Heroes of the War - Kapitola 4.

 Kapitola 4.

-Pohled Gadget:

Věděla jsem, že z Iaconu odejdu, už před tím, než zmizeli moji adoptivní rodiče.

Primusžel, jejich zmizení můj odchod uspíšilo. 

Měla jsem v plánu odejít až po složení závěrečných zkoušek na policejní akademii. 

Několik megacyklů před zkouškami jsem dostala pozvání na jistý bojový výcvik, které jsem přijala. Nevím jak, ale věděla jsem, že to budu potřebovat. 

V pozvánce byly zašifrované souřadnice, jež se mi podařilo rozšifrovat. Odkazovaly na místo poblíž Danaru, tam měl započítat můj trénink. 

S Quickshadow jsem se domluvila, že všechny mé Shanixy (cybertronské paníze) budou do mého návratu v její správě. 

Avšak vše se zkomplikovalo, když zmizeli moji "rodiče". Jejich majetek zmizel s nimi a dům, myslím, srovnali se zemí. 

Quickshadow mi nabídla útočiště u ní - do složení zkoušek. Ale já musela odejít co nejdřív, nějaký detektiv mě totiž začal podezírat, že jsem zodpovědná za jejich zmizení, dokonce, že jsem je zabila. 

A jelikož nebyl nikdo jiný podezřelý, šla bych k soudu já. Což by trvalo neskutečně dlouho a mezi jednotlivými procesy bych stejně byla ve vazbě. Takže žádná akademie, žádné zkoušky. 

Odjela jsem tedy dřív. 

*****

Na cestě k určeným souřadnicích jsem byla již několik cyklů a cestu začaly lemovat pozvolna stoupající skály.

Hadean se skláněl k západu a já pociťovala únavu po namáhavé cestě, která, jak se ukázalo, pokračovala dál přes hřebeny skal, kde jsem nemohla jet transformovaná do alt-módu.

Rozhodla jsem se tu náročnější část cesty nechat na další den a utábořila jsem se pod skalním převisem.

Doplnila jsme energon a zbylé zásoby uskladnila těsně u skalní stěny. Poté jsem si lehla a hned jak jsem zavřela optiky, přepnula jsem se do úsporného režimu.

*****

Ráno mě čekalo nemilé překvapení, veškeré mé zásoby energonu byly pryč, což znamenalo, že tu někdo v noci byl...

A mohl mě klidně zabít!

Byla jsem vyděšená, energon, který jsem měla v sobě, mi na moc dlouho nevydrží. A přede mnou byla ještě tak dlouhá cesta.

Zoufale jsem pohlédla na nebe, Hadean byl téměř v jeho středu. Což znamenalo poledne.

Zděsila jsem se ještě víc a rychle sbalila všechny své věci. Chtěla jsem se vydat na cestu brzy ráno, abych do západu hvězdy byla na místě. S tímto spožděním tam dorazím někdy během noci.

Pozvolným tempem jsem se vydala dál do hor. Nechtěla jsem už nikde tábořit a už vůbec ne přepnout do úsporného režimu... tuto noc mě to stálo mé zásoby energonu, další bych mohla přijít o jiskru. 

Překonala jsem několik horských vrcholků, ale přestože jsem postupovala pomalu, vyčerpání jsem pociťovala až podezřele brzy. Jakoby ze mě něco vysávalo veškerou mou energii.

Ještě ke všemu jsem musela bloudit, protože horská úbočí na některých místech spadala do hlubokých propastí, kam optiky nedohlédly, nebo naopak vrcholky skal sahaly příliš vysoko a byly příliš strmé. Taková místa jsem musela obejít, kvůli čemuž jsem se několikrát ztratila.

Po dvou stelárních cyklech cesty navíc jsem naprosto vyčerpaná před sebou konečně spatřila obrovskou pevnost vykovanou do skály.

S posledním vypětím sil jsem stanula před bránou do pevnosti, ještě jsem si stihla všimnout pohybového čidla, načež jsem vyčerpáním omdlela.

*****

Probraly mě něčí kroky a následné otevření dveří.

Bylo mi mnohem lépe, vlastně jsem se cítila skvěle, odpočatá a plná energie.

Mé senzory detekovaly, že na něčem ležím a přestože jsem nic neslyšela, cítila jsem na sobě něčí upřený pohled.

Donutila jsem se otevřít optiky a posadit se.

Pohlédla jsem směrem odkud se předtím ozvaly ony zvuky. Spatřila jsem dveře a v nich stojícího neznámého mecha.

Chvíli jsem si ho prohlížela. Byl vysoký, štíhlý a silný. Měl rudý lak se zlatými a stříbrnými detaily. 

Rozhodně ne nějaký průměrný Transformer... vypadal velmi působivě a nepřehlédnutelně.

