v neznámém prostředí, kde nevíš, komu můžeš věřit, a tedy asi i po případném zjištění, že věřit se nedá nikomu." Na nanoklik se odmlčel a upřeně se mi zadíval do optik. "Těší mě, že jsem si získal tvoji důvěru," řekl nakonec s mírnou poklonou hlavy. Jeho vystupování bylo stejně působivé jako on sám. A jeho kompliment mě zahřál u jiskry.
"Získal jste si ji jen vlastní slušností a upřímností," poklonu jsem se zářivým úsměvem oplatila.
Ani jednomu z nás nevadilo, že vedle nás stojí Stormia a, přirozeně, vše poslouchá. Měla jsem pocit, že jí, narozdíl od Darkrose mohu plně důvěřovat.
"Vaše dialogy mě fascinují," řekla téměř šeptem femme, "působí, jako byste si je předem připravovali, nebo jako byste si navzájem četli myšlenky..."
Zároveň jsme se po sobě s Undertakerem podívali a vyměnili si úsměv, kterému ovšem Stormy nerozuměla.
"Co?" zeptala se.
"Ale nic. Máš zajímavé nápady," prohlásila jsem. Nevěděla jsem, co jí na její postřeh odpovědět, neboť jsem to sama příliš nechápala. A podle Undertakerových slov, on také ne.
Za nedlouho se přihnali ostatní rekruti. Zvědavě jsem je skenovala pohledem, kromě Darkrose skutečně vypadali celkem vpořádku.
"Uklizeno," prohlásil Ohnivák s jasnou úlevou v hlase.
"Skvěle," odtušil Mistr.
"Těší mě, že jste to včera, až na výjimky příliš nepřehnali.
Posaďte se, budeme meditovat," přikázal ledově. Jeho přívětivý tón, kterým mluvil ještě před malou chvílí, byl pryč.
Uposlechli jsme a sedli si do kruhu na kovovou zem, nohy složené pod sebou a na kolenou položené dlaně. Zavřeli jsme optiky a odprostili své mysli od všech rušivých podnětů a myšlenek. Tedy všichni až na Darkrose, jež provinile s hlavou sloněnou zírala do země.
"Omlouvám se Mistře, už se to nestane," zamumlala potom sotva slyšitelně, ovšem znělo to upřímně, a zvedla k Mistrovi zrak v očekávání alespoň malého pochopení a snad i podpory.
Leč Undertaker na ni jen upřel nepřístupný pohled. "Ne, to nestane," řekl tvrdě. Pokud Rose hledala někoho, kdo by pochopil její jednání, tak u Undertakera těžce narazila. Překvapením pootevřela ústa a opět sklopila pohled k zemi, přesto na sobě cítila usilovný Mistrů v pohled, který jasně říkal, ať už raději mlčí a medituje. Mistr si neodpustil nás tímto pohledem počastovat všechny, snad abychom si to dobře pamatovali a víckrát nevyváděli takové hlouposti.
*****
Zvuky motorů narušily ticho, které ve skalách vládlo. Neznámá stíhačka mimozemského vzhledu, rozrážejíc vzduch, jež kolem ní tvořil až neprůhlednou clonu, se rychle blížila k Pevnosti. Jakmile se ocitla na prostranství před hlavní branou, ve vzduchu se transformovala a korálovo tyrkysová femme dopadla na zem s jednou nohou nataženou a druhou mírně pokrčenou v kolenním šroubu, aby ustála náraz.
Femme elegantním krokem došla k bráně, u níž se zastavila, a vyčkávala, než se brána otevře. Pohybové čidlo ji téměř okamžitě zaregistrovalo a vyslalo signál řídícímu počítači, u něhož seděla Corella.
"Pane," promluvila do komunikátoru.
"Ano, Corello?"ozval se zpět Mistr.
"Je tady," oznámila femme přítomnost očekávané návštěvy.
"Dobrá. Vpusť ji dál." Undertakerovi optikami probleskla jiskra nadšení a radosti, bylo to již dlouho, co onu korálovo tyrkysovou femme viděl.