Potom jsem se rozhlédla po místnosti. Bylo v ní pouze lůžko, vedle něj malý stolek a naproti němu skříň. Téměř přes celou severní zeď bylo okno a směrem k jihu byly dveře na chodbu.

Mezitím co jsem si prohlížela pokoj, neznámý mech přešel ode dveří k lůžku, na němž jsem seděla.

"Vítej, Gadget Frost." Promluvil hlubokým sametový hlasem.

Překvapeně jsme na něj pohlédla, nebylo obvyklé, aby nějaký Cybertronian měl tak krásný hlas. A také mě udivilo, jak mě nazval... Frost.

"Jmenuji se Undertaker." Pokračoval. "Jsem opravdu rád, že jsi přijala mé pozvání a že jsi přežila cestu sem." Na chvíli se odmlčel.

Něco mě na něm děsilo a zároveň uchvacovalo.

"Budu Tvým novým Mistrem, prosím, abys mě tak oslovovala... " Upřeně se mi zadíval do optik.

Přikývla jsem a konečně jsem se zmohla něco říci. "Je mi ctí Vás poznat, Mistře. Jen... Proč jste mě nazval Frost?"

"To, má milá, brzy zjistíš." Odvětil Undertaker se záhadným úsměvem na tváři.

"Nyní, prosím, pojď za mnou. Provedu tě po pevnosti a zodpovím některé tvé otázky. Potom můžeš opět odpočívat.
Výcvik začne zítra."

Undertaker vyšel z pokoje do temné chodby. Luskl digity a chodba se ponořila do zvláštního tmavě vínového světla. Mistr tak vypadal ještě působivěji, což jsem si už myslela, že ani není možné.

Následovala jsem ho.

Procházeli jsme úzkými chodbami pevnosti, až jsme došli k obdélníkovým dveřím na přístupový kód. Undertaker vyťukal heslo na zamykacím mechanismu a dveře se bez jediného skřípnutí otevřely.

Mistr se bez jediného slova podíval na mě a poté vešel do místnosti. Váhavě jsem šla za ním.

Na rozdíl od chodeb bylo v místnosti denní světlo deroucí se tam skrz prosklenou střechu. Světlo mě na nanoklik oslepilo. Jakmile jsem mu přivykla, rozhlédla jsem se kolem. Spatřila jsem další dveře naproti těm, kterými jsme sem vešli, a mnoho skříní.

"Nyní se nacházíme ve zbrojnici." Řekl Undertaker a opět luskl digity.

Skříně, rozestavěné po obvodu zbrojnice, se jedna po druhé otevřely a mě se tak naskytl úchvatný pohled na zbraně všeho druhu.

Přistoupila jsem k nejbližší skříni a jen zírala na meče různých velikostí a tvarů.

"Jsem rád, že se ti líbí." Otočila jsem se na svého nového Mistra. "Již brzy poznáš svoji zbraň."

Chtěla jsem mu na to něco odpovědět, když v tom jsem si všimla skříně stojící v protějsí části místnosti. Na rozdíl od ostatních byla zavřená a zdobily ji zvláštní znaky.

"Co je v tamté skříni?" Zeptala jsem se plna zvědavosti. Měla jsem nutkání, otevřít ji a objevit , co se v ní skrývá. Jakoby mě něčím přitahovala.

"Uvidíš, Gadget. Časem uvidíš." Odpověděl mi s mírným úsměvem Mistr. "Nyní pojdmě dál."

 Protějšími dveřmi jsme se dostali na vyvýšenou terasu z níž vedly schody do tréninkového sektoru. Terasu kryla střecha a byla obehnána skleněnou zdí, přes kterou nebylo vidět.

"Nacházíme se v Západním sektoru číslo 3. jednom z mnoha v této pevnosti." Začal s vysvětlováním Undertaker. "Zde probíhá trénink přežití v rozličných podmínkách.

Tento sektor je rozdělen do pěti dvorů. Každý dvůr má své specifické prostředí. Tebe kupříkladu bude nejvíce zajímat Glaciární dvůr. Dále jsou to Ignitální, Naturální, Caelinární a Universální."

Poté co řekl, že mě bude nejvíce zajímat Glaciární dvůr, chtěla jsem se zeptat, proč, a také, co znamenají ta jejich pojmenování. Už jsem se chystala promluvit, ale on jakoby četl mé myšlenky, pohybem serva mi naznačil, ať mlčím. A já tedy mlčela a dál jen poslouchala, co Mistr říká.

"Do každého z těchto dvorů je pro tebe vstup zatím přísně zakázaný. Nemůžeme se tam tedy jít ani podívat."

Když Mistr uviděl můj nechápavý pohled, dodal: "S největší pravděpodobností by okamžitě po vstupu bylo po tobě. Tyto dvory totiž neřídí žádný počítač, a jsou tak nepředvídatelné."

Přikývla jsem na znamení, že jsem pochopila.

"Půjdeme dál... Pod tímto sektorem se nacházejí ještě dva."

Opustili jsem terasu a vzdušnou šachtou (pozn. autora - výtah) jsme zamířili do nižšího patra.

Ponořila jsem se do svých myšlenek. Měla jsem tolik nezodpovězených otázek a k nim se přidávaly další a další. Rozhodla jsem se se aspoň na některé z nich zeptat.

"Mistře," Začala jsem, když jsme vstopili do chodby o patro níž.

"Ano?"

"Proč ty dvory nejsou řízeny počítačem? A co znamenají jejich zvláštní názvy?"

Zastavila jsem se uprostřed chodby a upřela na něj svůj pohled. Undertaker se k mému překvapení zastavil také a s vážným výrazem se mi zadíval do optik.

"Povím ti to, avšak pochybuji, že tomu porozumíš." Pronesl svým sametovým hlasem. A já měla pocit, jakoby mi to, co právě řekl, chtěl vnutit. Jakoby tím, co řekne nebo udělá, měnil realitu.

Jeho pohled byl nesnesitelný, měla jsem nutkání se přinejmenším podívat někam jinam. Ale neudělala jsem to. Pokud má potřebu s někým manipulovat, tak já jsem rozhodně nebyla dobrá volba.

Nasadila jsem ten nejledovější výraz, jaký jsem jen dokázala. A po chvíli zírání stylu to přece nemůže myslet vážně, mu řekla. 

"Říkal jste, že mi zodpovíte mé otázky. Myslela jsem tedy, že dostanu přímé odpovědi, ne němé příkazy, abych mlčela, nebo prohlášení, že bych to snad nepochopila.

Já bych to pochopila, kdybyste se uráčil vysvětlit mi to."

Já vůbec nejsem drzá, jen nesnáším, když mě někdo podceňuje či ze mě dělá hlupáka.

Undertaker se pobaveně ušklíbl. Měla jsem chuť ho praštit. Já vím, je to můj Mistr, ale stejně... Místo toho jsem si jen založila serva na hrudi a dál na něj ledově hleděla.

Mistr, jakoby byl potěšen mým chováním, se snad poprvé upřímně usmál.

"Jistě, Gadget. Omlouvám se.

Nejsou ovládány počítačem, protože jsou organické a elementární." Můj výraz se změnil v nechápavý.

"Život existuje buď kybernetický, jaký je zde na Cybertronu, nebo organický.

Organická bytost se od kybernetické liší například ve způsobu získávání energie. Také méně vydrží, brzy umírá a vypadá jinak. Organických stvoření je mnoho druhů, některých ještě odlišnějších.

Abys rozuměla, organičtí tvorové se dělí na několik skupin, jež se dělí ještě dál a dál... Například jsou to rostliny a živočichové. Živočichové jsou nám podobní, ale rostliny jsou... zkrátka jiné.

Elementární znamená základní jevy - neboli elementy, ze kterých je potom organické prostředí složeno. Každý z těchto elementů je ve své nejdokonalejší formě zastoupen ve Dvorech.

Doufám, že ti to tak zatím stačí. Lépe tomu porozumíš, až to sama uvidíš."

"Myslím, že rozumím." Přikyvovala jsem pomalu hlavou a zpracovávala to množství zcela nových informací.

"Pojďme tedy dále." Undertaker pokynul servem směrem k dalšímu sektoru.

Pokračovali jsme chodbou dál.

"Po těchto dvou sektorech uvidíš zcela novou životní formu, technoorganika. Víc ti povím až potom."

Povytáhla jsem obočí. "Technoorganika? To je nějaký kříženec kyborga a organika?"

"Vlastně ano." Přikývl Undertaker.

"Vítej v Západním sektoru číslo 2." Rozpřáhl servy do stran, jakmile jsme vešli do obrovské místnosti se spoustou různobarevných laserů a světel.

Překvapením se mi rozšířily optiky, vypadalo to tu fakt dobře. Nejmodernější tréninkové vybavení všeho druhu.

"Toto je nejmodernější sektor v celé pevnosti." Promluvil Mistr. "Nachází se tu různé druhy pastí, únikovek a dalších. Je tu také prosor pro výcvik špionů, což, myslím, oceníš."

Zaraženě jsem se na něj podívala. Co všechno o mně, u Prajiskry, ví?

"Studovala jsi na policejní akademii nadstavbu speciálního agenta, nebo se mýlím?"

"Ano... Jistě, jen mě udivuje, co vše o mně víte.

Ve špionážním tréninku budu velmi ráda pokračovat." Usmála jsem se.

"Skvěle. Máš nějaké otázky, nebo můžeme pokračovat. ...
Tento Sektor je samozřejmě řízený počítačem." Dodal ještě.