Corella na řídícím panelu zadala příkaz a hlavní brána se se sotva slyšitelným zaskřípěním otevřela. Femme vešla do přízemí ubytovny a vyčkávala na příchod svého dávného přítele.
Za několik kliků se dveře spojující přízemí a Chodbu otevřely a dovnitř vstoupil Undertaker.
"Aengïru," femme vyšla Mistrovi vstříc a přátelsky ho objala.
"Styx," Undertaker jí objetí opětoval. Oba měli radost ze svého znovushledání.
"Ráda tě opět vidím. Ale zdá se mi to nebo máš něco s hlasem?" Styx se kousek odtáhla a pohlédla Undertakerovi do tváře se starostlivým výrazem.
"Nezdá," odpověděl jí tiše Undy. "Pojď, prosím. Představím tě svým rekrutům a vše ti vysvětlím."
Styx na pobídku bok po boku následovala Mistra a cestou poslouchala jeho vyprávění o všem podstatném, co se za poslední dobu přihodilo.
"Jaká škoda," vydechla nakonec s neskrývaným smutkem, "měl jsi krásný hlas."
"Jsi druhá, jež mi toto říká," usmál se mdle Undertaker, zatímco oba vstupovali do Arény.
Rekruti stojící v řadě v pozoru oba příchozí pozdravili zasalutováním.
"Vskutku? Kdo byla ta první?" zajímala se Styx.
"Ona," odvětil Undertaker přičemž posunkem dlaně ukázal na modrou femme. ...
*****
..."Rekruti, přivítejte, prosím, Arrony Styx Ëansis. Moji dávnou přítelkyni a bývalou spolurekrutku," představil nám Mistr korálovo tyrkysovou femme.
"Je nám ctí," pronesli jsme sborově, a poté zpět upažili pravé servo podél protoformy.
"Styx, to jsou Hot Rod, Stormia, Gadget, dvojčata - Jetfire a Jetstorm, a Darkrose," Mistr nás jednoho po druhém tak, jak jsme v řadě stáli, představil.
"Též je mi ctí," Arrony nám věnovala nadšený úsměv, "velice ráda poznávám žáky velkého Undertakera."
Mistr se nad tím označením pousmál.
"Prý jste s tréninkem zatím příliš nepokročili, přesto bych ráda viděla vaše schopnosti, pokud dovolíte," požádala Arrony.
"Ono tedy není moc o co stát," zamumlala Rose a založila si serva na hrudních plátech. "Nevím, co z našich piruet a obratů chcete poznat, protože jsme s tréninkem zatím opravdu daleko nedospěli."
Undertker zelenou femme spražil naštvaným pohledem. "Nechci nic uspěchat," odsekl dotčeně.
Zařazeně jsme se na Mistra všichni podívali, nyní jsem ho skutečně nepoznávala a vypadalo to, že Arrony také ne.
"Koukám, že ti strach zatemnil procesory, příteli. Kde je ten sebejistý, autoritou oplývající mech, jehož jsem znávala?" Ëansis nevěřícně zavrtěla hlavou.
Na chvíli zavládlo tíživé ticho.
"Omlouvám se. Máte pravdu, obě.
Bojím se, že to nezvládnu," Undertaker s nešťastným výrazem sklonil hlavu.
"A bojíš se, že to nezvládnou oni, že by snad mohli dopadnou stejně..." odtušila Arrony.
"Ano, mohli by, ale mnohem více věřím tomu, že se tak nestane, protože Ty jsi někdo jiný," femme na Mistra upřela odhodlaný pohled. Tak trochu jsem tušila, co tímto prohlášením myslela.
"Proč, Mistře? Proč se bojíte?" podivla jsem se. "Sice Vás ta nestvůra málem zabila, ale jen proto, že jste se snažil ji pouze omráčit, což se Vám podařilo. A nikomu z nás se nic nestalo, ochránil jste nás. Není tedy důvod mít strach.
Též věřím, že nás dokážete ochránit znova."