"Můžeme pokračovat."

Vydali jsme se ještě o patro níž.

"Toto je poslední - Západní sektor číslo 1." Řekl Undertaker, když jsme prošli dveřmi do... naprosté tmy.

Viděla jsem akorát Mistrovy zářící optiky a místa, kde mu v brnění prosvítal energon.

"Mistře, dá se tu rozsvítit?"

"Samozřejmě, ale pro tebe ne." Jen jsem nad touto informací protočila optiky. "V tomto Sektoru se je bludiště. Tvým pozdějším úkolem bude dostat se do jeho středu, a potom k druhému východu vedoucímu ven z pevnosti."

"Fajn."

"Nyní jsou nařadě technoorganici." Undertaker vyšel na chodbu.

Následovala jsem ho.

"Projdeme obytnou částí a vyjdeme ven do stájí.

Zastav na chvíli, ukáži ti mapu."

Undertaker luskl prsty a na zdi se objevil pohled na pevnost směrem z jihu a vedle něj půdorys s popisky.

(Omlouvám se za kvalitu, ještě to musím dodělat a vyfotit za denního světla)

"Ať už budeš v jakékoli chodbě, stačí říci "mapa Železné pevnosti" a ta se hned objeví."

Pokývala jsem halvou a dál studovala umístění všech Sektorů a dalších budov.

"Prošli jsme tyto tři Sektory." Ukázal Mistr digitem na nejzápadnější část pevnosti. "Máme namířeno sem," Ukázal na "spojnici" mezi obytnou částí a budovou, jež byla označena jako Laboratory. 

Spojnice měla dvě patra, v prvním se nacházely stáje, to druhé bylo pojmenováno Chodba.

"Mistře, co je v té Chodbě?"

"Tréninková část, taková překážková dráha, a nebo jen průchod. Tyto dvě části jsou od sebe odděleny transklem."

Pokračovali jsme v cestě.

Konečně jsme došli ke stájím. Jejich dveře či spíš brána byla také na přístupový kód. Undertaker vyťukal heslo a ona se otevřela.

Jakmile jsme vešli, upřelo se na mě mnoho párů optik. V životě jsem takové Transformery neviděla. Undertakera očividně znali, poněvadž zírali jen na mě. A já na ně... už zase.

"Co to, u všech Primů, je?!" Dožadovala jsem se vysvětlení, jelikož mé mozkové procesory vypovídaly službu.

"Toto jsou technoorganici. Zjednodušeně - cybertronská protoforma upravéná pomocí organické DNA."

"DNA?"

"Něco jako naše CNA.

Například tito," Ukázal na technoorganiky se čtyřma nohama, žádnými servy, zvláštním tělem a podivnou hlavou. Byli vyšší než já , přibližně stejně vysocí jako Undertaker. "říkám jim equoboti (robokoně).

Nebo tito," uázal na jiný druh. měli také čtyři nohy, zvláštní tělo... Vlastně byli equobotům docela podobní, ale velikostí byli asi tak třetinoví. A po těle měli zvláštní bodce , nejspíš na obranu. "to jsou vlkoboti."

Už jsem se celkem vzpamatovala a se zájmem jsem si prohlížela tyto tvory. Byli vlastně docela roztomilí. Chtěla jsem se nějakého dotknout, a tak jsem přistoupila k jedné z klecí, v nichž byli vlkoboti. Měla jsem pocit, že mě chtěl Undertaker zadržet, ovšem neudělal to.

Prostrčila jsem mezi mřížemi servo. Vkobot přišel blíž a šťouchl do něj hlavou.

"To je úžasné..." Zašeptal Mistr.

"Vážně?"

"Ano, Gadget. Jsou to divocí tvorové, čekal bych tedy, že když vidí někoho nového, budou se ho bát."

"Co to znamená?"

"To, má milá, znamená, že jsi výjimečná."

*****

"Poslední část prohlídky - Aréna, neboli Východní sektor." Pravil Mistr stojící uprosřed rozlehlé kruhové, no... zkrátka arény.

"Zde se trénují různé bojové techniky. Boj na blízko, na dálku...

A to je konec naší prohlídky. Ještě jsou tu sice strážní věže a Laboratoř, ale do té nesmíš. Věže ti ukáži jindy.

Nějaké dotazy?"

"Ne, Mistře."

"Doprovodím tě tedy zpět do tvého pokoje, aby sis mohla odpočinout."

Vydali jsme se zpátky do obytné části pevnosti.

Přemýšlela jsem nad vším, co jsem se dnes dozvěděla a zda by se nenašla nějaká důležitá otázka.

Přede dveřmi do mého pokoje mě přeci jen něco napadlo.

"Mistře," Otočila jsem se na Undertakera. "trénuje zde kromě mě ještě někdo?"

"Ano."