"Gadget má pravdu, Aengïru. Jsi lepší než býval náš mistr.
Přestaň dělat to, proti čemu jsi vždy stál, a díky čemu jsi dospěl až sem. Přestaň se bát a buď odvážný," pronesla rozhodným tónem Arrony.
Na chvíli nastalo ticho, nikdo se neodvažoval promluvit. Mistr sváděl vnitřní boj a my jen vyčkávali na jeho reakci.
"Máte pravdu," řekl nakonec. "Není důvod se bát..."
"Ehm," vyrušil Hot Rod, "pardon, ale čeho bychom se měli my bát?"
"Neví?" Arrony povytáhla obočí.
Mistr jen zavrtěl hlavou.
Femme se jala vysvětlování. "Kdysi jsme na tom byli stejně, jako nyní vy, také jsme byli žáky jednoho mistra.
Bylo nás devět... Náš mistr ale byl," Arrony se odmlčela a hledala správný výraz, "bezcitný. Příliš na nás s tréninkem tlačil, přetože věděl, že to většina nezvládne. A tak jsme až do konce vydrželi jen my dva,"osmělá slza jí stekla po tváři a dopadla na kovovou zem.
Hot Rod, dvojčata a Rose konstrnovatě těkali optikami z Mistra na Ëansis a zase zpátky.
"To nemyslíte vážně," vykřikla Darkrose, která zjevně měla, po požití takového množství engexu, problémy se sebeovládáním. Mistr se po ní otráveně podíval, vypadalo to, že jen s největším sebezapřením ji hned na místě nevykázal z Pevnosti. "To jako z nás šesti zbyde jen jeden? Proč jste nám to neřekl?!" femme jeho pohled ale nevnímala a dál si vedla svou.
"Prozože to hrozí až ve druhé fázi výcviku. Nechtěl jsem vás stresovat už před tím, než se vůbec něco naučíte.
Po ukončení výuky boje se zbraní můžete odejít. Můžete odejít klidně hned, pokud už vás tu nic nedrží. Já vás nemohu a nebudu nutit zde zůstat.
Ale, věřte mi, není jediná možnost, že přežije jen jeden. Druhá fáze se dá ukončit kdykoli, když už víc nebudete schopni dokázat. Což poznán a zemřít vás nenechám," poslední část Mistr pronesl klidným, vyrovnaným hlasem, který mnohem více zněl jako jeho původní, nerozbitý, jež v sobě měl tu sílu všechny si podmanit jediným slovem, aniž by se kdokoli ovážil zapochybovat.
"To je ten Undertaker, jehož znám," usmála se Arrony a ve tváří se jí zračila úleva.
"Jehož známe všichni," doplnila jsem ji. Ostatní souhlasně přikyvovali, dokonce i Rose, byť se stále tvářila trochu dotčeně. Přemýšlela jsem, zda by spíš dotčený neměl být Undertaker, když si ona sama mohla za svůj momentální stav, a k Mistrovi se chovala až příliš neuctivě a drze.
Ale Undertaker nám jen opětoval úsměv a na další Rosin výjev slovně nereagoval.
"Pokud dovolíš, ráda bych nějaký čas zůstala a pomohla vám, než se plně zotavíš," nabídla Arrony. Tuto femme jsem si za za těch několik desítek kliků stihla opravdu oblíbit, byla chováním Undertakerovi docela podobná. Možná jejich mistr byl bezcitný, ovšem o to ušlechtilejší byli jeho žáci.
Mistr na nás s otázkou v optikách pohlédl. Přikyvovali jsme.
"Tvoji pomoc velmi rádi uvítáme, Styx" souhlasil Undertaker s její nabídkou.
"Skvělé... Začneme teď?" zeptala se.
"Ano."
Předvedli jsme své dovednosti nejprve beze zbraní, potom s cvičnými meči, které byly uskladněny ve zdejší zbrojnici. Arrony prohlásila, že je zbytečné cvičit s tyčemi, když už nám to tak šlo, a Mistr proti tomu nic nenamítal.
Jen pro lepší představu, cvičné meče jsou normální ostré meče, pouze určené k teréninku.
Ovšem ještě před tím, než jsme se meči začali ohánět my, předvedla nám všechny chvaty nejdřív Arrony se svým ostřím. Teprve poté jsme zkoušeli my...
"Darkrose, příliš s tím mečem hlavně při parádě škubeš, s takovou ti šavle, jíž sis vybrala, bude vypadávat ze serv," upozornil Mistr femme. Ta přikývla a zopakovala zmíněný pohyb několikrát znova, než s ním byl Mistr spokojený.
"Gadget, vkladáš do všech chvatů příliš energie, uber trochu," přikázal mi Undertaker.
"Pokusím se," zamumlala jsem v odpověď, leč opravdu jsem si nebyla jistá, jestli se mi to podaří. Usoudila jsem, že s tímto budu muset Mistra požádat o pomoc, protože stejný problém jsem měla i na policejní akademii. Do všeho jsem vkládala příliš energie a později jsem odpadala už v polovině cvičení.
"Jetstorme, dávej si při piruetě pozor na levou nohu, dopadás na ni příliš tvrdě."
"Jistě, Mistře."
...
Skončili jsme asi po jednom cyklu, kdy Undertakera začala přemáhat závrať. Přetože na nás jen dohlížel, vyčerpávalo ho to, možná víc než si byl schopen připustit.
"Jste šikovní," složila nám Arrony poklonu, když jsme se všichni opět usadili a odpočívali. "Ještě několik orbitálních cyklů tréninku a půjde vám to perfektně. ... Možná byste už zítra mohli zkusit boj se soupeřem." Toto oznámení nás všechny zaujalo.
"Jako rekruti mezi sebou?" zeptal se Hot Rod, aby si udělal jasno.
"To raději zatím ne. Nedokážete ještě odhadnout své síly a mohli byste se navzájem zranit. A vzhledem k tomu, že Aengïru nemůže, tak budete bojovat se mnou," řekla Arrony, ale tázavě pohlédla na Mistra, zda proti tomu nic nemá.
"Jestliže to tobě nevadí, Styx, já proti tomu nic nenamítám," odpověděl jí sotva slyšitelně a s bolestí staženou tváří si třel spánky.
"Měl byste jít za medikem," odtušila jsem s náznakem strachu v hlase, Mistr opravdu nevypadal dobře.
"To přejde," zamumlal a pokusil se o úsměv.
Jen jsem si povzdechla.
"Aengïru a Styx jsou přezdívky?" zaptala jsem se potom s neskrývaným zájmem a také, abych převedla řeč na jiné téma.
"No, říkal nám tak náš mistr," začala Arrony, ale hlas jí selhal. Ve stínu nynějších událostí neměla příliš náladu mluvit o své a Undertakerově minulosti.
"A navzájem jsme si tak byli představeni i s ostatními rekruty," ujal se slova Undertaker, "Mistr měl pro každého za nás nějaké nové jméno a svá obvyklá jsme nesměli používat. ... Nikdy jsme neposbírali dostatek odvahy na to, zeptat se proč."
Arrony se smutně usmála. "Říkáme si tak i nadále jako připomínku naší společné minulosti. I jako památku těm, jejichž pravá jména jsme nikdy nepoznali," dopověděla nám, když znova nalezla svůj ztracený hlas.
Zamyšleně jsem pokývala hlavou. Ten jejich mistr mě začínal už jen z vyprávění děsiz. A když si pomyslím, že jsem se ze začátku trochu bála Undertakera... ovšem to byl jen strach z neznámého, které se rychle proměnilo v důvěrně známé. Ve svém Mistrovi jsem poznala naprosto skvělou osobnost, které by se měl bát pouze někdo nečestný a zlý. A celou svou jiskrou doufám, že se časem plně zotaví a třeba i získá zpět svůj nádherný hlas. Dnešního dne přeci jen dokázal, že to není tak nemožné, jak jsme si všichni mysleli.
Žádné komentáře:
Okomentovat